ŠÁLEK DÁL HŘEJE DLANĚ

 

 

 

Jednoduchá řeč, hluboká myšlenka a silný prožitek – to (a nejen to!) je haiku...

Může někdo napsat recenzi na svou vlastní knihu? Určitě ano, ale ta otázka směřovala spíše k tomu, zda je takové počínání etické a tady už bych měl značné pochyby. Kdybychom to chtěli vyjádřit termínem z politiky, pak jde o jasný „střet zájmů“ – dá se totiž předpokládat, že taková recenze stěží bude jiná než jednoznačně kladná, třeba už jen proto, aby se kniha dobře prodávala...

Šálek dál hřeje dlaně je sborníkem haikových textů od 19 autorů. Třebaže jsem jedním z nich, domnívám se, že mne to ohledně napsání recenze nediskvalifikuje. Mám za to, že když ta knížka je „moje“ pouze z jedné devatenáctiny, nic nebrání tomu, abych ji tu ve stručnosti představil.

Krátká básnička o sedmnácti slabikách, rozdělených do tří řádků v poměru 5 – 7 – 5 (což se ovšem nevyžaduje nijak striktně), mající vyjadřovat nějaký (samozřejmě v pozitivním slova smyslu myšlený) duševní „zkrat“ – člověk (např. Petr Šulák) prostě náhle uvidí něco, co ho „trkne“ tak, že před tím zůstane stát v úžasu a hlavou mu projede třeba toto:

Je poledne –

kolem plotu

vrávorá pomlázka

Přišli jste na to, co tím chtěl básník říct? Určitě ano, že... Možná vám to ale chvilku trvalo – haiku totiž bývá často taková malá hádanka, čtenář se musí trochu zapotit, ale pak už jen žasne nad tím, co všechno lze sdělit minimalistickým textem o pouhých šesti slovech! Uvedené haiku považuji za nejlepší z celé knížečky Šálek dál hřeje dlaně, což ovšem neznamená, že ta „zbývající“ nejsou rovněž krásná – vybírali je ostatně Katka Soustružníková a Pavel Martinec, kteří u nás patří mezi  největší znalce této z Japonska pocházející poetické formy. Podívejme se na další ukázku:

Přeplula kachna –

vidím se na hladině

celý zmačkaný 

Takhle „se uviděl“ ve vodě Roman Szpuk, nestor českého haiku (snad se na mne za takovéto označení nebude zlobit). Myslím, že nejsem sám, kdo mu vděčí za cenné a nezištné rady, jak „na to“. A nyní do třetice Irena Mondeková:

dům po sousedech –

kočka sedá na prahu

u prázdné misky

Smutně nádherné (a současně nádherně smutné)!

Nedá mi to, abych nezmínil ještě Jitku Fialovou:

změna času –

teprve míchám guláš

Moravec už začal

Ze svých haiku jsem do ukázek nevybral žádné, bylo by to chlubení (byť vlastním peřím). 

Nepočítal jsem, kolik je v „Šálku“ haiku (ono se to rýmuje!) celkem, tipoval bych to asi na dvě stovky. Pokud tedy máte citlivou a přemýšlivou duši a chcete si přečíst něco, co se na pultech knihkupectví neobjevuje každý rok, neváhejte...