Rada českým fotbalistům, jak politicky korektně nadávat zákeřnému soupeři
Předesílám, že nevím, co řekl hráč Slávie tomu černochovi a ani mě to příliš nezajímá, neboť mám teď v úmyslu něco jiného. Chci se totiž krátce zamyslet nad tím, k jak absurdním koncům vede politická korektnost, když se začne aplikovat i na tak bytostně apolitické fenomény, jako jsou nadávky...
V Anglii je prý dnes nejhorší nadávkou slovo opice. Každý to zde ví a proto si dává pozor, aby tak někoho neotituloval, protože za to hrozí i kriminál. Jak to má ale vědět český fotbalista, který tam přijede sehrát zápas a nezná současné anglické lingvistické reálie? A proč by je měl vůbec znát? Já také nevím, co je za nejhnusnější nadávku považováno v Německu, co v Itálii a co třeba v Pákistánu. Jak to má našinec zjistit, aby tam někomu nechtěně nezpůsobil psychické trauma?
Tomu černochovi prý nevadí, že ho náš hráč nazval zmr.em, ale běsní kvůli té opici. Nikdy by mě nenapadlo, že je něco takového možné. U nás se přece o někom, kdo je šikovný a bystrý, s oblibou říká, že je chytrý jako opice. To, co je v Anglii nejhorší urážkou, může být tedy jinde komplimentem. Jiný kraj, jiný mrav – nebo to už neplatí?
Jak je v tomto ohledu všechno relativní, ukážu na jedné příhodě z dětství. Když jsem chodil na základní školu, platilo v našem třídním kolektivu za nejodpornější nadávku slovo „cvigráč“. Blbec, pitomec, vůl etc., to bylo O. K., ale za cvigráče se drakonicky trestalo. Nikdo z nás přitom nevěděl, co to znamená, ovšem když tak někdo někoho nazval, vyšetřovalo se to jako zločin a provinilec riskoval nejen zhoršenou známku z mravů, ale i polepšovnu. Až po létech jsem se náhodou dozvěděl, co (tedy spíše kdo) to ten cvigráč je.
V jistém africkém dialektu prý existuje slovo „makanu“, za jehož pouhé vyslovení může jít o kejhák. A tak bych chtěl doporučit našim fotbalistům, aby tak nikoho ze soupeřova mužstva neoslovovali, ani kdyby jim kopem do hlavy zmrzačil brankáře. Když budou na některé hovado pro jeho surovou hru naštvaní, pak ať mu řeknou „You are cvigráč!“ Nic se nestane a ani UEFA to nebude řešit, protože nikdo neví, jak strašná nadávka to byla před padesáti lety na jedné brněnské základce. Tedy kromě mě – a já to nikomu neřeknu...
Žádné komentáře:
Okomentovat