Zhrzený novinář jako kazatel mediální morálky...
Když se nezaujatě zamyslíme nad tím, jak se mohlo stát, že člověk typu Andreje Babiše ovládl českou politickou scénu, přivede nás to k jedné smutné pravdě. Slovenský oligarcha by si u nás (lidově řečeno) ani „neškrtl“, pokud by ODS a ČSSD jakožto dvě po léta dominantní strany nepřeměnily politiku na kolbiště kořistnických zájmů a nerozdělily si zemi na cosi na způsob dobytého území. Dlouholetá, většinou pouze k oklamání voličů předstíraná rivalita „pravice“ a „levice“ v podání těchto dvou kmotrovských uskupení, nemohla nakonec nevyústit ve znechucení většiny národa touto pseudopolitikou a v hledání nějaké alternativy ke zkorumpovaným „tradičním“ stranám. Bohužel došlo k tomu, že nezanedbatelný počet lidí si onen nový a čerstvý vítr, který provětrá zatuchlé politické bažiny, spojil s hnutím ANO, resp. s jeho zakladatelem Andrejem Babišem.
Ten se vlastně ani nemusel příliš namáhat. Úplně mu stačilo ocitnout se v pro sebe správnou dobu (tedy na začátku tzv. uprchlické krize) na správném místě (totiž na troskách demokratického systému po „opozičněsmluvním“ spoluvládnutí ODS s ČSSD) a chopit se moci. Fráze o boji s korupcí a rádoby vlastenecké slogany o českých národních zájmech mu okamžitě přinesly přízeň davů a dlouhodobě stabilní podporu třiceti procent voličského elektorátu, takže bez Babiše není a patrně ještě dlouho nebude možné sestavit vládu, která by získala důvěru Sněmovny.
Pavel Šafr se po dlouhá léta vyhříval na mediálním výsluní a dnes, kdy živoří v obskurním a marginálním internetovém webu s názvem Svobodné fórum, se patrně cítí odstrčen a nedoceněn. Pokud si ovšem svoji frustraci vybíjí na Babišovi, kterého očividně považuje za prapůvodní příčinu své profesní degradace, pak by si namísto pláče nad rozlitým mlékem měl nalít čistého vína. Třeba by si pak vzpoměl (když nyní tak vehementně kritizuje novináře MfDnes za jejich servilitu vůči svému chlebodárci Babišovi), jak se choval kdysi on sám. Nebyl to právě Šafr, kdo svého času přivedl heslo „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ k dokonalosti, když jako šéfredaktor téže Mladé fronty do puntíku plnil vše, co viděl na očích jejích (tehdy německých) majitelů? Junge Front Heute – tak se tomu plátku tenkrát u nás říkalo a Pavel Šafr se opravdu činil. Vzpomínám si třeba, jak před referendem o vstupu České republiky do EU vyšly „jeho“ noviny s úvodní stránkou, jíž vévodil obrovský nápis ANO. Jaký to paradox – dnes Šafr nemůže ANO a Babišovi přijít na jméno...
Netvrdím, že Šafr ve svém hodnocení Babiše nemá občas pravdu. Pozastavuji se však nad tím, jak se může člověk s jeho minulostí a nebetyčnou kupou másla na hlavě pasovat do role morálního arbitra, tepajícího prodejné novináře. Opravdu můžeme Pavlu Šafrovi věřit, že kdyby byl dnes šéfredaktorem Mladé fronty, nic by to nezměnilo na jeho striktně odmítavém postoji k Babišovi? Když se někdy podívám na Svobodné fórum, dost o tom pochybuji. Kromě primitivního antibabišismu jsou tam totiž Šafrovy články plné prvoplánového eurohujerství a infantilní rusofobie. Stejně je tomu ostatně i v knize Obrana proti Babišovi, v níž není řečeno prakticky nic, o čem by česká veřejnost už dávno nevěděla. Nasnadě je tedy otázka, čí názory v ní její autor prezentuje a proč vlastně byla vydána, když je fakticky zbytečná...
Žádné komentáře:
Okomentovat