Protinacistický odboj a osudová láska – rodinný archív vydává fascinující svědectví!
V poslední době se stalo podivnou literární módou psát zamilované romány, odehrávající se v kulisách hrůz 2. světové války. Kolik knih na toto téma již vyšlo! Obvykle je takový rádoby srdcervoucí příběh zasazen do nějakého koncentračního tábora (většinou se jedná o Osvětim) s očividným záměrem šokovat děsivým prostředím, naprosto nepřejícím lásce a milostným citům a zvýšit tak šanci nalákat potenciální čtenáře na „neotřelý námět“, „odvážnou koncepci“ či „dramatický zápas o právo milovat a být milován v pekle Birkenau“...
Přiznám se, že knihy tohoto druhu nejenže nečtu, ale navíc považuji jejich autory za svého druhu plagiátory, parazitující na holokaustu a památce jeho obětí. Vždyť realita „konečného řešení židovské otázky“ svojí krutostí nebetyčně převyšuje všechno, co jsou tito pisálci na svých klávesnicích schopni vyplodit! Nezpochybnitelným důkazem právě řečeného jsou např. vzpomínky přeživších vězňů vyhlazovacích táborů – jak uboze, nevěrohodně a často i směšně působí ve srovnání s nimi všechny ty uslzené „bestsellery“ o „láskách za ostnatými dráty“!
Kniha Brána do nebe je v tomto směru úplně jiná. I v ní je popisován milostný vztah dvou mladých lidí v době válečného běsnění, není však vymyšlený, nýbrž od první do poslední stránky autentický! Eva Neuschlová totiž vypráví o životě své matky za časů tzv. protektorátu, přičemž vychází z jejích vzpomínek a dopisů, které jí posílal milovaný Julek...
Z úvodní fotografie, pořízené v roce 1938, na nás hledí půvabná dívka, radující se ze života, od něhož očekává naplnění svých snů a tužeb. Milada Gramerová, tehdy čtrnáctiletá, sotva mohla tušit, že se záhy všechno rázem změní a do její dosud bezstarostné přítomnosti se vkrade strach z každého dalšího dne...
15. březen 1939. Mnichovská zrada je dovršena obsazením zbytku Československa hitlerovskými vojsky. Milada žije se svými rodiči v Brně a cítí, že nemůže nečinně přihlížet řádění nových mocipánů. Vyhledává společnost stejně smýšlejících mladých lidí a zapojuje se do odbojové činnosti. Na jedné konspirační schůzce se seznámí s Julkem...
Julius Löwenrosen patří do skupiny židů, kteří byli z tranzitního tábora v Terezíně posláni do Oslavan u Brna, aby se tam v dole Kukla udřeli při dobývání uhlí. Přes úmorné pracovní podmínky se odvážný mladík ve chvílích volna vydává do Brna za zbožňovanou Miládkou. Jejich láska je čistá a hluboká, nejde jim o chvilkovou tělesnou rozkoš, ale o citové pouto, pomáhající překonávat tíhu ubíjející každodennosti, v níž se dusí celý národ. Plánují si společnou budoucnost, sní o tom, jak krásné to bude po válce...
Víc už prozrazovat nebudu. Eva Neuschlová není profesionální spisovatelka, to však nic nemění na tom, že Brána do nebe je nesmírně čtivá a místy až dojemná. Doplňuje ji spousta dobových fotografií a obsahuje i množství naskenovaných dopisů, které Julek krásným rukopisem psal dívce svého srdce. Domnívám se, že podobně procítěných knih o velké lásce na pozadí protinacistického odboje není mnoho. I proto ji vřele doporučuji k přečtení!
(Knihu Brána do nebe je možné si objednat na emailové adrese e.neu@seznam,cz)
Žádné komentáře:
Okomentovat