Jsem obyčejný katolík, snažící se nějak zorientovat v mediální kauze, odstartované Sabinou Slonkovou a Jiřím Kubíkem, kteří v reportáži s názvem Mlčení biskupů upozornili na skandální jednání kněze V. Z. a nečinnost jeho církevních nadřízených. Není toho mnoho, co k tomu mohu říct, ale chci se o to alespoň pokusit v naději, že mé zamyšlení třeba někomu pomůže vidět celou záležitost z trochu jiného úhlu pohledu.
Toho kněze znám a nikdy bych si nedokázal představit, že by mohl spáchat to, co je mu kladeno za vinu. Vím rovněž, že spravoval farnosti, k nimž patřilo velké množství lukrativních pozemků, na něž si brousili zuby místní mafiáni. Mezi nimi měl řadu nepřátel, neboť jim odmítal „jít na ruku“ a důsledně bránil církevní majetek. Logicky se tudíž nabízí otázka, zda nařčení ze sexuálních deliktů není něčí pomstou, popř. snahou odstranit nepohodlného kněze s cílem nahradit jej jiným, „vstřícnějším“...
Výpověď ženy ve zmíněné reportáži se ovšem zdá být naprosto věrohodná. Pokládám za takřka nemožné, že by si mohla všechno vymyslet a následně tak přesvědčivě podat. Za této situace, kdy nevím, na čí straně je pravda, mně nezbývá nic jiného než se spolehnout na policejní vyšetřování, které jako jediné může všechny tyto nesrovnalosti objasnit.
Nemohu se ale nepozastavit nad tím, jak k této kauze přistupují církevní hodnostáři, konkrétně biskupové Kročil, Holub a Duka. Jestliže média mluví o tom, že se snažili případ ututlat, pak jim k tomu svými výroky bohužel „nahrávají na smeč“. Jsme však svědky i druhého extrému – v posledních dnech se tito biskupové vyjadřují na adresu onoho kněze velice radikálně, o jeho vině nemají žádné pochybnosti a omlouvají se obětem, kterým na slovo věří. Jako by neexistovala presumce neviny a samotné obvinění již bylo rozsudkem...
Zároveň mi připadá podivné, jak rozdílně přistupují Slonková s Kubíkem k jednotlivým biskupům. S Dukou a Kročilem se nijak „nemazlí“, kolem Holuba chodí po špičkách. Je to snad proto, že první dva jsou „konzervativci“, zatímco třetí má pověst liberála a ambiciózního preláta, pošilhávajícího po křesle pražského arcibiskupa a českého primase?
Katolická církev je organizací, v níž jsou její „zaměstnanci“ podrobováni tak přísným „vstupním pohovorům“, jako tomu není nikde jinde. Adepti kněžství prochází tolika psychologickými, osobnostními, sexuologickými a jinými testy, že je na minimum omezena možnost, aby se mezi ně vloudila „černá ovce“. A skutečně – za sexuální delikty bylo za dlouhá desetiletí odsouzeno jen několik kněží. Navíc je třeba ještě zmínit jednu důležitou věc, kterou je ambivalentní přístup „světa“ k morálním doktrínám Církve. Je např. známo, že pro homosexuály platí zákaz kněžského svěcení, což je Církvi předhazováno jako diskriminace na základě sexuální orientace. Když se v USA a dalších západních zemích v tomto směru ustoupilo a semináře zaplavili homosexuální zvrhlíci, kteří poté jako kněží a biskupové pokračovali ve svém „životním stylu“ a zneužívali děti a mladé muže, opět byla Církev na pranýři za to, že je plná „sexuálních predátorů“.
Vraťme se ale k nám a představme si teoretickou situaci, že dojde k soudu s oním knězem. Tam by se ukázalo, že podle světského práva se vlastně ničeho nedopustil, protože pohlavní styk mezi dospělým mužem a dospělou ženou není zločin. Podle církevního práva je však kněz vázán celibátem a byl by tudíž suspendován. A kdybychom celou věc chtěli dovést ad absurdum, pak by se mohlo stát, že kněz by žaloval Církev za to, že nadřazuje své zákony těm světským a soud by mu dal nejspíš za pravdu a nařídil by, aby byl přijat zpět a nebylo mu bráněno ve výkonu služby kvůli poměrům s dospělými ženami...
Domnívám se, že Církev udělala velkou chybu tím, že se začala přizpůsobovat „době“ a fakticky kooperovat se státní mocí. Vidíme, že „svět“ tuto „dobrou vůli“ (ve skutečnosti hloupost) chápe jako slabost a stupňuje své požadavky, protože jeho konečným cílem není dohoda na nějakém statu quo, nýbrž zničení Církve, resp. její přeměna na jakousi neziskovou organizaci humanitního zaměření. Pokud si toto církevní hodnostáři uvědomí, pak současná bolestná kauza může mít paradoxně ten pozitivní závěr, že lokajské postavení vůči státu a společnosti se změní a Církev bude napříště sebevědomou institucí, která si své vnitřní záležitosti umí řešit sama. To se však podle mého názoru může stát pouze za předpokladu, že „stará garda“ odstoupí a na její místo přijdou noví, pravověrní a nebojácní lidé.
Žádné komentáře:
Okomentovat