ŠIFRY LADIKA VĚTVIČKY

Laďa je betalne borec, bo piše, jak mu narustl zobak!

Když před lety začal na blogu iDnes uveřejňovat články jistý mladý muž, píšící svérázným ostravským „hantecem“, asi nikdo netušil, že začíná jeden z nejpozoruhodnějších příběhů na téma „jak se rodí mediální hvězda“. Zdánlivě nemožné se ale stalo skutečností a Ladislav Větvička je jméno, které dnes zná celá země. Pětinásobný vítěz ankety o nejlepšího blogera roku, uznávaný a stále žádanější komentátor společensko-politického dění a v poslední době i úspěšný spisovatel (kniha Helmut je jedním slovem úžasná!) – to je v kostce profil člověka, který svou politicky nekorektně prořízlou pusou mluví z duše většiny národa.

Ladislavu Větvičkovi daly mediální sudičky do vínku tři dary – zdravý selský rozum, výjimečnou inteligenci a originální humor. Když se tyto ingredience smíchají dohromady a celé se to okoření již zmíněnou „ostravštinou“, pak se může klidně stát, že výsledným produktem bude originální myšlenkový samorost, který hravě strčí do kapsy všechny mainstreamové pisálky. Nelze se tudíž příliš divit, že v páně Ladislavově fanklubu nenajdeme ani jednoho pražského kavárníka, sluníčkáře či havloida. Ti na něj naopak mají pěknou pifku a doslova se užírají vztekem, že největší hvězdou nejčtenějšího deníku je venkovský buran s předpotopními názory na genderismus a netající se svými sympatiemi k Zemanovi! 

Větvička dělá všem prorežimním novinářským podržtaškům vrásky na čele i z toho důvodu, že jim nastavuje zrcadlo, jak by se měla investigativní a zpravodajská žurnalistika dělat správně. Příkladem právě řečeného budiž třeba Ukrajina. Když tam vypukl Majdan a všichni naši mainstreamoví šmíráci, poslušni bruselských direktiv, papouškovali hoaxy z BBC a CNN, Laďa se na tu Ukrajinu rozjel, aby se na vlastní oči přesvědčil, co se tam vlastně děje. A to si pište, že jeho zkušenému zraku neuniklo nic. Takže jsme se mohli dovědět, že „všelidové povstání proti nenáviděnému Janukovičovi“ bylo pečlivě naplánovanou akcí v režii EU a USA s cílem vyvolat v této oblasti chaos a oslabit tak Rusko. „Nezákonná anexe Krymu“ následovala po regulérním a svobodném hlasování v referendu a díky Putinově prozíravosti se podařilo ušetřit krymské obyvatelstvo krutého osudu východních částí Ukrajiny, kde kyjevská junta dodnes masakruje nevinné lidi, de facto své vlastní občany.

Takovýto xenofobně-extrémistický světonázor pochopitelně působí na sluníčkáře jako rudý hadr na voly (pardon – na býky), a to tím spíše, že Větvička se k nim sklání s dobromyslností učitele, poučujícího natvrdlé žáky. Používá přitom jemný humor a ostrovtip, což je štve ještě víc, než kdyby z nich dělal blbce přímo. Národ se zkrátka baví a Havlovi pohrobci zuří – no nekupte to!

A tím se vlastně dostávám k té publikaci. Ano – kohosi prozíravého napadlo, že by vůbec nebylo od věci, kdyby se ty skvělé blogové články nekonformního Ostravaka vydaly knižně. Což se i stalo skutkem a světlo světa spatřily Šifry Ladika Větvičky. Je to parádní čtení, poučné a zábavné zároveň, takže závěrem už jen krátké shrnutí: V době, kdy multikulturně-promigrační propaganda, valící se na nás z České televize a dalších probruselských médií, nabývá rozměrů vskutku orwellovských, jsou Větvičkovy glosy a komentáře doslova balzámem na duši!