Kdeže ty loňské sněhy jsou aneb druhý díl Prašiny je pro mne velkým zklamáním!
Kniha s názvem Prašina se již krátce po svém vydání stala bestsellerem a tak není divu, že její autor vzápětí přišel s pokračováním. Vojtěch Matocha se očividně snažil podruhé vstoupit do stejné řeky, což se mu ovšem dle mého názoru příliš nezdařilo.Vezměme to ale po pořádku.
Jak známo, Prašina je pražská čtvrť, která má nejednu zvláštnost. Tak třeba vůbec netušíme, kde přesně leží. Víme sice, že někde poblíž Karlova náměstí a několik stovek metrů od Václaváku, kdybychom ji ale hledali na mapách, na žádné ji nenajdeme. Existuje tedy vůbec? S tím si raději nelámejme hlavu a spolu s Jirkou a jeho kamarádkou Anastázií (neboli En) se vydejme za dobrodružstvími, jaká by jinde určitě nezažili!
Z prvního dílu je dobře známo, že každý, kdo může, se Prašině velkým obloukem vyhne. Její útroby jsou plny hrůzných tajemství, strašidelných pověstí a dokonce i záhadných přírodních jevů! Hlavně a především však tu lze natrefit na nebezpečná individua, před nimiž je třeba mít se důkladně na pozoru. Hned v úvodu to na vlastní kůži pozná Jirka, když jej kdosi přepadne, odvleče a zavře v nevlídné podkrovní komůrce. A právě tímto okamžikem začíná napínavý příběh, který postupně přeroste v neúprosný boj dvou mladých lidí s temnými silami zla...
Podaří se Jirkovi přelstít svého únosce a dostat se na svobodu? A kdo jsou ti podivní lidí dole na náměstí, které s pocitem hrůzy sleduje z malého okénka svého vězení? Kéž by zde byla En! Její mimořádná vynalézavost by se nyní Jirkovi tak hodila – cožpak opravdu musela odjet na ten lyžařský výcvik? Otázky se vrší jedna na druhou a je jasné, že rozplést zašmodrchané klubko tajemných intrik nebude vůbec snadné. Vždyť Prašina je jedno velké bludiště, v němž jde doslova o život!
Vojtěch Matocha opět exceluje v popisu „kulis“, do nichž svůj příběh zasadil. Úzké, jen do sporého měsíčního svitu ponořené a přívaly sněhu zasypané uličky (tentokrát se vše odehrává v zimě), temné dvorky, zchátralé domy ve zpustlých zahradách, labyrinty podzemních chodeb – ano, takovou Prašinu si pamatujeme z prvního dílu! S dějovou linií je to ovšem horší a dá se dokonce říct, že víceméně absentuje. Druhý díl Prašiny je slepencem řady náhodně poskládaných scén, přičemž většina z nich působí prvoplánově a komicky. Zdá se, že autor často neví, jak dál, a tak „vaří z vody“ a přichází se stále chaotičtějšími nápady. Jistě, jde svého druhu o fantaskní literaturu, kde je dovoleno mnohé, ale jak se říká, „všeho moc škodí“!
Kritickou poznámku mám i k informaci, že knížka je určena pro čtenáře od 9 let. Jirka i En na jejích stránkách běžně používají výrazy jako „kruci“, „sakra“, „zatraceně“ apod. Velké množství drastických pasáží ve mně navíc vzbuzuje dojem, že Vojtěch Matocha si knihu pro děti popletl s psychothrillerem pro dospělé! Musím zkrátka říct, že mít devítileté dítě, rozhodně bych mu Prašinu 2 do ruky nedával...
Žádné komentáře:
Okomentovat