NAVARA, KASÁČEK: GOTTWALDOVY OPRÁTKY

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Děsivá svědectví z brněnského domu hrůzy!

Je to obrovská, nevzhledná budova, do jejíchž zdí jako by se na věky zažral strašlivý genius loci. Pokaždé, když kolem ní procházím (nachází se na rušné ulici v samém centru Brna), zmocňuje se mne chmurný, tísnivý pocit, ne nepodobný tomu, jaký jsem zažil kdysi při návštěvě Osvětimi... Tady za Gottwaldovy hrůzovlády trpěli a umírali „nepřátelé lidově-demokratického zřízení“, „zaprodanci imperialistického Západu“, „agenti Vatikánu“ či jak jinak se ještě tenkrát říkalo těm, kdo se nesmířili s komunistickou diktaturou a rozhodli se proti ní bojovat.

Věznice na Cejlu... Nějakou dobu v ní pobýval i Jan Zahradníček. A je docela dobře možné, že právě ve zdejších vlhkých a studených kobkách našel inspiraci pro svou slavnou básnickou sbírku Dům Strach...

Šibenice zvaná „prkno“ (ano, zde se i popravovalo). Bez propadliště, nejspíš proto, aby odsouzenci co nejdéle trpěli. Udušení oběšením – tak to stálo v úřední zprávě zvané Léčebný a ohledací list, která byla vyhotovena poté, co kat provedl „výkon socialistické spravedlnosti“. Spálení mrtvého těla, odvezení urny s popelem do jakési skrýše na ústředním brněnském hřbitově a ...věčné zapomenutí? Naštěstí nikoli!

V knize s názvem Gottwaldovy oprátky jsou zaznamenány příběhy života a smrti deseti mužů, kteří vydechli naposledy na nádvoří budovy, kolem níž dnes proudí davy lidí, projíždějí tramvaje a kypí velkoměstský život. Všimne si aspoň někdo pamětní desky, upomínající na hrůznou historii tohoto místa? Ti, kdo se vzepřeli tyranskému režimu se zbraní v ruce, nemohli v případě zatčení počítat s ničím jiným než brutálními výslechy a trestem smrti. Žádosti o milost (pokud se k němu vůbec dostaly) házel prezident do koše a ani Marta Gottwaldová, na niž se jako na poslední naději obracely ženy a matky odsouzenců, nikdy nikomu nepomohla. Pro představu, co se tenkrát dělo, uvedu ještě osud dopisu na rozloučenou z roku 1952, který napsal Leopold Doležal před popravou své ženě. Ludmila Doležalová jej obdržela až po 45 letech, v roce 1997...

Gottwaldovy oprátky (s podtitulem Poslední adresa Cejl) jsou mimořádně důležitou připomínkou jednoho z nejtemnějších období naší národní historie. Oba její autoři si zaslouží obdiv a uznání. Poděkování samozřejmě patří i všem těm, kdo jim byli jakkoli nápomocni. Kéž by se tzv. padesátá léta už nikdy neopakovala!