Andrej upletl bič sám na sebe!
V poslední době se českým mediálním prostorem skoro unisono nese nářek či jásání (to podle toho, jak dotyčný pisatel vnímá osobu pana Koblihy) nad tím, že podzimní parlamentní volby vyhraje Babiš. Tedy nikoli Hnutí ANO, ale jedna konkrétní osoba. To samozřejmě o něčem svědčí, minimálně tedy o tom, že lidé vnímají Andreje jako svého druhu vůdce, jemuž členové jeho hnutí dělají pouze nezbytnou stafáž. To je samozřejmě pravda (kdyby např. Babiš umřel, pak by se ANO okamžitě rozpadlo), záhadou však je, proč toto Babišova umanuté úsilí vytvářet dojem, že se v případě jeho hnutí jedná o regulérní politickou partaj, není jeho voličům podezřelé. Jediná možná odpověď je ta, že elektorát Babišových věrných se podle všeho profiluje z lidí, jejichž intelektuální kapacita kladení této otázky neumožňuje.
Dá se říct, že se Babišovi podařil husarský kousek, když vsadil na taktiku co možná největší atomizace české společnosti na vzájemně soupeřící, ba nenávidějící se skupiny. Mediální pogromy na živnostníky, jichž jsme po několik posledních roků svědky, jsou toho asi nejtypičtějším příkladem, přičemž tradičních českých vlastností (závisti a udavačství) je zde využíváno přímo programově. Ekonomicky nezávislý, protože samostatně podnikající občan, je prezentován jako nebezpečná škodná, před níž je nutné chránit všechny „poctivě pracující“, tj. lidi, kteří na to, aby se živili sami, z nějakého důvodu (intelektuální deficit, manuální nešikovnost) nemají a musí tudíž „chodit do práce“. Těmto lidem je sugerováno, že živnostník (ačkoliv ve skutečnosti pracuje mnohem víc než těch 8 hodin denně jako oni) je společenský parazit, neplatící daně a okrádající stát (tedy je, ty poctivě pracující!) všude, kde může.
Kromě právě zmíněných dělníků se Babiš ještě mnohem intenzívněji zaměřuje na důchodce neboli tzv. seniory. Dobře ví proč – získat na svou stranu tři miliony potenciálních „nejvěrnějších z věrných“ (kteří mají většinu života za sebou a těch posledních pár let chtějí prožít v klidu a solidním materiálním zabezpečení) znamená s přehledem vyhrát volby. Babišova sebestylizace do role ochránců starců a stařenek vypadá sice dost toporně a nevěrohodně, ale s přispěním občasných pouličních pečivových párty svůj účel plní dokonale – hlasy 80% penzistů má Andrej v kapse!
Dejme tomu, že Babiš opravdu volby vyhraje. To by paradoxně nemuselo být pro naši zemi neštěstím, ale určitým přelomovým bodem, kdy by se těm dnes koblihou a mladofrontovní propagandou zaslepeným babifanatikům mohly konečně otevřít oči. Nyní má Andrej ve státě jedinečné postavení šedé eminence, kdy prakticky rozhoduje o všem podstatném, veškerou odpovědnost ale může kdykoli hodit na naivního Sobotku, který očividně neví, která bije. Pokud Andrej vyhraje volby a už se nebude moci nadále schovávat za bukem a tahat za drátky bez toho, aby nesl osobní odpovědnost, může se rázem ukázat, kým ve skutečnosti je – totiž populistou par excellence, machiavelistickým oportunistou a vychytralým cynikem, delegujícím „špinavou práci“ na nejrůznější pochybné existence a snaživé poskoky, kteří za kus žvance a šéfovo uznalé slovo udělají cokoli – ostatně fakt, jaké „osobnosti“ se postupně „vyprofilovaly“ z oněch antikorupčních a protimigrantských bijců, kteří, sotva se uvelebili v poslaneckých lavicích, hned začali šlapat jako perfektně namazané politicko-korektní hodinky a skákat, jak Brusel píská, hovoří za vše. Kromě naprosté absence důvěryhodných, morálně vyspělých a alespoň trochu odborně způsobilých osob, bez nichž by pochopitelně nemohl složit fungující vládu, by se ve funkci premiéra Babiš musel navíc chtě nechtě odkopat a z toho má evidentně nahnáno. Šéf Agrofertu je zvyklý poroučet, odměňovat a trestat a hlavně moc nepřemýšlet – na to má přece lidi! Řídit stát jako firmu sice po nějakou dobu lze, ale občané jsou přece jen něco trochu jiného než zaměstnanci Agrofertu, kteří musí držet hubu a krok. Zhruba jednou za dvacet let, když už toho mají plné zuby, vyjdou do ulic... a hledat si politický azyl v nějaké exotické zemi by Andrej na stará kolena určitě nechtěl.
Je tedy možné (a troufám si říct i pravděpodobné), že i kdyby z parlamentních voleb vyšel jako vítěz, post předsedy vlády rád přenechá nějakému užitečnému idiotovi z jiné strany. Tím by ovšem potvrdil, že je strašpytel. Babiš se tak chytil do pasti, co sám nastražil a otázka, kterou si teď patrně stále častěji s hrůzou klade, je vskutku komická: Co budu dělať, jestli (nědaj Bože) vyhraju volby?!
Dá se říct, že se Babišovi podařil husarský kousek, když vsadil na taktiku co možná největší atomizace české společnosti na vzájemně soupeřící, ba nenávidějící se skupiny. Mediální pogromy na živnostníky, jichž jsme po několik posledních roků svědky, jsou toho asi nejtypičtějším příkladem, přičemž tradičních českých vlastností (závisti a udavačství) je zde využíváno přímo programově. Ekonomicky nezávislý, protože samostatně podnikající občan, je prezentován jako nebezpečná škodná, před níž je nutné chránit všechny „poctivě pracující“, tj. lidi, kteří na to, aby se živili sami, z nějakého důvodu (intelektuální deficit, manuální nešikovnost) nemají a musí tudíž „chodit do práce“. Těmto lidem je sugerováno, že živnostník (ačkoliv ve skutečnosti pracuje mnohem víc než těch 8 hodin denně jako oni) je společenský parazit, neplatící daně a okrádající stát (tedy je, ty poctivě pracující!) všude, kde může.
Kromě právě zmíněných dělníků se Babiš ještě mnohem intenzívněji zaměřuje na důchodce neboli tzv. seniory. Dobře ví proč – získat na svou stranu tři miliony potenciálních „nejvěrnějších z věrných“ (kteří mají většinu života za sebou a těch posledních pár let chtějí prožít v klidu a solidním materiálním zabezpečení) znamená s přehledem vyhrát volby. Babišova sebestylizace do role ochránců starců a stařenek vypadá sice dost toporně a nevěrohodně, ale s přispěním občasných pouličních pečivových párty svůj účel plní dokonale – hlasy 80% penzistů má Andrej v kapse!
Dejme tomu, že Babiš opravdu volby vyhraje. To by paradoxně nemuselo být pro naši zemi neštěstím, ale určitým přelomovým bodem, kdy by se těm dnes koblihou a mladofrontovní propagandou zaslepeným babifanatikům mohly konečně otevřít oči. Nyní má Andrej ve státě jedinečné postavení šedé eminence, kdy prakticky rozhoduje o všem podstatném, veškerou odpovědnost ale může kdykoli hodit na naivního Sobotku, který očividně neví, která bije. Pokud Andrej vyhraje volby a už se nebude moci nadále schovávat za bukem a tahat za drátky bez toho, aby nesl osobní odpovědnost, může se rázem ukázat, kým ve skutečnosti je – totiž populistou par excellence, machiavelistickým oportunistou a vychytralým cynikem, delegujícím „špinavou práci“ na nejrůznější pochybné existence a snaživé poskoky, kteří za kus žvance a šéfovo uznalé slovo udělají cokoli – ostatně fakt, jaké „osobnosti“ se postupně „vyprofilovaly“ z oněch antikorupčních a protimigrantských bijců, kteří, sotva se uvelebili v poslaneckých lavicích, hned začali šlapat jako perfektně namazané politicko-korektní hodinky a skákat, jak Brusel píská, hovoří za vše. Kromě naprosté absence důvěryhodných, morálně vyspělých a alespoň trochu odborně způsobilých osob, bez nichž by pochopitelně nemohl složit fungující vládu, by se ve funkci premiéra Babiš musel navíc chtě nechtě odkopat a z toho má evidentně nahnáno. Šéf Agrofertu je zvyklý poroučet, odměňovat a trestat a hlavně moc nepřemýšlet – na to má přece lidi! Řídit stát jako firmu sice po nějakou dobu lze, ale občané jsou přece jen něco trochu jiného než zaměstnanci Agrofertu, kteří musí držet hubu a krok. Zhruba jednou za dvacet let, když už toho mají plné zuby, vyjdou do ulic... a hledat si politický azyl v nějaké exotické zemi by Andrej na stará kolena určitě nechtěl.
Je tedy možné (a troufám si říct i pravděpodobné), že i kdyby z parlamentních voleb vyšel jako vítěz, post předsedy vlády rád přenechá nějakému užitečnému idiotovi z jiné strany. Tím by ovšem potvrdil, že je strašpytel. Babiš se tak chytil do pasti, co sám nastražil a otázka, kterou si teď patrně stále častěji s hrůzou klade, je vskutku komická: Co budu dělať, jestli (nědaj Bože) vyhraju volby?!
Žádné komentáře:
Okomentovat