FORMULE 1: 75 LET

Fascinující pohled za oponu tajemného světa nejrychlejších vozů!  

V současné době se sice o závody Formule 1 již tolik nezajímám, ale dřív tomu bylo jinak. Myslím tím za minulého režimu (patřím již ke starší generaci), kdy tehdejší televize samozřejmě žádné přenosy z těchto soutěží nevysílala (šlo přece o buržoazní druh sportu, že), ovšem o to víc toto zakázané ovoce chutnalo. Žiji a žil jsem i tenkrát na jižní Moravě, kde bylo možné zachytit signál rakouské ORF (což byla oproti jiným částem republiky obrovská výhoda) a tudíž být v obraze nejen co se týká politiky, ale i sportu. A právě mistrovství světa „efjedniček“ bylo tak nádhernou podívanou, že jsem si téměř žádný závod nenechal ujít.

Hodně jsem to tehdy prožíval. Vzpomínám si třeba, jak mě šokovala těžká havárie mého oblíbence Ronnieho Petersona, který na její následky zemřel. Jména jako Jody Scheckter, Niki Lauda či Emerson Fittipaldi na mne působila magičtěji než všechna ostatní, včetně těch nejslavnějších fotbalistů. A dá se říct, že enormní zájem o tyto akce panoval mezi celou naší veřejností, zvláště pak poté, co se od roku 1986 začala jezdit Velká cena Maďarska na Hungaroringu a bylo tudíž možné spatřit tu nádheru na vlastní oči. 

Pak přišla nová doba a nová jména (Alain Prost, Michael Schumacher, Ayrton Senna...) a bylo to pořád úžasné, ale zároveň mě iritoval fakt, že v důsledku obrovských rychlostí a zanedbávání bezpečnostních opatření docházelo ke stále častějším haváriím. Divákům se všechny ty krkolomné a hrůzostrašně působící scény líbily – vždyť závodníci po nich vystupovali ze svých monopostů nezranění a byli za hrdiny. Tuto idylu rozmetal rok 1994, konkrétně onen černý víkend v Imole, kdy se nejdříve v kvalifikaci zabil Roland Ratzenberger a potom v samotném závodě Ayrton Senna. A právě Sennova smrt způsobila, že mé nadšení pro Formuli 1 pohaslo – bez tohoto fenomenálního jezdce jako by ty závody najednou ztratily smysl...  

Nyní však, když vyšla kniha s názvem Formule 1 – 75 let, jsem se s pocitem jisté nostalgie na onu dobu rozpoměl a napsal si o recenzní výtisk, který mi PR manažerka nakladatelství Pangea ochotně poslala. A hned musím říct, že tato úchvatná publikace překonala všechna má očekávání. Nejenže podrobně popisuje vše podstatné, co se za ten dlouhý čas ve Formuli 1 událo, ale je rovněž plná nádherných fotografií, přibližujících atmosféru závodů ze všech možných úhlů pohledu. Čtenář se dozví mnoho zajímavého i ze zákulisí Velkých cen včetně informací o sofistikovaném vývoji nových monopostů, diskutabilních rozhodnutí FIA, vzájemných animozitách mezi některými jezdci apod. Autoři, z nichž první dva jsou špičkoví novináři a třetí renomovaný fotograf, všichni dokonale obeznámení s fenoménem Formule 1, jsou zárukou nejvyšší kvality jak textové, tak i obrazové části knihy.

Musím ocenit i její výbornou přehlednost. Je rozdělena do osmi kapitol, z nichž prvních sedm mapuje vždy jedno desetiletí (počínaje rokem 1950), poslední pak je věnována letům 2000 –2024. V každé jsou shrnuty nejzajímavější momenty daného období a připojeny medailony jezdců, kteří získali titul mistra světa. Velmi mne bavilo sledovat, jak se v průběhu let měnily a vyvíjely konstrukční parametry vozů jednotlivých stájí a jak se tyto zkušenosti odrážely i ve výrobě „normálních“ automobilů.

Královská disciplína motoristického sportu – tak zní podtitul této knihy a určitě to není pouze patetická fráze. Na každé její stránce se totiž můžeme přesvědčit, že usednout do kokpitu, vyrazit na trať a třistakilometrovou rychlostí projíždět jedno kolo za druhým je dáno toliko výjimečným jedincům s takřka nadlidskými schopnostmi. Formule 1 – 75 let je monumentální publikace, vzdávající hold odvaze jezdců, vynalézavosti konstruktérů, šikovnosti mechaniků a vůbec všem, kdo se na této úžasné podívané podílejí!