DŮCHODCI, PRYČ OD VOLEBNÍCH UREN!

Konečně vím, co je to ta liberální demokracie...

Dalo se to čekat. Je totiž zřejmé, že voličský elektorát se v nejbližších letech nijak zásadně nezmění a naděje neomarxistů na revoluční přeměnu společnosti budou tudíž ještě dlouho pouhým snem. Trochu zvláštní je snad jen to, že s tím přichází STAN, definující se jako konzervativní politické uskupení – kdo však sleduje konkrétní zákonodárné kroky těchto výtečníků v parlamentu, jistě si už všiml, že Gazdíkovi soudruzi se nijak neliší od Bartošových korzárů či Hamáčkových vyžírků.

Tito sociální inženýři jsou přesvědčeni, že jejich šance v politickém boji by se rapidně zvýšily, kdyby se volební právo udělovalo občanům selektivně, např. na základě věku, politické gramotnosti či dalších kritérií. Evidentně jim však nedochází, že ani to ještě zdaleka není zárukou „správného“ výsledku voleb. Kde bere třeba takový Vít Rakušan (nový vůdce Stanovců) jistotu, že školou povinní adolescenti jsou apriori levičáci? I když se současný vzdělávací systém ze všech sil snaží, aby jeho výsledným produktem byl sluníčkový Pavlík Morozov, nadšený to budovatel multikulturní Evropské unie, na šestnáctileté usmrkance má stále ještě rozhodující vliv pádná ruka jejich rodičů, která jim zajisté vysvětlí, jak se má volit!

Jít na to z opačného konce a odebrat volební právo důchodcům může být rovněž ošidné. Předpoklad, že se v jejich případě jedná o monolitní masu „koblihářů“, automaticky házejících hlas svému vůdci, není potvrzen žádnými relevantními výzkumy. Co kdyby se ukázalo, že aktivismus tohoto druhu přinesl ve skutečnosti víc škody, než užitku?

Je známo, že ti, kdo mají problém prosadit se v čestném a spravedlivém boji, mívají tendenci pozměnit pravidla hry ve svůj prospěch. Dá se tudíž pochopit, že všelijací političtí vykukové, pohybující se na hranici volitelnosti, přicházejí s nejrůznějšími nápady, jak změnit „nespravedlivé“ volební zákony. Tím se však jen vždy znovu diskreditují a dokazují, že jsou pro rozumné občany nevolitelní.
Přesto však chci havloidním pravdoláskařům za jedno poděkovat. V poslední době jsem dlouho (a marně) přemýšlel o tom, co je to vlastně ta jejich slavná liberální demokracie. Teď už to tedy vím...