Třebaže skončilo porážkou, patří protikomunistické povstání z roku 1956 k nejslavnějším kapitolám maďarských dějin. „Všechny národy, které prožily velké revoluce, se na ně zpětně dívají s hrdostí.“ Tato slova německého historika Sebastiana Haffnera mne při četba knihy Dvanáct dnů občas bezděčně napadala a říkal jsem si, že možná právě vzpomínky na hrdinný boj jejich předků dávají dnešním Maďarům sílu vzdorovat snahám Evropské unie o podřízení členských států ústřední bruselské moci...
Jak už napovídá její název, kniha Dvanáct dnů mapuje závěrečné okamžiky dramatu, kdy Rudá armáda utopila statečný boj povstalců v krvi. Její autor si ovšem velmi dobře uvědomoval, že bez znalostí širších souvislostí by byl čtenář neznalý dobových maďarských reálií ponechán v informačním vakuu a sotva by pochopil, oč tehdy vlastně šlo. Victor Sebestyen se tudíž kromě samotné revoluce zaměřil i na příčiny, které k ní vedly. Jeho analýza poválečného vývoje v Maďarsku je brilantní ouverturou k následnému výbuchu lidového hněvu.
Převzetí moci komunisty v zemích sovětské sféry vlivu probíhalo podle Stalinových direktiv a tudíž víceméně shodně. Zároveň však bylo přihlíženo k místním podmínkám, resp. specifikům, což v případě Maďarska představoval především fakt, že šlo o bývalého spojence nacistického Německa. V zemi stále zůstával mohutný kontingent sovětských vojsk a do klíčových pozic byly nainstalovány fanatické kreatury bez jakýchkoli morálních zábran. Vůdce maďarských komunistů Mátyás Rákosi zavedl vládu bezuzdného teroru, tajná policie disponovala nekontrolovatelnou mocí a během krátké doby došlo k hospodářeké devastaci a zbídačení obyvatelstva. Když autor podrobně popisuje hrůzné počínání tehdejších maďarských vládců, čtenář brzy pochopí, že povstání bylo logickým vyústěním krutých životních podmínek – národ totiž již neměl co ztratit...
Sebestyenovi rodiče uprchli po tragickém konci povstání s ani ne ročním Victorem do Anglie a je tedy logické, že autor pracoval na knize nejen s historiografickým profesionalismem, ale i velkým osobním zaujetím. Řečeno jinak – ruku, která psala Dvanáct dnů, vedl nejen chladný rozum, ale i horoucí srdce. Čtenář to velmi silně vnímá a právě tento odér citové zainteresovanosti na konečném vyznění knihy dělá z její četby vskutku jedinečný zážitek!
Maďarské protikomunistické povstání s následným ozbrojeným bojem proti Rudé armádě je pochopitelně téma, navýsost zajímavé samo o sobě. Když k tomu ovšem navíc připočteme způsob, jakým si s ním Victor Sebestyen poradil (pečlivý výběr klíčových momentů, psychologicky mistrné osobnostní charakteristiky jednotlivých protagonistů a atraktivní literární styl), pak je zřejmé, proč se kniha setkala s nadšeným ohlasem ve všech zemích, kde se objevil její překlad. Nakladatelství Maraton patří velký dík za to, že se Dvanáct dnů (Příběh maďarského povstání 1956) po dlouhých 17 letech od prvního vydání konečně dostává i k českým čtenářům!
Žádné komentáře:
Okomentovat