aneb kdo se nebojí, není Čech!
Jsem z vesnice, takže začnu trochu po našem. Mnozí z těch, kdo tady mají pole nebo zahradu, si pořizují tzv. strašáka, což je většinou nějaká hůl, opentlená starými kabáty, sukněmi a vůbec vším, co už doma překáží. Nahoru se napíchne opelichaný klobouk, takže ta příšera vypadá trochu jako člověk a nějakou dobu odrazuje ptáky, toužící sklidit úrodu třešní, hroznů, meruněk a jiných plodin.
Všimněte si sousloví „nějakou dobu“. Ano, ti ptáci nejsou úplní blbci a brzy jim dojde, že tu z nich někdo dělá pitomce. Po pár dnech většinou zjistí, že ten strašák není tak hrozný, jak vypadá, navíc se nehýbá a osmělují se tudíž přilétat blíž a blíž, až se jej přestanou bát úplně a klidně si na něj sedají. Stává se dokonce, že si v klobouku udělají hnízdo. Hospodáři pak nezbývá nic jiného než okoukaného strašáka odnést a postavit tam nového, který ovšem také nevydrží dlouho a celá akce se tak během sezóny může i několikrát opakovat. Ale proč to píšu?
I my tu už víc jak rok máme strašáka, kterého narafičila naše vláda, aby nás měla pěkně pod kontrolou. Jmenuje se Covid-19 a na světě prý neexistuje nic strašnějšího, co by mohlo člověka potkat. A tak se všichni povinně bojíme a děláme, co zrovna ti nahoře nařídí. Může to být sebevětší hloupost, např. nosit respirátory, které ve skutečnosti ničí plíce či nechat si šťourat v nosu, aby se zjistilo, že jsme pozitivní a tudíž hrozně nemocní, i když se cítíme skvěle.
Tu a tam se ale najde někdo, komu po čase přijde divné, že všichni z jeho rodiny i vzdáleného příbuzenstva jsou v pohodě, když podle ČT všude umírá tolik lidí. A protože nikde na ulici nevidí ani mrazáky s mrtvolami, začne se ptát, jestli to covidové strašidlo vůbec existuje. Když se takových přemýšlivců najde víc, hrůza z nemoci a smrti přestane fungovat, což je pro vrchnost tragédie.
Snad každý si už všiml, jaká je mezi oběma těmi strašáky (polním a covidovým) nápadná shoda. Lidi (stejně jako ti ptáci) po roce vymývání mozků zjistili, že to s covidem nejspíš nebude tak horké a vládu mají za bandu neschopných individuí, z nichž si dělají šprťouchlata. A tak se to strašení musí periodicky obměňovat a hlavně nabývat na intenzitě. Dnes už dávno nezabírají tzv. ilustrační fota z nemocnic, na nichž je jeden a týž pacient snímán z desítek různých úhlů pohledu a text hovoří o přeplněných jipkách. Jeden čas se to zkoušelo takřka hororově, přes nestíhající krematoria, ale to už je také passé. V současnosti je nejnovějším hitem naturalistické líčení srdceryvných scén z úst různých celebrit, které prý prodělaly covid a teď o tom vytrubují do světa: „...lezl jsem po čtyřech a kašlal krev...“, „...utekl jsem hrobníkovi z lopaty...“, „...chytlo mně to plíce a měl jsem hrůzu z toho, že to přeskočí na srdce...“
Říkám si, s čím přijdou ti kašpaři příště. Strašící potenciál je už vyčerpán. Blatný sice před pár dny prohlásil, že tento týden bude nejhorší, dnes tu ale už máme čtvrtek a furt nic. U nás na dědině nikdo neumřel, všichni si žijí, jako by se nechumelilo a o covidu si vyprávějí vtipy...
Ale počkat! Je možné, že to ten Spejbl myslel jinak. Internet je právě teď plný videí z Uherského Hradiště, kde stateční městští strážníci zaklekli na jednoho nenosiče před zraky jeho vyděšeného tříletého dítěte. Takže tím nejnovějším strašákem je podle všeho hrozba fyzických útoků uniformovaných mlátiček na každého, kdo by se odmítl dusit pod respirátorem! Jsem jedním z nich a tak mě zřejmě opravdu čekají pekelné dny, jak vyhrožuje pro změnu Babiš...
Žádné komentáře:
Okomentovat