První díl plánovaného čtyřsvazkového výboru z díla E. A. P. je na světě!
Jedná se zajisté jen o můj subjektivní názor, ale zdá se mi, že Edgar Allan Poe je spisovatelem sice všeobecně známým a obdivovaným, zároveň však i do značné míry nepochopeným a svým způsobem neznámým. Jak je takový paradox možný? Pokusím se podat jedno z možných vysvětlení.
Především je třeba si uvědomit, že tento americký autor se vyznačoval obrovským tvůrčím záběrem a dovedl se „převtělovat“ do nejrůznějších literárních stylů. Pokud se tedy čtenář zajímá o poezii, pak bude mít Poa určitě spojeného se slavným Havranem, milovníkovi hororů se okamžitě vybaví Černý kocour, ti, kteří dávají přednost dobrodružství, si vzpomenou na novelu Příběhy Arthura Gordona Pyma atd. U Poa si zkrátka každý najde „to svoje“, přičemž „to ostatní“ mu často uniká. Mluvím ostatně z vlastní zkušenosti, protože co se mne týká, až donedávna jsem nevěděl, že A. E. P. napsal i obsáhlé filosofické pojednání (Eureka – esej o materiálním a duchovním vesmíru).
Ačkoli tvorba Edgara Allana Poa byla u nás vždy hojně překládána, je bohužel nutné konstatovat, že v tomto směru panovala jistá nepřehlednost a „výběrovost“, takže kompletního Poa v češtině nemáme. Proto je třeba uvítat ambiciózní projekt nakladatelství Fobos, které avizovalo, že hodlá postupně ve čtyřech svazcích vydat dosud zřejmě nejreprezentativnější výbor z literárního odkazu tohoto fenomenálního autora. První díl nedávno vyšel a musím říct, že číst ty úchvatné texty je nejen zážitek, ale přímo požitek (jistě také díky výbornému překladu).
Poe byl spisovatel, kterému se lidově řečeno dařilo všechno, na co sáhl. Těžko bychom se dnes setkali např. s někým, kdo píše výborné detektivky a je současně skvělým básníkem. Rovněž tak neznám nikoho ze součaných autorů, který by psal historické romány a přitom i sci-fi příběhy. Edgar Allan Poe toto uměl, což je možná jediný případ v dějinách literatury.
Jeho hlavní „parketou“ ovšem byly mysteriózní příběhy, v nichž mrazivá atmosféra přízračného tajemna, nedefinovatelného, ale takřka hmatatelného nebezpečí a děsivých záhrobních vizí udržuje v napětí a strachu již celé generace čtenářů. Jedná se o literární evergreeny, které se nikdy neomrzí a vždy si budou nacházet své příznivce a obdivovatele.
Říká se, že Poa bychom neměli číst před spaním, abychom se nebudili děsem – natolik je spojován se strašidelnem a hrůznem. Ovšem v knize Pád domu Usherů se vyskytují i povídky Dělat lva či Proč ten malý Francouz nosí ruku v pásce, u nichž se člověk od srdce zasměje.
Takže – na pultech našich knihkupectví je k vidění E. A. P. takříkajíc v novém hávu (kniha vyšla v krásném, takřka bibliofilském provedení) a já mám radost, že jsem svou skromnou recenzí mohl přispět k její propagaci.
Žádné komentáře:
Okomentovat