středa 13. června 2018

KAUZA CERVANOVÁ NAPOSLEDY...

Acervavovalist

Moje poslední tečka za „kontroverzní“ kauzou

Připadá mi zvláštní, že tolik slovenských novinářů se po dlouhé roky snaží dělat z odsouzených vrahů Ludmily Cervanové obětní beránky a dokola omílají mantru o „policejní zvůli“, „gestapáckých vyšetřovacích metodách“, „vynucených přiznáních“, „vykonstruovaném procesu“ apod. Abych to vysvětlil přesněji – zvláštní mi to přijde především proto, že se jedná pouze o tento jediný konkrétní případ, zatímco u jiných srovnatelných vražedných kauz jsem žádné výhrady k práci kriminalistů a soudců u těchto novinářů nezaznamenal. Nikdo z nich nikdy nezpochybnil, že např. Miroslav Somora byl v roce 1978 oběšen zcela po právu a rovněž tak nikdo neobvinil z podjatosti soudce, který poslal v roce 1986 na šibenici Jana Holuba. Nenalezl jsem u nich ani slovo o tom, že by přiznání Františka Téglera (popraven 1980), Ladislava Hojera (popraven 1986), Miroslava Stehlíka (popraven 1986), Juraja Luptáka (popraven 1987) bylo z dotyčných vymláceno během vyšetřování. Nabízí se tedy otázka, proč by zrovna u „sedmi Nitranů“ mělo dojít k tak zásadní výjimce z pravidla? Či jinak – proč se ve všech ostatních případech postupovalo korektně a dle dikce zákona a jen v tomto jediném se policisté, operativci, vyšetřovatelé a soudci utrhli z řetězu a najednou se z nich ze všech stali krvelační sadisté, neštítící se žádných prostředků včetně fyzického násilí na náhodně zatčených „hodných chlapcoch“? Myslím, že už z tohoto je patrné, odkud fouká vítr...
Udělat celebritu prakticky z kohokoli (třeba i z vraha) je v dnešní postmediální době vcelku jednoduché. Stačí k tomu několik mainstreamových novinářů, pár odborníků na marketing, reklamu a PR a k tomu nějaká ta absolventka vysoké školy tzv. humanitního zaměření (nejlépe genderová psycholožka či sociální ekoložka). Pak už je to snadné – někdo z této skupiny napíše tzv. kontroverzní článek k danému tématu s provokativním názvem (např. Smyčka nad hlavami nevinných!, V jakém státě to žijeme?!) a šokujícím doprovodným obrázkem (šibenice, soudce s prasečí hlavou). Když někdo s tímto článkem vyjádří na sociálních sítích nesouhlas, nastoupí markeťáci a prostřednictvím fiktivních osobních profilů ho zasypou desítkami protiargumentů – nezáleží přitom na jejich pravdivosti, hlavní je kvantita. A na každou další kritiku se odpoví stejně. Tím se mezi věci neznalými účastníky diskuse navodí dojem, že celá záležitost je asi opravdu hodně složitá, nejednoznačná a především kontroverzní. Slovo „kontroverzní“ je tady klíčové – jakmile se podaří spojit v hlavách lidí nějakou věc právě s tímto adjektivem, je prakticky (myšleno z pohledu manipulátorů) vyhráno. Kontroverzní film určitě přiláká diváky, protože slibuje něco nestandardního, provokativního a protisystémového. Kontroverzní kniha půjde na dračku – čtenář tuší, že se v ní dočte o tom, co se nikde jinde nepíše. A kontroverzní kriminální případ je pro většinu lidí spojen s komplikovaností, procesními pochybeními a protichůdnými interpretacemi, zkrátka s nejasnostmi a s pravděpodobnou nevinou odsouzených.
Vraťme se ale k hlavní otázce, tj. proč byli k této mediální hře vybráni právě tito lidé. Vždyť se nabízelo mnoho jiných alternativ – např. Štefan Svitek, jehož neoficiální titul „poslední popravený v ČSSR“ by se dal marketingově skvěle využít. Ondrej Rigo rovněž nemusel být špatnou volbou (nikdy se nepřiznal!), o „sparkakiádním vrahovi“ Strakovi ani nemluvě. Jestliže přesto „zvítězilo“ těchto sedm „Nitrančanov“, muselo to mít nějaký pádný důvod. Tím bylo podle mého názoru to, že se zde takříkajíc setkaly nabídka s poptávkou, resp. snaha pachatelů využít sdělovací prostředky pro svou propagandu našla novináře, větřící v kauze skvělou příležitost, jak na sebe obrátit pozornost a získat si „investigativní“ pověst bojovníků za spravedlnost a rebelů proti establishmentu. To bylo s určitou mírou věrohodnosti možné do doby, než vyšly přelomové knihy Petera Tótha Kauza Cervanová I a II. Jsem přesvědčen, že kdyby Hrib a Kirchhoff měli informace, které posléze zveřejnil Tóth, pravděpodobně by nevznikla Lampa ani „filmová událost roku 2013“. Současně ale vidíme, že k pokusům o rehabilitaci pachatelů dochází ze strany médií dodnes, jak o tom svědčí např. jejich oslavné ódy na adresu listu Pavla Beďače, pasovaného málem na „literární událost roku 2017“. Na chvíli se u něho zastavme.
Když někdo napíše dopis prezidentovi, navíc otevřený, pak bych předpokládal, že si dá pozor, aby se v něm nevyskytovaly faktografické chyby. Co si ale myslet o panu Beďačovi, který mimo jiné napsal: „Franz Kafka v knihe Základy experimentálnej parapsychológie kedysi napísal: „Každý človek v hodine svojho zúčtovania vidí tváre všetkých tých, ktorým v živote ublížil.“ Dúfam, že aj sudca Kliment si vtedy pripomenul naše tváre.“ Franz Kafka ovšem žádnou takovou knihu nenapsal. Beďač si ho patrně popletl s Břetislavem Kafkou a k tomu ještě neuvádí správně ani název oné knihy, která se nejmenuje Základy experimentální parapsychologie, ale Nové základy experimentální psychologie. Nepodstatná maličkost? Možná. Ovšem jestli autor dopisu takto lehkovážně střílí od boku v případě jím samotným zvoleného citátu, jakou lze mít jistotu, že v ostatních svých tvrzeních říká vždy pravdu?
A co na tento Beďačův dopis říkají někteří novináři? V Týždni čteme: „Jeden z odsúdených Nitranov nám poslal text, v ktorom odkrýva svoj pohľad na rozsudok a obracia sa na prezidenta Kisku. V prílohách prikladá kľúčové časti rozsudkov a ďalších listín. Je to ďalšia silná tehlička v mozaike celej kauzy.“ Lucia Piussi dokonce píše: „... ak ste ten Beďačov text nečítali, prosím spravte to. Jeho hodnota je nesmierna. Po všetkých stránkach. Verím, že raz to bude zásadný text tejto doby. Je brilantný ako pesnička Karla Kryla...“ Lidé z médií se občas stylizují do pozice profesionálů, kteří nepodléhají emocím, jde jim jen o pravdu a objektivitu a dokáží nahlédnout pod povrch věcí lépe a důkladněji než normální smrtelníci. Z uvedených dvou ukázek vyplývá, že tomu může být přesně naopak. „Silná tehlička v mozaike celej kauzy“, „zásadný text tejto doby“ – to podle mne nejsou nezaujatá vyjádření, ale nabubřelé fráze. Hlavně však – co tak zásadně převratného Beďač vlastně napsal? Když pomineme jeho evidentní amatérismus v oblasti literatury (na tom, že si plete jednoho Kafku s druhým nepřipadá kupodivu nic nezvyklého ani jeho mediálním obhájcům), pak (kromě obvyklé teatrální show o tom, jak bylo z obviněných všechno „vymláceno“) se prezidentovi a národu poprvé představuje ve své nové roli odborníka na patologii. A ne ledajakého! Skoro mi to připadá tak, že pan inženýr vymyslel revoluční medicínský obor s názvem „virtuální patologie“ – k tomu, aby bylo možné určit povahu zranění a příčinu smrti, není od nynějška zapotřebí ohledání mrtvoly, úplně postačí, když se zeptáte někoho, jako je Beďač...
Je vcelku logické, že za dnešního stavu vědomostí o celém případu to mají mediální obhájci odsouzených vrahů stále těžší a složitější. Z jejich strany totiž již byla dávno vystřílena všechna munice, nezbylo jim nic relevantního, co by se snad ještě dalo nějak smysluplně využít. Zbývá tedy demagogie, mazání nepohodlných příspěvků v diskusních fórech a hysterické výpady vůči každému, kdo odhaluje jejich podivné praktiky. Za údajně „racionální polemikou“ s kolegou Martinem Hanusem, který tuto záludnou manipulaci prohlédl, lze tušit nenávist a především panickou hrůzu z odhalení. Hodně se dnes mluví o tom, co asi bude tou poslední tečkou za kauzou Cervanová, přičemž názory se liší. Pro mě jí je děsivé zjištění, že existují novináři, kteří se zcela vědomě a záměrně staví na stranu zločinců.

9 komentářů:

  1. Pozorne som prečítal tento príspevok.Musím ho kvalifikovať dosť bipolárne. Na jednej strane uvádzate známe kriminálne prípady, ktoré však vždy boli súdené na základe materiálnych dôkazov, forenzných stôp a štandardných kriminalistických postupov. Neviem či niekto má dôvod tieto prípady otvárať a hľadať rehabilitáciu, odsúdený Rigo sa chce dostať na slobodu bez popretia viny. V prípade druhom opäť nasadzuje fabuláciu a demagógiu.Cervanovej vražťdy nebola vyšetrená z materiálncyh, dôkazových stôp a forenznými postupmi a dôkazmi, ale podľa scenára vytvoreného sadistom Pálkom , do ktorého si dosadil mená. Pre neho nebolo ani potrebné ich obviniť zo znásilnenia, veď k tomu sa iniciatívne priznali sami na "prekvapenie" vyšetrovateľov. Ten príbeh ale bol iný ako to táto justičná mašinéria prezentovala , či ho Hanus obhajuje a oslavuje alebo nie. Strach z zo zistení novinárov majú predovšetkým ľudia- aktéri tohto prípadu na strane justície. A zámerne sa na stranu zločincov myslím nikto nestavia,nemôžete paušalizovať nezávislý investigatívny názor na nevinu a na odsúdeného ktorý sa chce rehabilitovať s tvrdením že to je podpora zločincov. Strhávate sa do podobnej plytčiny ako Hanus a Peter Tóth pre ktorých žurnalista alebo človek hľadajúci odpovede s inou predstavou o veci je morálnym spolupáchateľom. A neodpustím si váš výstrižok o Lachmanovom priznaní. Opäť manipulácia v Hanusovom štýle vyjadrenie z prípravného konania pred podaním obžaloby a ani zmienka o odvolaní týchto výpovedí , popretí ich obsahu a o Lachmanovom vystúpení priamo na súdnom pojednávaní. Takže ste sa predviedli v štýle Martina Hanusa. Neviem či z priateľstva, servility alebo z iného dôvodu. Dávam do pozornosti ale jedno: Kultivované salónne intelektuálske úvahy pri ktorých si nenamočíte prsty do krvi Cervanovej ani Nitranov už v dnešnom svete nemôžu nikoho citovo manipulovať. Ľudia majú inak nastavený prah citlivosti a môže sa im povedať a ukázať aj niečo iné ako sa ukazovalo v dobe totality. Vedia si položiť otázky a vytvoriť vlastné názory. A oni sa prejavujú a pýtajú . A tieto otázky, pochybnosti a odhodlanosť nitranov dokázať svoju nevinu vedú k tým "děsivým zjištěním" , ktoré sú nočnou morou a strachom z potrestania pre ešte dnes žijúcich aktérov.Myslím že tento formát a priestor túto tému vyčerpal a Hanusovu knihu si môže kúpiť bez problémov každý. Otázne je či sa bude cítiť zmanipulovaný a podvedený, alebo to bude pre neho iba thriller. Prajem vám pekný deň.

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Miroslav Somora – jeho auto bolo videné na skládke v ten istý deň, keď tam boli nájdené aj dve mŕtve dievčatá. Zaistený bol na druhý deň a v jeho aute sa našla ich krv.
    Jan Holub – mesiac po prepustení z väzenia (za znásilnenie) zavraždil svoju obeť v jej byte. Našli ho za niekoľko dní. Na mieste činu bol ohorok z cigarety s jeho slinami, jeho sperma a otlačok jeho ucha.
    František Tégler – už raz odsúdený vrah a násilník, po prepustení z väzenia vraždil znovu. Chytili ho na druhý deň a našli u neho peniaze obete, ako aj vražednú zbraň (sekeru)
    Ladislav Hojer – jeho sliny a sperma sa našlo na jednej obeti. Tak isto sa našla aj vražedná zbraň (nôž)
    Miroslav Stehlík – poslednej vraždy sa dopustil pár hodín po prepustení zo sexuologickej liečby. Bolo nájdené aj jeho sperma a vražedná zbraň.(nôž)
    Mohol by som pokračovať, pretože vy porovnávate neporovnateľné. Veď napríklad Riga usvedčila analýza DNA, Svitek vyvraždil svoju rodinu a u Straku sa našli šperky, ktoré patrili zavraždeným.

    OdpovědětVymazat
  4. Je nelogické, aby stále tak početná skupina "páchateľov" dokázala držať spolu, a aby sa ani jeden z nich nechcel vyviniť na úkor "spolupáchateľov". Veď od počiatku ke zrejmé, že( podľa rozsudku) nie každý bol z nich beštiálny vrah a dokonca nekrofil (prečo ho za nekrofíliu aj neodsúdili)?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pálka podal až tri návrhy na realizáciu prípadu (prvé dva mu Pješčak neschválil), pričom prvý a tretí sa od seba zásadne odlišovali. Keď bol schválený tretí návrh, tak musel odovzdať prípad slovenským vyšetrovateľom, lebo podľa federálnych zákonov bol prípad príslušný slovenským orgánom. Vtedy sa ale zistilo, že tento návrh má obrovské nedostatky - nikto z prítomných na diskotéke tam nevidel divoko tancujúce francúzky, nikto tam nevidel žiadnych nitrančanov, dokonca aj usporiadatelia boli iní (Lenárt, Kubišová, Malíček, Krajčovič), podľa pitevnej správy obeť nebola znásilnená, nesedeli rozbory vody odobrané z tkanív obete s rozbormi vody z potoka, z identifikácie obete nebol žiaden protokol, prstane sa stratili, Pálka si neoveril, že v čase vraždy bola korunná svedkyňa 157km ďaleko na splave...
      Ako vyriešiť takýto prípad - jedine metódou z päťdesiatich rokov dovezenou z Ruska. Zatknúť čo najviac osôb, postaviť ich proti sebe a ponúknuť im len dve alternatívy - buď budeš svedok, alebo obvinený - vyber si. Takže na úkor "spolupáchateľov" sa vyvinili Urbánek, Škrobánek, Varga, Tokár, Beňová, ... a tí ostatní sa napasovali na schému, čo sa nehodilo, bolo upratané do archívu, alebo zničené a zostali len výpovede jedných proti druhým. Preto v tomto prípade neexistuje žiaden priamy dôkaz, žiadne vlasy, chlpy, vlákna, otlačky prstov,krv, spermie, koža z odrenín. Existujú len rozporuplné výpovede (k vražde sa nikto nikdy nepriznal). Aj Kocúr sa radšej priznal k súloži s mŕtvou, ale vraždu (utopenie) hodil na Andrášika. Za súlož s mŕtvou nebol totiž trest smrti, ale za vraždu áno.

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. Tak tento text je neskutočný yblábol. "Logická" sekvencia že ak dlhodobo väznený a psychicky nepochybne totálne zdevastovaný človek urobí chybu v krátkom mene autora a názve knihy tak sa stáva celkové nedoveryhodným... To naopak svedčí len a len o "úrovni" autora tejto marxistickeo-dialektickej "úvahy"

    OdpovědětVymazat
  7. Kriminalistika EU sa tvári ako nejaký renomovaný web, ale je to len výplod eštébáka z Bílovic, krycie meno Zdena.
    Na stránke o Cervanovej hneď v prvom odstavci je more chýb, klamstiev a zavádzajúcich tvrdeni. Tak napr.: „Jozef Vrhovský” – má byť Vrbovský, ja viem je to len jedno písmeno, ale nemal by byť autor, ktorý sa vyjadruje k tak závažnej veci, dopísmena presný?
    A pokračujeme: „odnesena asi 300 metrů do říčky Čierná voda” - kam a načo by ju asi tak niesli keď potok bol hneď vedľa jazierka (dokonca prepojený) – nech si skúsi odniesť 50kg bremeno len 100 metrov a bude mať dosť.
    „Asi 100 metrů od místa činu byla pomocí vrtulníku nalezena cestovní taška” je tiež volovina - 100 metrov od smetiska nie je žiadne miesto činu a tašku našiel cigáň a nie vrtuľník. Taška bola od obeti vzdialená len niekoľko metrov, a kto verí, že obeť priplávala k svojej taške je blázon.
    Okrem toho most aj smetisko umiestnil na okraj dediny – ale Google Earth vám ukáže, že most kde našli obeť, aj smetisko pri ňom bolo uprostred dediny.
    Vrcholom je ale fotka s popisom „Místo nálezu věcí ...” – táto fotka je zo spisu s popisom „Bližší pohľad na jazierko ...” Pri jazierku sa totižto žiadne veci nenašli, veď dokonca vyšetrovatelia nenašli ani to jazierko.
    A to som rozobral len prvý odstavec – kdepakto soudruzy z ČSSR udělali chybu?

    OdpovědětVymazat
  8. Ing. BoBo BOBÓ11. února 2024 v 2:49

    Myslím si, že od napísania článku v r, 2018 sa objavilo nespočetné množstvo dôkazov potvrdzujúcich diametrálne odlišný priebeh daného činu. Kde sa nachádzali? V archíve FMV v Kaniciach, neďaleko Brna, kde boli cielene vyňaté z vyšetrovacieho spisu. Fakt, že sa jednalo o dokumenty podporujúce a jednoznačne preukazujúce nevinu obvinených Nitrančanov, nehral do kariet vyšetrovateľovi Pálkovi. Najdôležitejším z nich je azda rozbor vody z miesta nálezu mŕtvoly Ľ.C., z ktorého vyplynula zhoda s druhmi rozsievok nájedných pri jej pitve. Ich rodové zastúpenie bolo úplne odlišné od rozsievok v termálnom jazierku vzdialenom cca. 600 m proti prúdu riečky Čierna voda, ktoré malo byť "údajne" miestom jej utopenia. Detailne, takmer s vyšetrovateľským zanietením všetky absurdity tohoto prípadu popisuje Martin Fűzy vo svojich blogoch, ktorými nenásilnou logickou formou jeden po druhom vyvracia dielčie závery oficiálnej verzie. Záverom by som upriamil pozornosť na veľmi pravdepodobnú spojitosť s "vrahom stopárok" Miroslavom SOMOROM, ktorý sa mi v tomto prípade javí ako významný kandidát pre objasnenie tejto kauzy.

    OdpovědětVymazat