Krchovský nikdy nezklame!
Kdybych měl novou sbírku slavného dekadenta, která se pod názvem Už zase vyšlo slunce objevila na pultech knihkupectví, „zrecenzovat“ jednou větou, posloužil bych si příslovím „nic nového pod sluncem“. Což (aby nedošlo k mýlce) není myšleno nikterak pejorativně, ale přesně naopak! „Věřím, že mou bezmeznou vynalézavost věk neudolá a zvyk neotupí.“ Tento citát odkudsi ze Shakespeara se skvěle hodí právě na J. H. Krchovského, který před námi i tentokrát defiluje v celé své parádě!
Nocí i dnem mne dlaně svrbí
proč v rozporu jsem se všema?
proč všichni jsou tak strašně blbý?!
úplně jinak, než jsem já
O Krchovském a jeho poezii se toho už napsalo a řeklo tolik! Přesto tento fascinující solitér nadále zůstává záhadou (přičemž je možné, že i sám sobě). Rozhodně si nemyslím, že se v těch morbidních, pochmurných, nihilisticky laděných básních zrcadlí jeho duše, vždyť při osobním kontaktu (autorská čtení) poznáváme úplně jiného člověka – zábavného, vtipného, kultivovaného a mimořádně inteligentního. V jednom rozhovoru Krchovský řekl, že si dělá z poezie legraci. Znamená to snad tedy, že svým způsobem „klame tělem“ a pod maskou literárního desperáta skrývá citlivé nitro?
Dny ve svůj ocas zahryzlé
furt stejná smyčka, zrůdný biják
neni mi dobře... Ani zle...
ach, mnohem hůře! Je mi nijak
Ekvilibristické žonglování se slovy, cizelérská práce s jazykem! Krchovský dokáže „rozpitvat“ češtinu až do jejích nejjemnějších nuancí a výsledkem jsou texty, které (ať už si o jejich obsahu občas myslíme „svoje“) nemůžeme neobdivovat a před jejichž autorem hluboce smekáme! Jeho početné čtenářstvo instinktivně cítí, že druhý takový básník u nás není a patrně už nikdy nebude, takže nevidím nic překvapivého na tom, že se již za svého života stal legendární, kultickou postavou. Fakt, že Krchovskému jsou nadšené chvalozpěvy na jeho tvorbu naprosto lhostejné, jen tím více přispívá k jeho pověsti takřka mýtické bytosti. V době, kdy se davy pseudopoetických grafomanů, u nichž absentuje sebemenší náznak talentu, perou o přízeň podobně pochybných „literárních kritiků“, musí totiž někdo, komu je všechno tohle přízemní pinožení ukradené, působit minimálně zvláštně.
Sbohem buď, další dni... A prosím, odpusť mi
že jsem tě utratil jak zvíře pokusný...
za další z tisíců vinu svou budu nést!
s důvěrou daný dar, který jsem zmarnil v trest
Jak známo, J. H. Krchovský je vyznavačem minimalistické poezie a sbírka Už zase vyšlo slunce je toho opětovným důkazem. Tvoří ji 89 čtyřverší, napsaných mezi lednem 2016 a prosincem 2021. A které z nich vybrat na závěr? Třeba tohle:
Zas čumil před oknem... Zhasínám žárovku
– jak krutou platím daň z básnické slávy!
A bude ještě hůř, vždyť k mému náhrobku
jednou se den co den pohrnou davy...
Žádné komentáře:
Okomentovat