„Zvířata v akci“ v podání Jaroslava Petra vás nadchnou!
Pokud bude mít někdo dojem, že recenzi začínám dosti „netradičně“, pak prosím o shovívavost a především trpělivost. Posléze se totiž ukáže, že jsem pro to měl dobré důvody...
V dávných časech dětství mne velice bavila karetní hra s názvem „kvarteta“ (nevím, jestli se takhle jmenovala doopravdy, nebo jsme si ji tak překřtili). Šlo o to, že dvaatřicet karet bylo rozděleno do osmi čtveřic, přičemž vítězem se stal ten, kdo těchto kvartet získal nejvíc. Existovaly různé herní sady, vždy ovšem s tématicky shodnými obrázky (ptáci, houby, motýli...) a stručným popisem toho, co znázorňovaly. Mnohé z těchto informací si pamatuji dodnes – vzpomínám si třeba, že pod obrázkem lišaje smrtihlava bylo napsáno: „Je výborný letec. Byl zastižen i daleko na moři.“ Nabízí se pochopitelně otázka, jak si ten lišaj rozloží síly, aby se stačil „ve zdraví“ vrátit zpátky...
A právě na takovéto otázky dává odpovědi kniha Jaroslava Petra. Autor nám v ní na bezpočtu takřka neuvěřitelných příkladů demonstruje, čeho všeho jsou díky svým nohám, křídlům, ploutvím či jiným článkům pohybového aparátu příslušníci živočišné říše schopni. Jistě, většinou se jedná o savce, ptáky, ryby, plazy a hmyz z exotických dálav, ovšem zastoupeni jsou i „exponáty“ z našich luhů a hájů. Jestliže jsem v úvodu obdivoval letecké schopnosti lišaje smrtihlava, pak v souvislosti s knihou Desatero pohybů bych chtěl zmínit jiného motýla, jehož sportovní výkony jsou ještě úchvatnější. Možná si někdo vzpomene, že před časem se u nás objevilo veliké množství baboček bodlákových. Podle všeho šlo vskutku o mimořádný úkaz, neboť se o tom mluvilo i v televizi. Odborníci konstatovali, že tato motýlí invaze se k nám dostala z Izraele. No a od Jaroslava Petra se o babočce bodlákové dozvídáme, že zvládne přeletět ze Skandinávie až do rovníkové Afriky!
A ještě jeden příklad, jak mi kniha Desatero pohybů pomohla rozšířit obzory. Posledních několik roků se u nás na zahradě objevuje v srpnu takový zvláštní živočich, o němž jsme dlouho nevěděli, co je vlastně zač. Létá úžasnou rychlostí – v jeden okamžik je vidět na květu cýnie a vzápětí na nějakém jiném, ovšem jeho pohyb není možné zaregistrovat, Nyní tedy už vím, že se jedná o motýla s názvem dlouhozobka svízelová a není divu, že ho takřka nelze spatřit za letu, protože... ale to už se dočtete sami!
Vy, kdo si knihu Desatero pohybů koupíte do své knihovny, z ní budete určitě nadšeni stejně jako já. Vždyť mimo jiné pochopíte, proč sova pálená létá naprosto nehlučně, zatrne vám, když se dočtete, že malí alkouni úzkozobí opouští hnízdo několikasetmetrovým pádem do moře, budete se skoro zdrávat uvěřit, jak dokonale je zkonstruován a co rozličné práce zastane sloní chobot, pobaví vás, jak šikovně se dokáže „pohybovat“ šelma jménem ženetka tečkovaná – Afrika je veliký světadíl, našinec se hodně nachodí, a tak milá ženetka to řeší tím, že vyskoší na záda buvolovi a nechá se od něj vozit...
Jaroslav Petr je zastáncem evoluční teorie, podle níž všechny tyto doslova zázračné schopnosti vznikly u zvířat vývojem a přizpůsobováním se životním podmínkám. Co se týká mne, jsem kreacionista – mám za to, ža na počátku všeho musel být tvůrčí akt Boha. A chtěl bych dodat, že kniha Desatero pohybů mne v tomto přesvědčení jen utvrdila. A navíc mi přinesla spoustu zábavy i poučení!
Žádné komentáře:
Okomentovat