čtvrtek 22. října 2020

LIOU CCH´-SIN: VĚK SUPERNOVY

 











 

 

 

Velká očekávání se bohužel nenaplnila – kniha Věk supernovy je pro obdivovatele čínského autora zklamáním...

Přečetl jsem skvělou trilogii Vzpomínka na Zemi a o něco málo slabší, ale i tak vynikající Kulový blesk, takže jsem měl hned jasno – tu knihu prostě musím mít! Čínský autor sci-fi románů Liou Cch´-Sin se v posledních letech stal v tomto literárním žánru celosvětovým fenoménem, takže jsem se pochopitelně těšil na to, čím překvapí tentokrát. Bohužel jsem nucen říct, že Věk supernovy mě velice zklamal, přičemž omluvou pro nepovedenou knihu nemůže být ani to, že zvolené téma bylo mimořádně náročné nejen na „technickou“ stránku příběhu, ale (a především) na jeho psychologicko-filosofické zvládnutí. Začnu ale trochu zeširoka.

Ze sdělovacích prostředků se tu a tam dozvíme, že kolem naší planety prolétne (či už prolétl) nějaký vesmírný objekt, stává se i to, že občas (myslím to v kosmickém měřítku, tedy jednou za desítky let!) můžeme na nočním nebi spatřit neobvyklou konjunkci planet či dokonce kometu. Dodnes si vzpomínám na tu z jara roku 1997 – její dlouhý zářící ocas dominoval nočnímu nebi, když jsem ji ale poprvé a navíc nečekaně spatřil nad střechou svého domu, skoro jsem se lekl. Ke strachu naštěstí nebyl důvod – tato pohádkově krásná návštěvnice z nedozírných prostor minula Zemi natolik velkým „obloukem“, že nám od ní nehrozilo žádné nebezpečí. To ale samozřejmě neznamená, že naše domovská planeta je nezranitelná a nic se jí (a tedy ani nám) nemůže stát. Katastrofické scénáře bohužel nelze nikdy stoprocentně vyloučit, doufejme ale, že se s nimi budeme setkávat jen na stránkách vědecko-fantastických knih...

Věk supernovy je jednou z nich a hned zkraje je třeba Liou Cch´-Sina pochválit za realistický (ve smyslu uvěřitelný) styl psaní v situaci, kdy mnozí jiní využívají (spíše tedy zneužívají) tvůrčí „svobody“ v tomto žánru k vymýšlení klišoidního braku a la´ „hvězdné války“, kde zákeřná monstra z vesmíru útočí na Zemi a rádoby hrůzostrašný příběh pravidelně končívá slavným vítězstvím pozemšťanů, vedených nějakým kosmonautickým Jamesem Bondem. Kdybych to měl říct jinak a názorněji, pak čínský spisovatel se v první řadě zaměřuje na vědeckost a teprve pak (a navíc uměřeně) u něj přichází na řadu fantazie, zatímco výše zmíněným pisálkům jde hlavně a především o fantastično (a čím více přitažené za vlasy, tím lépe), zatímco věda je nezajímá (nejspíš proto, že o ní nic nevědí).

Bohužel, výše zmíněná pozitiva Liou Cch´-Sinovy literární tvorby platí tentokrát jen pro začátek knihy, kdy výbuch vzdálené hvězdy a následné zamoření Země smrtícím zářením vykresluje s pro sebe charakteristickou vědeckou precizností. Pak však nastane zlom a z Věku supernovy se stává jakási vědecko-fantastická červená knihovna, prokládaná absurdními hororovými sekvencemi a zdravému rozumu se vzpírajícími futurologickými pseudovizemi...

Možná, že by se snad ještě dal akceptovat nepravděpodobný scénář, kdy na následky nemoci z kosmického ozáření zemřou jen lidé od třinácti let nahoru. Těžko si však představit, že by se „v reálu“ další vývoj odehrával tak, jak to líčí čínský autor, tedy víceméně spořádaně a mírumilovně. „Předání moci“ dětem působí vysloveně komicky a čtenář se nemůže ubránit dojmu, že čte pohádku. Následující pasáže, popisující dětský svět bez dospělých, pak dílo zkázy dokonávají – zdá se mi dokonce, že ze všech možných alternativ, které se tu nabízely, si Liou Cch´-sin vybral tu nejprvoplánovější. A jakkoli si je tohoto všeho vědom a snaží se z nekontrolovatelného dějového „samospádu“ vybřednout a dát mu rozumnější směr, zůstává jen u chabých pokusů, nemajících žádný pozitivní efekt...

Nezbývá tedy nic jiného než doufat, že příště to bude jiné a že další Liou Cch´-sinova kniha nám tohoto čínského spisovatele představí v lepší „formě“...  

Žádné komentáře:

Okomentovat