Milovníci Brna (a nejen vy) – nenechte si ujít tuto skvostnou publikaci!
Jednou z mých oblíbených básnických sbírek jsou Melancholické procházky Ivana Blatného. Autor se v nich vyznává ze své lásky k rodnému městu a když dnes jdu po Brně já a míjím místa, o nichž se slavný básník zmiňuje, cítím jakousi zvláštní nostalgii...
„Holubi létali děrami v okenicích
měkkého Tomáše a usedali naň
a přilévali vln na roucha světců spících,
na římsy, výklenky a na mechovou báň.
Kostel sv. Tomáše stojí na Moravském náměstí, jeho průčelí je ozdobeno sochami čtyř katolických světců a ani těch všudypřítomných holubů se město nezbavilo. Všechno je stejné jako v roce 1941, kdy Melancholické procházky poprvé vyšly tiskem...
A když se k nim ještě vrátím, pak podobně jako Ivan Blatný mám rád to „malé nádvoří, schoulené pod Petrovem“, vím, kde se nachází „pár schodů Magdalény“ či „zeď mrtvých na Centrálce“, líbí se mi „šikmé zahrady Žlutého kopce“...
Na druhou stranu však – jak mnohé se v Brně za tu dobu změnilo! Za oběť „zubu času“ a ne vždy citlivé výstavby toho padlo tolik, že by básník mnohá místa nejspíše nepoznal. A tím se dostávám ke knize Ulicemi Brna proti proudu času, v níž jsou proměny „mého“ města za posledních zhruba sto let zdokumentovány vskutku důkladně a která poskytuje zájemcům o danou problematiku nevídané množství informací.
Faktograficky i fotograficky jedinečná publikace jako by byla napsána speciálně pro mě! Nevím, jestli je to jen můj případ, nebo jde o všeobecný „defekt“ lidské paměti, ale já si jen velice těžko (pokud vůbec) umím vybavit, jak dřív vypadala některá místa. Co se týká Brna, uvedu několik příkladů. Je to jen deset let, co stojí nákupní centrum Vaňkovka – ale já si už nepamatuji, co tam bylo předtím. Na Dornychu, kde nedávno vyrostla obří budova firmy Avast, stávala textilní továrna Vlněna – to vím, ovšem nedokáži si na ni vzpomenout. A stejné „problémy“ mám se zbouranou Trnitou ulicí, zmizelým pavlačákem na Kopečné, odstraněným přechodem nad Zvonařkou...
A právě proto mne kniha Ulicemi Brna proti proudu času tak oslovila. Její autor Petr Fiala nás v ní totiž s odbornou erudicí a současně s citlivostí patriota vede přes ulice, náměstí, mosty, parky a nejrůznější zákoutí města pod „Špilberkem a Petrovem“ a fotografickou metodou „tenkrát a nyní“ reflektuje jeho urbanistický vývoj.
Když si tak tou knihou listuji, vzpomínám na básníka Ivana Blatného a říkám si, že by se určitě líbila i jemu...
Tak svítá, svítává, nad Svitavou je den,
a Brno, Popelka už do střevíčku vklouzla.
Do kapek střevíčku, který byl nalezen,
když ořech obzoru popraskal dechem kouzla.
Faktograficky i fotograficky jedinečná publikace jako by byla napsána speciálně pro mě! Nevím, jestli je to jen můj případ, nebo jde o všeobecný „defekt“ lidské paměti, ale já si jen velice těžko (pokud vůbec) umím vybavit, jak dřív vypadala některá místa. Co se týká Brna, uvedu několik příkladů. Je to jen deset let, co stojí nákupní centrum Vaňkovka – ale já si už nepamatuji, co tam bylo předtím. Na Dornychu, kde nedávno vyrostla obří budova firmy Avast, stávala textilní továrna Vlněna – to vím, ovšem nedokáži si na ni vzpomenout. A stejné „problémy“ mám se zbouranou Trnitou ulicí, zmizelým pavlačákem na Kopečné, odstraněným přechodem nad Zvonařkou...
A právě proto mne kniha Ulicemi Brna proti proudu času tak oslovila. Její autor Petr Fiala nás v ní totiž s odbornou erudicí a současně s citlivostí patriota vede přes ulice, náměstí, mosty, parky a nejrůznější zákoutí města pod „Špilberkem a Petrovem“ a fotografickou metodou „tenkrát a nyní“ reflektuje jeho urbanistický vývoj.
Když si tak tou knihou listuji, vzpomínám na básníka Ivana Blatného a říkám si, že by se určitě líbila i jemu...
Tak svítá, svítává, nad Svitavou je den,
a Brno, Popelka už do střevíčku vklouzla.
Do kapek střevíčku, který byl nalezen,
když ořech obzoru popraskal dechem kouzla.
Žádné komentáře:
Okomentovat