PŘÍPAD MRTVÉHO NEBOŽTÍKA

U parodie na kriminální krváky se dobře pobavíte!

Jestliže už jste přesyceni všech těch rádoby napínavých filmů a seriálů z policejního prostředí (české i zahraniční prevenience), které jsou všechny na jedno brdo, zkuste malou změnu. Případ mrtvého nebožtíka vás sice (tedy co se týká děje) ničím originálním nepřekvapí, ovšem právě to bylo očividně záměrem jeho tvůrců. Skvělá komedie je totiž parodií na výše zmíněné „vážné“ detektivky, z jejichž klišoidních scénářů si půldruhé hodiny střílí.

Když je někdo mrtvý, tak je vlastně nebožtík, že. Živý nebožtík je zřejmý logický nesmysl, protože nebožtíkem může být pouze ten, kdo je mrtvý. Mrtvý nebožtík je ovšem také blbost, i když z jiného důvodu – adjektivum mrtvý je zde nadbytečné (učeně řečeno redundantní), protože když je někdo mrtvý, je automaticky i nebožtík a naopak – označit někoho za nebožtíka lze jen tehdy, když je dotyčný prokazatelně mrtvý... Teď jsem se do toho trochu zamotal, ale to jen proto, abych i na názvu toho filmu ukázal, že bude postavený na hlavu vskutku důkladně.

Tak tedy – je tam mrtvola, k níž vzápětí přibudou další. Vyšetřovací tým je přesně takový, jaký má být – velitel, v jehož brilantním mozku se shromažďují a vyhodnocují všechny informace, kteréžto mu na jeho příkaz i z vlastní iniciativy dodávají jeho kolegové – perfekcionista v dokonale padnoucím obleku a s vynikajícím analytickým myšlením (když je nalezena mrtvola se sekyrou v hlavě, vytáhne ji a hned ho napadne, že oběť patrně zemřela na frakturu lebky po úderu ostrým předmětem, načež jí tam tu sekeru vrazí zpět), mladé ucho v hadrách ze sekáče, které má především sbírat zkušenosti a do ničeho se neplést a dlouhonohá kráska, jejímž jediným úkolem je prostě tam být, protože v každém správném policejním týmu nějaká ta Makepeasová je.

I jinak jede všechno podle klasického vzoru. Velitel má na krku hned dva nože – policejní náčelník mu na vyřešení případu dal týden a jeho žena mu neustále vyčítá, že je pořád v práci a na ni kašle. Navíc se do něj zamiluje Makepeasová, takže trojúhelník jak vyšitý. Potíže jsou s patologem, který má menší problém – nesnáší pohled na krev. Tisková mluvčí nemluví, psycholožka se zabývá esoterickými praktikami a na vypracování osobnostního profilu pachatele jí tudíž nezbývá čas, zato doktor ve špitále je kabrňák – dokáže provádět transplantace mozků...

A pochopitelně je tam jako v každé správné detektivce i postřelený policajt, na kterého jeho zoufalý parťák jako v každé správné detektivce křičí ono notoricky známé: „Ne, neodcházej! To dáš, neboj se, dívej se na mě! Zůstaň se mnou! Ne, nevzdávej to, bojuj! Mluv na mě!“ A když vidí, že je konec, vyzve ho: „Řekni něco na rozloučenou!“ Drama vrcholí, umírající z posledních sil vydechne: „Lidé, bděte!“ Dostane se mu odpovědi, že to už řekl Fučík. „Musíš říct něco jiného, zkus to!“ „Ale já nevím, co mám říct...“ „Výborně, to je ono!“
Překvapivý a napínavý závěr je pak důstojnou tečkou za pravou českou kriminální komedií, která dokazuje, že když se sejde dobrá parta (herci, režisér, kameraman...), je možné i u nás natočit suprový film!