Výjimečná kniha – očitý svědek přináší zprávu o peklu na zemi!
Dne 17. dubna 1975 dobyla vojska kambodžských komunistů (tzv. Rudých Khmerů) hlavní město Phnompenh, čímž v zemi skončila dlouholetá občanská válka. Dosavadní proamerický loutkový režim generála Lon Nola (k moci se dostal v roce 1970, kdy pučem svrhl krále Sihanuka) byl pro svou zkorumpovanost a naprostou neschopnost řešit společensko-ekonomické problémy drtivou většinou národa nenáviděn, takže jeho zhroucení vyvolalo radostnou euforii. Ta však trvala jen krátce. Jestliže v prvních chvílích žili lidé v naději, že ať už bude nová vláda jakákoliv, rozhodně nemůže být horší než předchozí vojenská diktatura, záhy přišel děsivý šok!
Rudí Khmerové totiž naplánovali pro Kambodžu obludný genocidní experiment, pomocí něhož chtěli jako vůbec první v dějinách nastolit „čistý“ komunismus. Tato idea se zrodila v hlavě jistého Saloth Sara, jenž měl později vejít do historie jako Pol Pot, kteréžto jméno se stalo synonymem teroru, masových vražd a nelidských zrůdností. Případným zájemcům o podrobné informace o tomto tragickém fenoménu doporučuji knihu Pol Pot – Dějiny zlého snu, v níž její autor Philip Short seznamuje čtenáře s výsledky svého dlouholetého studia novodobých kambodžských reálií. Kniha Vražedná pole má možná skromnější, ale o to bezprostřednější, protože ryze osobní zaměření. Jde o svědectví člověka, který přežil řádění Rudých Khmerů, když (sice zmučený a na pokraji smrti) jako by zázrakem vyvázl z bezpočtu hrůzných situací.
Vraťme se ale k vůdci Rudých Khmerů a jeho vizi šťastné společnosti, v níž si jsou všichni rovni a radostně pracují pro společné blaho. Jedním z axiomů Pol Potova světonázoru bylo přesvědčení, že komunismus je možné vybudovat velice rychle a stačí k tomu vysídlit lidi z měst a přesunout je do džungle, kde budou tvrdou fyzickou prací přivedeni k tomu, aby se zřekli všech „kapitalistických“ neřestí. Takto převychovaný člověk měl mít minimální potřeby co se týká jídla, ošacení, osobního vlastnictví či dokonce spánku a citových projevů. Ještě onoho 17. dubna začal apokalyptický exodus, během nějž revoluční vojáci vyháněli obyvatele Phnompenhu z jejich obydlí, seřazovali je do zástupů a vedli ven z města. Do pohybu se daly statisíce lidí včetně pacientů z nemocnic – kambodžská metropole měla zůstat liduprázdná...
V davu vysídlenců se nachází i jistý Haing Ngor. Příchod Rudých Khmerů jej jako lékaře zastihl na operačním sále, který musel opustit a teď kráčí spolu s ostatními nešťastníky vstříc neznámému osudu. Čeká jej strastiplná cesta do nového „domova“ a takřka čtyřletá zkušenost s krutou komunistickou tyranií, o níž jednou napíše knihu s názvem Vražedná pole. Jde o fascinující příběh jedince, prakticky ze dne na den vytrženého z relativně poklidného života a vrženého do soukolí brutálního a nepochopitelného násilí. Autor dokonce na několika místech upozorňuje čtenáře na následující pasáže, které (pokud se na to psychicky necítí) mají raději přeskočit...
Kniha je i příběhem o velké lásce. Haing Ngor se ještě před osudným vítězstvím komunistů seznámil se sympatickou a obětavou My Huoy, s níž nyní sdílí společné trauma. Co tyto dva mladé zamilované lidi čeká v režimu, nepřejícímu podobným citům a pokládajícímu manželství za reakční přežitek, který je třeba vymýtit? Postupně se ukazuje, že kambodžský model komunismu staví člověka pouze před dvě alternativy – buď být „uvědomělý“ a udřít se k smrti, nebo jako „líný parazit“ zahynout v některé z mučíren, jichž je náhle plná země...
Polpotovský režim měl ovšem již ve svých základech zakódovánu sebedestrukci, neboť přetvořit lidi v bezduché nemyslící bytosti je nemožné. Kolaps hospodářství, všudypřítomný hlad a zoufalství národa – takový byl výsledek vlády Rudých Khmerů, takže se nelze divit, že v jejich řadách propukaly vnitřní nesváry. Ty nakonec přerostly v krvavé čistky mezi nejvyššími komunistickými předáky. Ránu z milosti jim pak uštědřili jiní komunisté, totiž ti vietnamští, kteří se odmítli nečinně dívat na vyvražďování celého národa. Invaze vietnamské armády vedla k okamžitému a nanejvýš potupnému zhroucení mýtu o ráji na zemi. Pro jeden a půl milionu Kambodžanů však již bylo pozdě...
Kniha Vražedná pole se sice (bohudík!) vztahuje k historii, to však neznamená, že není aktuální i dnes. Uvědomme si jedno – Pol Pot nebyl žádný bestiální násilník, ale svým způsobem světaznalý intelektuál (léta studoval ve Francii) s velkým osobním šarmem a výjimečnou schopností přesvědčovat druhé o své „pravdě“. Kolik podobných Pol Potů se v poslední době snaží ovládnou nikoli jednu zemi, ale celý svět? Když se nezaujatě podíváme např. na covidové šílenství, na opětovné dělení lidí na dvě antagonistické třídy (očkovaní vs. neočkovaní, přičemž ti první jsou dáváni za příklad uvědomělosti a odpovědnosti, zatímco druhým je spíláno do bezcitných a protispolečenských individuí), pak to až příliš upomíná na praktiky totalitních režimů. Neprobudíme se jednou do podobného dne, jakým byl 17. duben 1975 pro Kambodžany?!
Žádné komentáře:
Okomentovat