Uznávaná autorka detektivek exceluje i v románové tvorbě!
Dobrých spisovatelek u nás dnes mnoho není a pokud bych měl být konkrétní, tak pouze tři – Anna Bolavá, Karin Lednická a Michaela Klevisová. Posledně jmenovaná si plným právem vysloužila renomé nejlepší české „detektivkářky“, jak však dokazuje román Prokletý kraj, dokáže „zabrousit“ i do jiných literárních žánrů. Jde již o druhé vydání této knihy, takže je zřejmé, že se napoprvé setkala s velkým čtenářským ohlasem. Podívejme se, co nás na jejích stránkách čeká.
Linda vlastně nemá žádný důvod, aby se ve svém současném životě cítila nespokojená. Od dětství byly jejímí nerozlučnými společníky knihy a když se nedávno stala majitelkou antikvariátu, považovala to za splnění dávného snu. Jak se tedy mohlo stát, že postupně z této euforie vystřízlivěla a nyní se s ní setkáváme v situaci, kdy by nejraději se vším praštila? Možná se jedná o projev jakéhosi psychického vyhoření, pro který se ujal termín krize středního věku. Svou roli hraje i to, že každé podnikání, byť i v milovaném oboru, je chtě nechtě spojeno se stresem a neustálými obavami, co přinese příští den. Nelze se tedy divit, že Linda hodlá následující dva týdny strávit takříkajíc mimo civilizaci, aby svým pocuchaným nervům dopřála trochu odpočinku. Ideálním místem pro takovou relaxaci se zdá být vesnička, kde prožila své dětství, z níž se ale její rodina před mnoha lety odstěhovala.
Centrem příběhu je imaginární Jelení Zhoř, nacházející se v odlehlém šumavském zákoutí bývalých Sudet. Autorka do románu Prokletý kraj zakompovala téma poválečného osídlování opuštěných zemědělských usedlostí, organizované československou vládou mimo jiné i tak, že sem byli různými sliby lákáni Slováci, žijící v Rumunsku. Tito lidí, vyrostlí v úplně jiných sociálních, kulturních a geografických podmínkách, se jen velmi pozvolna začleňovali do nového prostředí, které na ně navíc hledělo s nedůvěrou a obavami. Ačkoli od té doby uplynula celá desetiletí, staré rány se doposud nezacelily a Linda s překvapením zjišťuje, že vytouženého klidu se zde nejspíš nedočká...
Nejde jen o to, že ji hned při příjezdu málem smete vlak (tuto hrůznou událost si přece může vysvětlit svou nepozorností a řidičskou nezkušeností). Horší je, že u chaty, kde se ubytovala, spatří v noci neznámého muže, jak hledí do jejího okna. A když rychle po sobě následují další podezřelé úkazy, je Lindě jasné, že se nemůže jednat o náhody. A tak jí nezbývá nic jiného, než si zahrát (jakkoli sem s tímto úmyslem nepřijela) na kriminalistku, rozplétající záhadné klubko dávného tajemství...
Michaela Klevisová se v románu Prokletý kraj opět představuje jako skvělá psycholožka, když před námi nechává defilovat celé panoptikum nejrůznějších postav a postaviček, usilovně bojujících o své „místo na slunci“ v kulisách vesničky na konci světa, Prostředky, které při tom používají, nebývají vždycky (kulantně řečeno) úplně „košer“ a někdy se dokonce pohybují na hraně zákonnosti. Linda mezi místními naštěstí najde spřízněnou duši v osobě Gerdy a tak ve svém pátracím úsilí není sama. Navíc se blíží den, kdy má do Jelení Zhoře přijet její matka a snad i babička...
Jak vidno, autorka v knize bohatě zúročila své mnohaleté zkušenosti z psaní detektivek, takže Prokletý kraj je vícevrstevný román, v němž se v perfektně vyvážené symbióze setkává hned několik žánrových rovin. Určitě stojí za přečtení!
Žádné komentáře:
Okomentovat