Pokračování (a dokončení) knihy Dívej se, jak padám – uznávaný švédský autor ani tentokrát nezklamal!
Je to již pět let, co jeho šestnáctiletá dcera Emme beze stopy zmizela na Mallorce, kde zamýšlela strávit skvělou dovolenou s partou kamarádek. Zoufalý otec se tam tenkrát okamžitě vydal a pustil se do pátrání, které po mnoha peripetiích skončilo svým způsobem „úspěšně“ – přes všechna úskalí, která mu při tom hrozila ze strany zdejší mafie a úplatných policistů, Tim Blanck nakonec našel svou Emme mrtvou na dně jakési rokle v odlehlé části ostrova... Dlouhá doba trýznivé nejistoty skončila, vystřídána neméně krutou realitou.
Nyní se s Timem, jeho ženou Rebekou a malou Majou, která se jim nedávno narodila, setkáváme opět. Bolest ze ztráty Emme je všudypřítomná, nelze však zůstat stát a utápět se v žalu, je třeba se pevně semknout a být si navzájem oporou. Je to velká zkouška pevnosti jejich vztahu, zdá se však, že to nejhorší mají za sebou a mohou se pokusit (byť s nezhojitelnou ranou v srdci) jít dál... Jeden nečekaný telefonát však náhle vše obrátí vzhůru nohama!
Tim ví, co má a vlastně i musí udělat. Rovněž Rebece je jasné (jakkoli se tomu v duchu vzpírá), že její muž nemá jinou možnost, než podruhé odletět na ten prokletý ostrov a začít úplně od nuly. Říká se, že nejde dvakrát vstoupit do stejné řeky, ovšem pro otce, toužícího zjistit pravdu o nezvěstné dceři, není nic nemožné. Tim je tedy zpět na Mallorce a snaží se najít nějaký záchytný bod, stopu, po níž by se mohl vydat v naději, že ho posune o krok dál. Nepouští se ale do předem ztracené bitvy? Vždyť pátrání po Emme, již samo o sobě riskantní, je spojeno s obrovským nebezpečím, hrozícím ze strany mafiánských šéfů, kteří si ostrov rozparcelovali na svá teritoria a na toho zarputilého Švéda, co jim tady před časem slídil, dosud nezapomněli. Proč se opět objevil? Nejlépe bude, když se mu dá co nejdříve na srozuměnou, aby se nepletl do místních záležitostí a uvědomil si, kdo je v těchto končinách pánem!
Mons Kallentoft se nám (stejně jako v prvním dílu s názvem Dívej se, jak padám) představuje v celé své spisovatelské parádě. Znovu máme příležitost obdivovat jeho precizní popisy městských i přírodních scenérií a zažíváme takřka fyzický pocit, že spolu s hlavním hrdinou pročesáváme Mallorcu, bydlíme po hotelích a ubytovnách, přes den se koupeme ve vlastním potu, když se plahočíme od jednoho místa k druhému a za bezesných nocí promýšlíme plány na zítřejší výpravu za střípky informací, které snad jednou dají dohromady mozaiku dceřiny tragédie... Hlavně a především však autor znovu dokazuje psychologické mistrovství.
Má člověk morální právo pro dosažení svého (byť ušlechtilého) cíle vystavit smrtelnému nebezpečí jiné lidi? Či se dokonce spojit se zločinci? Odpověď je zřejmá – nikoli! Tim si to samozřejmě též velmi dobře uvědomuje, často je zhrozen tím, kam se až se svou posedlostí nalézt dceru dostal, trápí jej výčitky svědomí a nedokáže se už sám v sobě pořádně vyznat. Spolčuje se s lidmi, kterými opovrhuje, ať už je to zkorumpovaný policejní hlavoun, mafiánský hrdlořez, homosexuální úchyl, po penězích lačná „věštkyně“... Jistě, čtenář mu drží palce a ani nedutá napětím, přitom však stále silněji cítí pachuť čehosi nepatřičného, ba obludného – z láhve totálního zoufalství byl vypuštěn zkázonosný džin, který se nikdy nevrátí zpět. Tim Blanck balancuje mezi dvěma extrémy – chvíli je to pro nás kladný hrdina par excellence, abychom si vzápětí s hrůzou uvědomili, že sympatizujeme s duševním rozervancem, který je schopen jít doslova přes mrtvoly (a to naprosto nevinných lidí)!
Je možné, že právě toto byl autorův záměr – ukázat, že účel v žádném případě nesvětí prostředky a že svalovat vinu za vlastní selhání (nechat nezletilou dceru odletět tisíc kilometrů od domova je přece nehorázná nezodpovědnost!) na Boha či na osud je hodně alibistické. Tim Blanck jako bývalý policista musel přece dobře vědět, že vychvalované turistické destinace mají i svou odvrácenou tvář v podobě zločineckého podsvětí a že bělostné pláže, zářící slunce a luxusní hotely jsou často jen vějičkou, za níž se skrývají drogy, prostituce a obchod s „bílým masem“...
Poslouchej, jak šeptám je zkrátka drsný psychothriller s jasným apelem na rodiče, aby si vzali příklad (myšleno odstrašující!) z Tima a Rebeky a chránili své děti před nástrahami Zla!
Žádné komentáře:
Okomentovat