Když se člověk rozhlíží kolem sebe a má trochu citlivější povahu, nemůže nevidět to obrovské množství podrazů, naschválů a nejrůznějších nespravedlností, které se dějí poctivým a pracovitým lidem, u nichž jejich protivníci předpokládají, že si nechají všechno líbit a budou snadnou kořistí. Když o těchto případech čteme nebo slyšíme, samozřejmě nás rozčílí, ale protože se nestaly nám, po čase na ně zapomeneme. Co kdybychom se však alespoň někdy zkusili vžít do situace lidí, kterým se děje evidentní bezpráví?
Obětí nespravedlivého – a troufám si říct přímo zákeřného – jednání se nedávno stala paní Ivana Kohoutová, ředitelka Střední zdravotnické školy. Na počátku její mnohaleté kalvárie byla stížnost jakési studentky ze Somálska, že jí prý bylo paní ředitelkou zakázáno nosit ve škole tzv. hidžáb. Toho se okamžitě chytila ombudsmanka Šabatová, která má pro muslimy a jejich nejroztodivnější „práva“ velkou slabost a začala konat – paní ředitelka obdržela soudní obsílku a následující čtyři roky, po které se tento z prstu vycucaný „případ“ táhl, žila v psychickém napětí a nejistotě, zda jsou v tomto státě alespoň justiční orgány schopny rozumného uvažování, když už to nelze čekat od tzv. ochránkyně práv.
Paní ředitelka Kohoutová je od pohledu sympatická dáma a určitě i žena na svém místě, když ji k soudu přišly podpořit i její studentky. Ano – ten soud se opravdu konal! Tato uměle vyvolaná bouře ve sklenici vody sice skončila vítězstvím zdravého rozumu, ale – jak už bylo řečeno – ty dlouhé roky života v permanentním stresu a bezesné noci plné obav a úzkostí by si jistě nepřál zažít nikdo z nás.
Člověk bezúhonně žije a svědomitě si plní své pracovní povinnosti – a jednoho dne je darmošlapy a flákači ze státem financované neziskovky označen za rasistu, xenofoba či extrémistu a musí se kvůli hadru na hlavě nějakého exota zodpovídat z náboženské nesnášenlivosti, hanobení přesvědčení, bránění v provozování kultu či jak se všechny ty pseudoparagrafy jmenují!
Ano, taková je dnes u nás realita a těch, kteří si museli projít či právě procházejí tím, čím paní ředitelka Kohoutová, je bezpočet. Možná, že většina z nás pro ně asi opravdu nemůže nic udělat, protože má dost vlastních starostí. Já jsem se rozhodl napsat tento krátký článek a dát jej na svůj blog. Když už pro nic jiného, tak alespoň pro to, aby se nezapomnělo, že jsou u nás lidé (a bohužel i ve vysokých funkcích), kteří nejenže nehájí zájmy slušných českých občanů, ale naopak vymýšlejí způsoby, jak jim co nejvíce znepříjemnit život...
Obětí nespravedlivého – a troufám si říct přímo zákeřného – jednání se nedávno stala paní Ivana Kohoutová, ředitelka Střední zdravotnické školy. Na počátku její mnohaleté kalvárie byla stížnost jakési studentky ze Somálska, že jí prý bylo paní ředitelkou zakázáno nosit ve škole tzv. hidžáb. Toho se okamžitě chytila ombudsmanka Šabatová, která má pro muslimy a jejich nejroztodivnější „práva“ velkou slabost a začala konat – paní ředitelka obdržela soudní obsílku a následující čtyři roky, po které se tento z prstu vycucaný „případ“ táhl, žila v psychickém napětí a nejistotě, zda jsou v tomto státě alespoň justiční orgány schopny rozumného uvažování, když už to nelze čekat od tzv. ochránkyně práv.
Paní ředitelka Kohoutová je od pohledu sympatická dáma a určitě i žena na svém místě, když ji k soudu přišly podpořit i její studentky. Ano – ten soud se opravdu konal! Tato uměle vyvolaná bouře ve sklenici vody sice skončila vítězstvím zdravého rozumu, ale – jak už bylo řečeno – ty dlouhé roky života v permanentním stresu a bezesné noci plné obav a úzkostí by si jistě nepřál zažít nikdo z nás.
Člověk bezúhonně žije a svědomitě si plní své pracovní povinnosti – a jednoho dne je darmošlapy a flákači ze státem financované neziskovky označen za rasistu, xenofoba či extrémistu a musí se kvůli hadru na hlavě nějakého exota zodpovídat z náboženské nesnášenlivosti, hanobení přesvědčení, bránění v provozování kultu či jak se všechny ty pseudoparagrafy jmenují!
Ano, taková je dnes u nás realita a těch, kteří si museli projít či právě procházejí tím, čím paní ředitelka Kohoutová, je bezpočet. Možná, že většina z nás pro ně asi opravdu nemůže nic udělat, protože má dost vlastních starostí. Já jsem se rozhodl napsat tento krátký článek a dát jej na svůj blog. Když už pro nic jiného, tak alespoň pro to, aby se nezapomnělo, že jsou u nás lidé (a bohužel i ve vysokých funkcích), kteří nejenže nehájí zájmy slušných českých občanů, ale naopak vymýšlejí způsoby, jak jim co nejvíce znepříjemnit život...
Žádné komentáře:
Okomentovat