Reedice legendárního bestselleru Za Heydrichem stín je fascinujícím zdrojem veškerých relevantních informací o atentátu!
Publikací o atentátu na Reinharda Heydricha vyšla v průběhu let již celá řada, přesto však mám za to, že kniha Smrt boha smrti mezi nimi zaujímá výjimečné místo. Chci se nejdříve zamyslet nad tím, proč tomu tak je.
Po komunistickém převratu v únoru 1948 nastupující moc vnímala likvidaci říšského protektora jako avanturistický a nesmyslný čin, který nepřinesl žádný užitek a naopak zcela zbytečně zmařil životy tisíců českých vlastenců. Na objektivní zhodnocení této události tedy nebylo v tzv. padesátých letech sebemenší pomyšlení. Později (v době normalizace) se sice o atentátu psát mohlo, ovšem v přesně vymezených ideologických mantinelech.
Kdo očekával, že po listopadovém převratu v roce 1989 se k celé záležitosti konečně přistoupí seriózně, musel být dosti zklamaný. Zatímco komunisté viděli v atentátnících vykonavatele politicky nezodpovědných příkazů londýnské emigrantské vlády a jako takovým jim upírali právo na přiznání jakýchkoli zásluh, nový demokratický režim upadl do opačného extrému. Z Kubiše, Gabčíka a jejich druhů se rázem stali národní hrdinové, jejichž glorifikace postupně dosáhla takřka mýtických rozměrů. Výsledek je ten, že z dřívějších záporných postav (o nichž se nesmělo říct nic pozitivního) jsou dnes obdivovaní a zbožňovaní „supermani“, na jejichž památce nesmí ulpět ani stín pochybností či snad dokonce kritiky...
Výše zmíněná jedinečnost knihy Smrt boha smrti má svůj původ v tom, že se jedná o nové revidované vydání bestselleru Za Heydrichem stín, který jeho autor napsal již v roce 1947! V tomto čase relativní svobody necítil Jaroslav Andrejs politické či jiné tlaky na ideologicky „nezávadné“ vyznění svého badatelského počinu a podařilo se mu tak podat realistické a hodnověrné svědectví o přípravě, provedení a tragických následcích atentátu. Stejnými zásadami nestrannosti a nepředpojatosti se řídil i při reedici, takže čtenáři (zvláště pak ti, jejichž názory byly zformovány „politicko-korektní“ tabuizací nepříjemných faktů) ke svému překvapení zjišťují, že mnohé bylo úplně jinak, než jak dosud věřili.
Ukazuje se především, že údajné hrdinství parašutistů musíme brát s velkou rezervou. Asi nejvíce nás zarazí jejich lehkomyslné a naprosto neprofesionální porušování elementárních zásad konspirace a trestuhodné vystavování velikého počtu lidí smrtelnému nebezpečí. Mnozí z nich se víc než o provedení atentátu zajímali o navazování známostí za účelem erotických dobrodružství. V tomto ohledu vyvíjeli aktivitu vskutku mimořádnou, po čase měli ženské po celé Praze a podnikali za nimi riskantní výlety. Co si myslet např. o Kubišovi, který (již po atentátu, když se s ostatními skrýval v kryptě kostela) se jedné noci vypravil nejdříve se zraněným okem k lékařce a poté ještě za svou milenkou? A takový Gabčík měl „snoubenky“ (takto eufemisticky bývají tyto dámy někdy titulovány) hned dvě a nebylo pro něj nijak snadné, aby mezi ně „spravedlivě“ rozděloval svůj drahocenný čas. Vzájemné vztahy mezi parašutisty nebyly navíc nijak idylické a ke kamarádství a soudržnosti měly hodně daleko...
Samotný atentát byl totálně zpackanou akcí a to, že oběť nakonec zemřela, způsobila pouhá náhoda. Nikdy jsem nedovedl pochopit, proč si Gabčík před střelbou nezkontroloval funkčnost své zbraně. A když už tedy selhala, proč nezachoval klid, nevytáhl a znovu nezasunul zásobník (což by bylo dílem okamžiku) a nezastřelil Heydricha aspoň „napodruhé“? Panický útěk v situaci, kdy zraněný a bezbranný říšský protektor se ocitl bez ochrany, rovněž nesvědčí o psychické odolnosti atentátníků a o hrdinství už vůbec ne...
Knihu Smrt boha smrti pokládám za nejserióznější a zároveň nejčtivější popis dramatických událostí, spojených se smrtí krutého gestapáckého prominenta, který si plným právem získal přezdívku „kat z Prahy“. Za sebe mohu říct, že po jejím přečtení se mi řada věcí začala jevit v úplně jiném světle. Například jsem si mnohem víc než dosud začal vážit těch, kdo se s nasazením života svého a svých rodin v tomto riskantním podniku angažovali. To byli ti opravdoví hrdinové...
Žádné komentáře:
Okomentovat