Měl jsem trochu obavy, zda životní příběh Světlany Allilujevové nebude napsán způsobem, na jaký jsme bohužel u životopisů známých osobností zvyklí. Naštěstí se hned od prvních stránek ukázalo, že Rosemary Sullivanová se své pověsti perfekcionistky a autorky, důsledně vycházející pouze z ověřených zdrojů a vyhýbající se jakýmkoli „drbům“ a „zaručeným pověstem“ těší plným právem – Stalinova dcera je vzorovou ukázkou toho, jak by měla literatura faktu vypadat. Absence všeho, co by mohlo zavánět senzacechtivostí, však v žádném případě neznamená, že by snad kniha byla nezáživná a nudná. Naopak! Málokdy jsem se v tomto literárním žánru setkal s tak čtivou a troufám si říct i napínavou publikací. Jednoznačně se v ní potvrzuje pravdivost známého Moliérova výroku, že „nejfantastičtější na tomto světě jsou fakta“.
Recenze zde:
Žádné komentáře:
Okomentovat