RODIČE, VÁM JE TO VÁŽNĚ JEDNO?

aneb Praha je moc daleko...

Je 15. listopadu 2024 a já se z malé vesničky nedaleko Brna vydávám do Prahy. A jel bych klidně i do Aše, protože život je pro mě otázkou priorit. A co může být větší prioritou než obrana dětí před podivnými kreaturami, které chtějí zneužít jejich důvěřivosti, bezbrannosti a nevinnosti a indoktrinovat je zvrácenými ideologiemi LGBTQ a genderu? A tak když mne pan Ladislav Kytka (který se v této věci s velkou energií angažuje a bojuje za právo rodičů na výchovu dětí) pozval do Prahy, abych tam promluvil na akci, kterou zorganizoval, neváhal jsem ani chvilku. Podle toho, kolik rodičů vyjádřilo panu Kytkovi podporu a děkovalo mu, že bojuje i za jejich děti jsem čekal účast stovek a možná tisíců lidí. A víte, kolik nás tam nakonec bylo? Asi třicet...

Naprosté většině rodičů je tedy jedno, co se ve škole děje s jejich dětmi. Popřípadě jim to sice jedno není, ale jediné, co jsou ochotni udělat, jsou příspěvky na Facebooku (jak nám fandí, jak nám drží palce a jak by přijeli, ale...).

Praha je moc daleko, a my už ten den něco máme a tak se nám to nehodí a příště určitě, ale dnes ne a... Rodiče, to myslíte vážně? Když jde o záchranu vlastního dítěte, tak Praha přece nikdy nemůže být daleko!

No dobře, asi máte životní priority nastavené jinak. Takže vám už řeknu jenom tohle: Až vaše dítě jednou přijde ze školy a začne vykládat něco o tranzici a blokátorech puberty a o tom, že si chce změnit pohlaví, protože dneska je to moderní a in a cool a vy se budete chytat za hlavu ani ne tak kvůli těm třem tisícovkám, které se platí na matrice, ale prostě proto, že vaše Jana je přece holka a ne kluk a jak ji mohl někdo tak zblbnout a co se to vlastně na těch školách děje a jak to, že jsme to nevěděli a co teď budeme dělat, tak vězte, že můžete nadávat jen sami sobě. Třeba proto, že jste v ten sychravý, nevlídný den v půli listopadu seděli doma v teple, protože Praha byla moc daleko...

https://www.facebook.com/Honzik.Kubis.2022/videos/3887085284899445