Zdá se, že pražské kavárně a s ní spojenými mainstreamovými médii je dobrý každý prostředek, jak zabránit zvolení Miloše Zemana na druhé funkční období. Začalo to Michalem Horáčkem, který byl před časem pasován do role hrdinného rytíře, jenž se vítězně utká s nenáviděným sokem a za ovací té lepší a osvícenější části národa slavnostně vstoupí na Hrad. Sázka na sázkového milionáře nevyšla – ukázalo se, že příliš okaté tlačení na pilu se v národě nesetkává s velkým pochopením a že voliči nemají rádi ani to, když se někdo snaží dělat účet bez hostinského. Předskokan Horáček byl tedy v tichosti odejit a dnes se k němu nikdo z jeho bývalých podporovatelů nehlásí.
Z klobouku byl tudíž vytažen nový králík, u něhož kavárenští ideologové větří větší šance. Samozřejmě – opět se z jejich strany jedná o klasický příklad známého přísloví o přání, které je otcem myšlenky, to však našim sluníčkovým spoluobčanům nevadí, možná i proto, že již nemají času nazbyt. Prezidentské volby se nezadržitelně blíží a je nejvyšší čas představit lidem tentokrát už toho zaručeně nejlepšího kandidáta. Jinými slovy – Horáček je zapomenut, prezidentem bude Drahoš!
Přiznám se, že absolutně nechápu, co přimělo pana Jiřího Drahoše k tomu, aby svou dlouhou a podle všeho i úspěšnou vědeckou dráhu zakončil takovýmto morálním kotrmelcem a společenským trapasem. Napadá mne jediné vysvětlení, charakterizované dalším příslovím, tentokrát o ptáčku, kterému při lapání pěkně zpívají. Jak známo, Drahoš si svou kandidaturu rozmýšlel dlouho předlouho a jestliže na ni nakonec kývl, dá se předpokládat, že až po několikaměsíčním přemlouvání. Kdo na něj mohl tak tlačit?
Uvážíme-li, kteří lidé dnes Drahoše tak protěžují, mediálně zviditelňují a předpovídají mu zářnou budoucnost coby hlavy státu, není to nesnadné uhodnout. Jsou to titíž pohrobci Havlovy nepolitické politiky, kteří ještě nedávno mazali med kolem pusy Michalu Horáčkovi. A byť se Drahoš podle naučených instrukcí snaží tvrdit, že za ním nestojí žádná politická strana, realita je tak bijící do očí, že mu to sotva někdo zbaští. Vždyť jeho názory a postoje se do písmene shodují s pravdoláskařským kánonem eurohujerů z ČSSD, ODS, KDU-ČSL a ANO, jejichž společným cílem je odstranění nepohodlného prezidenta a jeho nahrazení poslušnou prounijní a protinárodní loutkou.
Celá věc je naprosto jasná, není třeba ji dále rozvádět. Jediné, co zůstává zahaleno rouškou tajemství, je odpověď na otázku, proč tuto taškařici Jiří Drahoš hraje. Určitě není hloupý a ví, že v přímé volbě nikdy nemůže Miloše Zemana porazit.
Z klobouku byl tudíž vytažen nový králík, u něhož kavárenští ideologové větří větší šance. Samozřejmě – opět se z jejich strany jedná o klasický příklad známého přísloví o přání, které je otcem myšlenky, to však našim sluníčkovým spoluobčanům nevadí, možná i proto, že již nemají času nazbyt. Prezidentské volby se nezadržitelně blíží a je nejvyšší čas představit lidem tentokrát už toho zaručeně nejlepšího kandidáta. Jinými slovy – Horáček je zapomenut, prezidentem bude Drahoš!
Přiznám se, že absolutně nechápu, co přimělo pana Jiřího Drahoše k tomu, aby svou dlouhou a podle všeho i úspěšnou vědeckou dráhu zakončil takovýmto morálním kotrmelcem a společenským trapasem. Napadá mne jediné vysvětlení, charakterizované dalším příslovím, tentokrát o ptáčku, kterému při lapání pěkně zpívají. Jak známo, Drahoš si svou kandidaturu rozmýšlel dlouho předlouho a jestliže na ni nakonec kývl, dá se předpokládat, že až po několikaměsíčním přemlouvání. Kdo na něj mohl tak tlačit?
Uvážíme-li, kteří lidé dnes Drahoše tak protěžují, mediálně zviditelňují a předpovídají mu zářnou budoucnost coby hlavy státu, není to nesnadné uhodnout. Jsou to titíž pohrobci Havlovy nepolitické politiky, kteří ještě nedávno mazali med kolem pusy Michalu Horáčkovi. A byť se Drahoš podle naučených instrukcí snaží tvrdit, že za ním nestojí žádná politická strana, realita je tak bijící do očí, že mu to sotva někdo zbaští. Vždyť jeho názory a postoje se do písmene shodují s pravdoláskařským kánonem eurohujerů z ČSSD, ODS, KDU-ČSL a ANO, jejichž společným cílem je odstranění nepohodlného prezidenta a jeho nahrazení poslušnou prounijní a protinárodní loutkou.
Celá věc je naprosto jasná, není třeba ji dále rozvádět. Jediné, co zůstává zahaleno rouškou tajemství, je odpověď na otázku, proč tuto taškařici Jiří Drahoš hraje. Určitě není hloupý a ví, že v přímé volbě nikdy nemůže Miloše Zemana porazit.
Vysvětlení se nabízí. Drahoš JE hloupý.
OdpovědětVymazat