KDYŽ PŘIŠLI PRO TOMÁŠE ČERMÁKA, NEMLČEL JSEM...

 

 

 

 

 

... a co vy?

Názorový deník Echo 24 nedávno uveřejnil komentář Daniela Kaisera s názvem Když přišli pro dezoláty, mlčel jsem (https://echo24.cz/a/HECNw/komentar-kaiser-trest-tomas-cermak-kdyz-prisli-pro-dezolaty-mlcel-jsem). Se znepokojením si v něm všímá rozsudku nad Tomášem Čermákem, který byl poslán na 5.5 roku do vězení za tzv. "terorismus".

Název článku je parafrází výroku německého pastora Martina Niemöllera, který se poté, co strávil dlouhé roky v koncentračních táborech, s lítostí nad vlastní zbabělostí rozpomíná na počátky nacismu, kdy mlčel, když byli jeho bližní zatýkáni, vězněni a popravováni. Konkrétně řekl: "Když přišli pro odboráře, já jsem v odborech nebyl a tak jsem neprotestoval. Když přišli pro sociální demokraty, já jsem k nim nepatřil a tak jsem neprotestoval. Když přišli pro katolíky, já jsem byl evangelík a tak jsem neprotestoval. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by proti tomu protestoval..."

Je smutné, pro dnešní dobu však bohužel příznačné, že z mediálních kruhů se proti hanebnému rozsudku nad Tomášem Čermákem kromě Daniela Kaisera nikdo neozval. A zdá se, že je to jedno i většině národa. Jsme snad všichni slepí a nevidíme, jak se k nám znovu vrací totalita? 

Já mlčet nemohu. Jako katolický křesťan cítím povinnost vyjádřit svůj protest vůči soudcokracii, která u nás v posledních letech vládne a vrací naši zemi do doby Husákovy normalizace. Nesouhlasím s tím, co Tomáš Čermák řekl. Poslat ale člověka na dlouhé roky za mříže za pouhý verbální projev je mimo jakoukoliv pochybnost aktem justiční zvůle a má podle mého názoru sloužit jako varovné memento pro všechny, kdo smýšlí a mluví jinak, než si přeje současný liberálnědemokratický režim. Nedělejme si iluze - jestliže si dnes přišli pro Tomáše Čermáka, mohou si zítra přijít pro kohokoli z nás...

Přestaňme být lhostejní k osudu svých bližních, přestaňme se bát! Neváhejme pozvednout hlas proti totalitním praktikám, které se u nás rozmáhají. A co se týká Tomáše Čermáka, vyjádřeme mu svou solidaritu nejen slovy, ale třeba i tím, že s ním budeme během jeho věznění v kontaktu, ať už formou dopisů či návštěv. Pamatujme na slova: "Byl jsem ve vězení a (ne)přišli jste za mnou!"