Svět po jaderné válce – ruský autor přichází s temnou, ale naprosto realistickou vizí
Nevím, proč je k takovým knihám přidáváno adjektivum „postapokalyptické“. Mám za to, že Apokalypsa znamená definitivní a totální konec a po ní už tedy nemůže následovat nic. Nechci se ale pouštět do polemiky o záležitosti, která je spíše akademického charakteru a s vlastní recenzí má jen minimální souvislost...
Není nijak snadné se do románu Zkáza ostrova Sachalin „začíst“. Ruský spisovatel Eduard Verkin totiž vytvořil značně komplikované literární bludiště, v němž se dokáže zorientovat jen ten, kdo se na četbu plně soustředí. Je sice zřejmé, že se ocitáme v době, které předcházel jaderný konflikt mezi USA a Severní Koreou a ani lokalizace místa, kde se děj odehrává, není žádným tajemstvím, když je uvedeno přímo v názvu knihy. Všechno ostatní se ale dozvídáme postupně a nevysloveného zůstává tolik, že musíme napnout veškerou svou pozornost, abychom se v příběhu neztratili. Domnívám se však, že ten, kdo vytrvá, bude odměněn pozoruhodným literárním zážitkem, neboť podobně kvalitních sci-fi románů není mnoho. Pojďme se tedy podívat, co nás čeká.
Dálný východ (konkrétně oblast kolem Ochotského moře) se jen těžce vzpamatovává ze zkázy, která se tudy prohnala. Nejlépe (dá-li se to tak říct po děsivé atomové smršti) je na tom Japonsko, které zůstalo ušetřeno nejhoršího a rychle se navrací k normálnímu životu. Navíc mu teď patří dříve ruský Sachalin, na kterém se nachází nesmírné množství lidí různých národností. V Tokiu však nikdo pořádně neví, co se na tomto velkém ostrově v současnosti děje, zprávy o tamější situaci jsou kusé, protichůdné a mnohdy dokonce hrůzostrašné. Ve vysokých politických kruzích je tudíž rozhodnuto, aby tam byl proveden vědecko-sociologický výzkum za účelem zjištění skutečného stavu věcí. Lila je úspěšnou univerzitní studentkou a úkol podniknout expediční cestu po ostrově je na doporučení rektora svěřen právě jí.
Celá recenze zde:
Žádné komentáře:
Okomentovat