Na první pohled by se mohlo zdát, že být Slovák je patrně diagnóza. A to ne ledajaká, ale přímo psychiatrická – něco na způsob obsedantně covinavirové poruchy, projevující se totální ztrátou pudu sebezáchovy a patologickou tendencí k masochismu. Jak jinak si vysvětlit, že milióny lidí stojí v dešti a zimě dlouhé fronty na jakési pochybné testy, které jim mají potvrdit, že jsou zdraví, aby následně po návratu domů zjistily, že si uhnaly pořádnou chřipku a možná i ten strašidelný covid...
Ale nechci křivdit všem. Zatímco první den braly masy slovenského lidu testovací místa útokem (aniž by si mnohdy dělaly starosti s nějakými pitomými dvoumetrovými rozestupy), takže jejich mocipáni slintali blahem nad občanskou uvědomělostí národa, dnes je tomu přesně naopak. „Tyčinkáři“ marně vyhlížejí své oběti, kterým udělají z nosů cedníky a zdá se, že celá tato hororová matovičina skončí pro vládu blamáží mečiarovských rozměrů. Vypadá to totiž tak, že (řekněme to diplomaticky) intelektuálně méně disponovaní Slováci si státem řízenou ponižovací procedurou prošli v sobotu a neděle už patřila „těm druhým“ (takto je nazývá sám Matovič), kterým to myslí a nenechají ze sebe dělat blbce.
Ať tak či onak, jedno je jisté – žádná coronavirová pandemie na Slovensku neřádí. „Nakažených“ bylo zjištěno jen jediné procento, což bude mít určitě svou dohru i na naší politické scéně. Těžko je totiž možné, že by situace u nás mohla být nějak zásadně odlišná od té jejich. Ale žádné zbytečné iluze si nedělejme, spíše počítejme s třetí, čtvrtou, šestou... vlnou. A to jsem ještě zapomněl na tu pátou!
Žádné komentáře:
Okomentovat