KAREL TICHÝ: KUDY KRÁČEL ZLOČIN

Mrazivý thriller? Ne, krutá realita!

Kniha mi přišla včera a dnes už píši recenzi. Z toho logicky vyplývá, že jsem ji přečetl takříkajíc na jeden zátah, z čehož je zase jasné, že mne neobyčejně zaujala. Než řeknu čím, dovolím si malý úvod.

Jsou novináři (s oblibou si říkají investigativní), kterým se podařilo vydobýt si u veřejnosti pověst bojovníků proti korupci a temným postavám mafiánského podsvětí. O tom, co vypátrali, píší knihy, vystupují s tím v televizi a lidé mají dojem, že jde nejen o na slovo vzaté odborníky na danou problematiku, ale i neohrožené jedince, kteří se ke svým odhalením dostali téměř s nasazením vlastního života. Pak se ale objeví kniha Kudy kráčel zločin a... najednou je všechno jinak!

Ukáže se třeba, že ony výbušné informace byly oněm investigativcům podsunuty samotnými kmotry s cílem svést je na falešnou stopu, popř. zneužít jejich naivity k vytváření nejrůznějších fám, ovlivňování veřejného mínění, diskreditaci určitých osob apod. Vezměme si takového pana Kmentu. Není pochyb o tom, že upřímně věřil tomu, co vypátral např. o Radovanu Krejčířovi a asi mu nebudeme vyčítat, jak se ve skutečnosti nechal tímto bossem „oblafnout“. Mafiáni totiž jsou mnohdy velice inteligentní a dokáží spřádat skvělé myšlenkové kombinace, mlžit, předstírat a hlavně s velkým gustem pokládat návnady pro senzacechtivé reportéry. Jde tedy o to, aby se člověk, který si chce v určité záležitosti utvořit objektivní názor, měl možnost dostat ke skutečnému zdroji relevantních dat. Zkrátka (jak říká jedno přísloví) nechodit ke kováříčkovi, když můžeme jít ke kováři. A tímto kovářem v oblasti odhalování organizovaného zločinu není (při vší úctě k němu) Jaroslav Kmenta, ale Karel Tichý.

Stačí si přečíst jeho stručný životopis na zadní straně knihy, aby bylo zřejmé, že tento mimořádně zkušený a přemýšlivý detektiv viděl a vidí do většiny závažných kauz daleko hlouběji, než kdokoli jiný. Na jednu stranu je to logické, protože takovýto člověk už z podstaty své práce toho mnoho ví a vlastně i vědět musí. Karel Tichý byl však svého času tak výjimečný a úspěšný především proto, že dokázal zločinecké struktury infiltrovat zevnitř, nasazovat do nich „krtky“, vynášející citlivé zprávy a šikovně vyvolávat rozmíšky mezi mafiánskými bossy. Fascinující svědectví o právě řečeném přináší kapitola s názvem „Vši“ v kožichu kmotrů, bossů a gangsterů, která se čte jako napínavý thriller!

Dlužno ovšem říct, že i ostatní kapitoly jsou čtenářsky nesmírně atraktivní. Již jejich názvy (Bartolomějská a její legendy, Jak se nám žilo se zločinem na konci osmdesátých a v devadesátých letech, Svět podle Mrázka a Svět podle Krejčíře) jsou zárukou toho, že nám bude umožněno nahlédnout pod pokličku nejzávažnější trestné činnosti. 

Po přečtení této úchvatné knihy může mít čtenář dojem, že vlastně všechna snaha o potírání korupce a organizované kriminality je bojem s větrnými mlýny, protože mafiáni mají své lidi ve všech strukturách státní správy. Policistů, státních zástupců, soudců, advokátů a dokonce lékařů stojících na druhé straně barikády musí být podle všeho víc než málo. Karel Tichý se na mnoha místech zmiňuje o tom, že vyšetřování zločinů bylo pokaždé spojeno s pátráním po úniku informací ze spisů, s problémy s vynášením motáků z cel zadržených jejich advokáty, s hledáním nezkorumpovaných lidí ve státním aparátu, s politickými tlaky atd.

Velmi často se mně během četby stávalo, že jsem si bezděčně kladl řadu znepokojivých otázek. V jaké právní džungli to vlastně žijeme, když bohatým a mocným je dovoleno prakticky vše? Potřebujete někoho zdiskreditovat, zastrašit, společensky diskvalifikovat? Žádný problém – je tu dost prodejných novinářů, kteří to udělají za vás a dotyčného vykreslí v médiích tak, že už mu nikdo ani ruku nepodá! Něco se na vás provalilo, nedalo se to ututlat a vás čeká soud? Nemějte obavy, doktor vám napíše takovou diagnózu, že se tomu vyhnete – jak byste taky mohli usednout na lavici obžalovaných, když „trpíte duševní poruchou a nejste schopni chápat soudní jednání“, že? Jde po vás nějaký nezkorumpovaný detektiv? Buďte v klidu – máte přece známosti v nejvyšších policejních kruzích a tam mu už vysvětlí, aby se ve vašich čachrech nešťoural, jinak...    

Občas dnes můžeme pozorovat tendenci idealizovat současnou dobu a tvrdit, že „divoké devadesátky“ patří definitivně minulosti a již se nebudou opakovat. Opravdu? Karel Tichý se vyjadřuje i k případu Dozimetr, který je navýsost aktuální a na jeho příkladu demonstruje, jak dál všechno běží ve starých kolejích, kdy ruka ruku myje a peníze nesmrdí...

Co říci závěrem? Knihu Kudy kráčel zločin by si měl přečíst opravdu každý, neboť popisuje společenský marasmus, o němž všichni ví, ale nikdo o něm nepíše a nemluví. Autor se odvážil jít s kůží na trh a odhalil věci, které by nám jinak zůstaly navždy skryty. Díky, pane Karle!