Klasické ekonomické teorie mají vážného konkurenta!
Nebude to asi recenze v pravém slova smyslu. Na to je pro mě tato kniha příliš složitá a třebaže mě ekonomie jakožto věda zajímá (minimálně od doby, co jsem si přečetl slavné Ekonomické bajky pro studované i laiky Petera D. Schiffa), patřím v ní zcela jistě právě k oněm laikům. Ano – v knize Richarda H. Thalera Neočekávané chování mnoha věcem nerozumím, to však neznamená, že by její četba pro mne nebyla zajímavá a v některých chvílích i vzrušující. I z toho mála, co jsem pochopil, mi totiž bylo jasné, že jde o výjimečnou publikaci – a říkám si, jaký skvělý zážitek z ní budou tím spíše mít ti, kdo pojednávanému tématu rozumí lépe než já?
To, že se nejedná o knihu nudnou či suchopárnou, dává tušit už její podtitul – Příběh behaviorální ekonomie totiž zní podivně nelogicky. Není snad ekonomie přísně racionální, tedy na empirických poznatcích, jasných pravidlech a po staletí ověřovaných zákonitostech vystavěná věda? Co s ní tedy může mít společného psychologie? Není to naopak tak, že se psychologie a ekonomie navzájem vylučují? Richard H. Thaler si to nemyslí a pádnými argumenty nás přesvědčuje, že klasikové ekonomických modelů, operující při sepisování svých traktátů s předem danými vzorci lidského chování, mnohdy stříleli hodně od boku – třeba když předpokládali, že lidé se svými penězi nakládají vždy racionálně. Ostatně – kdyby ekonomie opravdu byla čistě technickou záležitostí, patrně by nevzniklo tolik různých a často si i vzájemně odporujících teorií.
Když jsem knihu pročítal, nacházel jsem takřka na každé stránce přesvědčivé důkazy o tom, že kromě pevně daných konstant existuje v ekonomické vědě tolik výjimek z pravidel, že např. určovat budoucí vývoj hospodářského vývoje je víceméně sázkou do loterie. Vezměme si třeba známou hypotéční krizi v USA v roce 2008 – kolik významných a uznávaných ekonomů ještě několik dní před jejím vypuknutím tvrdilo, že všechno je v nejlepším pořádku! Když se pak následně hledaly její příčiny, mimo jiné se zjistilo, že úvěry na domy byly poskytovány i lidem, u nichž bylo dopředu jasné, že je nikdy nesplatí. A když se pátralo dál, přišlo se na to, že toto naprosto „neekonomické“ jednání mělo svou příčinu v politické korektnosti – než aby byly obviněny z rasismu, půjčovaly banky peníze i nemajetným černochům...
Podělím se o takovou malou příhodu, která se mi před časem stala. Jel jsem v autobuse, za mnou seděly nějaké dvě ženy a vyprávěly si o tom, co během dne zažily. V jednu chvíli jedna z nich (patrně prodavačka v cukrárně) začala mluvit o tom, že asi hodinu před koncem směny měla ještě neprodaných mnohem víc větrníků než obvykle (jeden stál 20 Kč) a šla na tuto skutečnost upozornit vedoucí. Ta přišla, napsala něco na cedulku a tu postavila k těm větrníkům. Stálo na ní: „Nabídka dne – větrníky za 19,90!“ Podle slov té paní se po větrnících „jen zaprášilo“.
Podobných příkladů neekonomického či nelogického jednání (a to jak ze strany kupujících, tak i prodávajících) uvádí Richard H. Thaler obrovské množství a nejen to – dokáže je též analyzovat a podle společných charakteristických rysů následně zařazovat do příslušných „škatulek“.
Mnozí čtenáři možná s překvapením zjistí, že autor píše právě o nich – já jsem se například „poznal“ v kapitole Hry s férovostí. Konkrétně jde o to, že jistá firma začala prezentovat svůj výrobek (který jsem si do té doby pravidelně kupoval) tak stupidním způsobem, až jsem se zařekl, že už Kofolu pít nebudu! Či další podobný příklad – existuje u nás facebooková skupina s názvem Nejíme Babišovy výrobky, z čehož je zřejmé, že ekonomické rozhodování může být ovlivňováno i politikou.
To, že lidé se svými penězi nenakládají vždy racionálně, je ovšem ve většině případů způsobeno prostým faktem, že nemají relevantní informace, resp. že je ani mít nemohou. Z ekonomického hlediska iracionálně však často postupují i firmy či dokonce velké koncerny. Příklady, které autor v této souvislosti uvádí, působí občas až komicky, takže si při četbě užijeme i hodné legrace.
Richard H. Thaler svou knihou Neočekávané chování tak trochu píchl do vosího hnízda ustálených ekonomických teorií a modelů a ukázal, že „všechno je jinak“. Mezi řádky se dá dokonce vyčíst i to, že světová ekonomika, resp. finančnictví, je vposledku podivnou hrou nesrozumitelných čísel, pro kterou se u nás ujal název „letadlo“. Jak víme, to sice může letět, dokonce i dost dlouho, ale jen do té doby, než se vyčerpá přísun paliva, tj. než si ti, kdo jeho let financují, uvědomí ztrátovost celého podniku. Stojí snad svět před další hospodářsko-finanční krizí?
To, že se nejedná o knihu nudnou či suchopárnou, dává tušit už její podtitul – Příběh behaviorální ekonomie totiž zní podivně nelogicky. Není snad ekonomie přísně racionální, tedy na empirických poznatcích, jasných pravidlech a po staletí ověřovaných zákonitostech vystavěná věda? Co s ní tedy může mít společného psychologie? Není to naopak tak, že se psychologie a ekonomie navzájem vylučují? Richard H. Thaler si to nemyslí a pádnými argumenty nás přesvědčuje, že klasikové ekonomických modelů, operující při sepisování svých traktátů s předem danými vzorci lidského chování, mnohdy stříleli hodně od boku – třeba když předpokládali, že lidé se svými penězi nakládají vždy racionálně. Ostatně – kdyby ekonomie opravdu byla čistě technickou záležitostí, patrně by nevzniklo tolik různých a často si i vzájemně odporujících teorií.
Když jsem knihu pročítal, nacházel jsem takřka na každé stránce přesvědčivé důkazy o tom, že kromě pevně daných konstant existuje v ekonomické vědě tolik výjimek z pravidel, že např. určovat budoucí vývoj hospodářského vývoje je víceméně sázkou do loterie. Vezměme si třeba známou hypotéční krizi v USA v roce 2008 – kolik významných a uznávaných ekonomů ještě několik dní před jejím vypuknutím tvrdilo, že všechno je v nejlepším pořádku! Když se pak následně hledaly její příčiny, mimo jiné se zjistilo, že úvěry na domy byly poskytovány i lidem, u nichž bylo dopředu jasné, že je nikdy nesplatí. A když se pátralo dál, přišlo se na to, že toto naprosto „neekonomické“ jednání mělo svou příčinu v politické korektnosti – než aby byly obviněny z rasismu, půjčovaly banky peníze i nemajetným černochům...
Podělím se o takovou malou příhodu, která se mi před časem stala. Jel jsem v autobuse, za mnou seděly nějaké dvě ženy a vyprávěly si o tom, co během dne zažily. V jednu chvíli jedna z nich (patrně prodavačka v cukrárně) začala mluvit o tom, že asi hodinu před koncem směny měla ještě neprodaných mnohem víc větrníků než obvykle (jeden stál 20 Kč) a šla na tuto skutečnost upozornit vedoucí. Ta přišla, napsala něco na cedulku a tu postavila k těm větrníkům. Stálo na ní: „Nabídka dne – větrníky za 19,90!“ Podle slov té paní se po větrnících „jen zaprášilo“.
Podobných příkladů neekonomického či nelogického jednání (a to jak ze strany kupujících, tak i prodávajících) uvádí Richard H. Thaler obrovské množství a nejen to – dokáže je též analyzovat a podle společných charakteristických rysů následně zařazovat do příslušných „škatulek“.
Mnozí čtenáři možná s překvapením zjistí, že autor píše právě o nich – já jsem se například „poznal“ v kapitole Hry s férovostí. Konkrétně jde o to, že jistá firma začala prezentovat svůj výrobek (který jsem si do té doby pravidelně kupoval) tak stupidním způsobem, až jsem se zařekl, že už Kofolu pít nebudu! Či další podobný příklad – existuje u nás facebooková skupina s názvem Nejíme Babišovy výrobky, z čehož je zřejmé, že ekonomické rozhodování může být ovlivňováno i politikou.
To, že lidé se svými penězi nenakládají vždy racionálně, je ovšem ve většině případů způsobeno prostým faktem, že nemají relevantní informace, resp. že je ani mít nemohou. Z ekonomického hlediska iracionálně však často postupují i firmy či dokonce velké koncerny. Příklady, které autor v této souvislosti uvádí, působí občas až komicky, takže si při četbě užijeme i hodné legrace.
Richard H. Thaler svou knihou Neočekávané chování tak trochu píchl do vosího hnízda ustálených ekonomických teorií a modelů a ukázal, že „všechno je jinak“. Mezi řádky se dá dokonce vyčíst i to, že světová ekonomika, resp. finančnictví, je vposledku podivnou hrou nesrozumitelných čísel, pro kterou se u nás ujal název „letadlo“. Jak víme, to sice může letět, dokonce i dost dlouho, ale jen do té doby, než se vyčerpá přísun paliva, tj. než si ti, kdo jeho let financují, uvědomí ztrátovost celého podniku. Stojí snad svět před další hospodářsko-finanční krizí?
Žádné komentáře:
Okomentovat