VÁCLAV KLAUS: SEBEDESTRUKCE ZÁPADU

Václav Klaus důkladně píchl do nedotknutelného liberálně-demokratického vosího hnízda!

Žijeme v osudové době, kdy se rozhoduje nejen o naší budoucnosti, ale i tom, zda režim, který z tohoto zásadního střetnutí vzejde, bude znamenat definitivní stadium společensko-politického vývoje. Mnozí si to bohužel neuvědomují, ale případné vítězství liberálně demokratických fanatiků by znamenalo nástup diktatury, jakou historie ještě nepoznala, navíc bez sebemenší možnosti návratu ke svobodnému životu. Byl by to vpravdě „konec dějin“ – ovšem úplně jiný než si představoval Fukuyama. Prostředků k pacifikaci občanů by díky špičkovým technologiím měl totalitní stát tolik, že veškerý odpor by byl marný. Už teď (a to ještě nejsou u moci) můžeme dobře vidět, jaké metody liberální fašisté používají. Politická korektnost, ostrakizace lidí s „nesprávnými“ názory, cenzura sociálních sítí, protěžování aktivistů bez politického mandátu do nejrůznějších funkcí ve státních institucích, pronikání nevládních organizací a tzv. neziskovek do řízení ministerstev (např. resort školství je již prakticky úplně ovládán spolky typu Člověk v tísni a propagátory LGBT sexuální „výchovy“) – to všechno se děje již dnes a není nijak obtížné odpovědět si na otázku, jak by si noví vládci počínali po „uchopení moci“.

Určitou protiváhou těchto snah jsou knihy, které na zmíněná nebezpečí poukazují. V poslední době jich vyšla celá řada – jmenujme alespoň Prolomení hradeb Petra Hampla, Proč islám nesmí do Evropy (Klára Samková) či z němčiny přeložené bestsellery Teror ctnosti a Německo páchá sebevraždu (Thilo Sarrazin). Sebedestrukce Západu (jedná se o sborník, do něhož kromě Václava Klause přispěla celá řada dalších konzervativně a patrioticky orientovaných osobností) je další z těchto mimořádně aktuálních a přečteníhodných publikací, které by si měl prostudovat každý, kdo si nechce vytvářet vlastní názor pouze z toho, co mu naservírují mainstreamová média.
To, co vidíme v dnešní Americe (kde prakticky již probíhá hybridní občanská válka) a západoevropských zemích, je revoluce ultralevičáckých bojůvek, materiálně a mediálně podporovaných a řízených šedými eminencemi v pozadí. Skrývajíce své úmysly za hesly o svobodě a lidských právech, usilují tito lidé o pravý opak, tj. o odstranění skutečné demokracie a její nahrazení demokracií liberální, která (jak bylo uvedeno výše) má ovšem všechny atributy totalitarismu. Kniha Václava Klause je mistrnou analýzou tohoto nebezpečného vývoje a podle mého názoru jednoznačně patří k tomu nejlepšímu, co bylo u nás v posledních letech na téma sebedestrukce kdysi svobodné západní civilizace napsáno.  
Je nanejvýš chvályhodné, že tento varovný a prorocký hlas zaznívá. Utěšovat se tím, že nás se dění na současném Západě netýká, protože jsme celkem nedávno zažili komunismus a dáme si tudíž pozor na každého, kdo by do něj společnost zase rád vrátil, je mírně řečeno naivní. Vyrůstá nová generace, jež snadno sedá na vějičku „odborníků“, kteří přetvořili školní osnovy na indoktrinaci mladé generace multikulturalismem, genderismem, homosexualismem a mnoha jinými podobně úchylnými –ismy, takže školy produkují zapálené havloidní svazáky, připravené budovat liberálně demokratický ráj tím horlivěji, čím víc si neuvědomují svou roli užitečných idiotů ve službách Soroše a jim podobných. Je jen otázkou času, kdy tito eurohujeři převezmou štafetu a přetvoří naši pořád ještě obyvatelnou vlast na území zamořené jedy zvrácených ideologií.
Jakkoli podepisuji všechno, co Václav Klaus napsal, v jedné věci zastávám odlišný názor. Bývalý prezident se domnívá, že ještě stále existuje naděje na záchranu přirozeného světa, já však mám za to, že Rubikon již byl překročen a dezorientovaná a zastrašená společnost se nezmůže na účinnou obranu. Vidím sice některá pozitiva (např. ideologizace školství narazila na odpor mnoha rodičů, kteří se sdružili ve Výboru na obranu rodičovských práv či ve facebookové skupině Rodiče proti indoktrinaci dětí), ale to jsou spíše výjimky. Všude vládne lhostejnost a apatie a mlčí i Církev, od níž bychom právem očekávali jasná a nedvojsmyslná slova k současné situaci...
Když před časem vyšlo Prolomení hradeb Petra Hampla, zavládlo mezi exponenty pražské kavárny takřka zděšení a na autora se sesypala lavina nenávistných útoků. V případě Sebedestrukce Západu očekávám podobnou reakci, což je pro každého normálního člověka jasným signálem, že se jedná o výjimečnou a přelomovou knihu. Snad jsem touto recenzí alespoň trochu přispěl k tomu, aby si ji lidé přečetli.