aneb jsou jedinci, kteří se domnívají, že mají monopol na pravdu. A když jim dojdou argumenty, sáhnou po teleskopickém obušku.
Zřejmě nejpřesvědčivějším důkazem toho, že ti, kdo prosazují LGBTQ propagandu a genderovou ideologii do škol, se neštítí vůbec ničeho, je následující video. Zachycuje to, k čemu došlo poté, co skončilo shromáždění občanů proti indoktrinaci školních dětí:
https://www.facebook.com/patrikpecenkapravda/videos/483538414077412?locale=cs_CZ
Číst Connellyho je literární požitek!
Harry Bosch měl mít tento víkend volno, a tak když je v pozdních nočních hodinách kontaktován svým šéfem s tím, že má neprodleně nastoupit do služby, tuší, že rozhodně nepůjde o banální záležitost. A skutečně! Když se dostaví na místo činu (lanová dráha s názvem Andělský let) a dozví se jméno zavražděného, má hned jasno – bude řešit případ s neobyčejně výbušným společensko-politickým kontextem...
Howard Elias totiž je (tedy byl) prominentní losangeleský právník, který si svou proslulost (a dodejme, že i pohádkové jmění) vydobyl stíháním policistů jednak za skutečné, často však i za zcela smyšlené přestupky či pochybení. Když strážce zákona zakročil proti pachateli trestného činu rázně a nekompromisně, Elias jej obvinil z brutality a použití nepřiměřeného násilí. Pokud se policista zachoval dle jeho názoru naopak mírně, byl opět pranýřován – tentokrát za pasivitu, benevolenci či neschopnost, Říct, že Howard Elias nebyl mezi příslušníky policie zrovna populární, je slabé slovo. Byl nenáviděným, proklínaným i obávaným protivníkem a nyní se pochopitelně vynořily spekulace, zda by se jeho vrah neměl hledat mezi muži s „plackou“...
Boschovi je ze strany jeho nadřízených přislíbena veškerá možná pomoc. Má najít vraha, ať už jím je kdokoli, podle hesla „padni komu padni“. Harry ovšem záhy zjišťuje, že realita je poněkud jiná – má stále neodbytnější pocit, že mu jsou nenápadně házeny klacky pod nohy. Ať už je tomu jakkoli, je evidentní, že špičky LAPDu mají panickou hrůzu z možných důsledků toho, že by byl z vraždy usvědčen bílý policista, neboť Howard Elias byl mužem černé pleti. V kalifornské megapoli by snadno mohlo dojít k rasovým nepokojům s nepředvídatelnými následky.
Celá recenze zde:
https://www.knihcentrum.cz/recenze-andelsky-let
aneb Praha je moc daleko...
Je 15. listopadu 2024 a já se z malé vesničky nedaleko Brna vydávám do Prahy. A jel bych klidně i do Aše, protože život je pro mě otázkou priorit. A co může být větší prioritou než obrana dětí před podivnými kreaturami, které chtějí zneužít jejich důvěřivosti, bezbrannosti a nevinnosti a indoktrinovat je zvrácenými ideologiemi LGBTQ a genderu? A tak když mne pan Ladislav Kytka (který se v této věci s velkou energií angažuje a bojuje za právo rodičů na výchovu dětí) pozval do Prahy, abych tam promluvil na akci, kterou zorganizoval, neváhal jsem ani chvilku. Podle toho, kolik rodičů vyjádřilo panu Kytkovi podporu a děkovalo mu, že bojuje i za jejich děti jsem čekal účast stovek a možná tisíců lidí. A víte, kolik nás tam nakonec bylo? Asi třicet...
Naprosté většině rodičů je tedy jedno, co se ve škole děje s jejich dětmi. Popřípadě jim to sice jedno není, ale jediné, co jsou ochotni udělat, jsou příspěvky na Facebooku (jak nám fandí, jak nám drží palce a jak by přijeli, ale...).
Praha je moc daleko, a my už ten den něco máme a tak se nám to nehodí a příště určitě, ale dnes ne a... Rodiče, to myslíte vážně? Když jde o záchranu vlastního dítěte, tak Praha přece nikdy nemůže být daleko!
No dobře, asi máte životní priority nastavené jinak. Takže vám už řeknu jenom tohle: Až vaše dítě jednou přijde ze školy a začne vykládat něco o tranzici a blokátorech puberty a o tom, že si chce změnit pohlaví, protože dneska je to moderní a in a cool a vy se budete chytat za hlavu ani ne tak kvůli těm třem tisícovkám, které se platí na matrice, ale prostě proto, že vaše Jana je přece holka a ne kluk a jak ji mohl někdo tak zblbnout a co se to vlastně na těch školách děje a jak to, že jsme to nevěděli a co teď budeme dělat, tak vězte, že můžete nadávat jen sami sobě. Třeba proto, že jste v ten sychravý, nevlídný den v půli listopadu seděli doma v teple, protože Praha byla moc daleko...
https://www.facebook.com/Honzik.Kubis.2022/videos/3887085284899445
aneb moje komunikace s MŠMT
Nedávno jsem napsal otevřený dopis ministru školství Bekovi (https://kniznirecenzeetc.blogspot.com/2024/10/otevreny-dopis-ministrovi-skolstvi.html). Publikuji odpověď, která mi přišla a svoji reakci na ni:
Vážený pane Hofírku
děkujeme za Vaši zprávu a za sdílení Vašich obav týkajících se výuky témat spojených s LGBT komunitou. Rád bych poskytl vysvětlení k tomu, jak Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy přistupuje k těmto otázkám.
Rád bych zdůraznil, že cílem vzdělávacího programu není "sexualizace" dětí ani šíření jakékoli ideologie, ale spíše zprostředkování informací o rozmanitosti lidské společnosti. Tento přístup vychází z faktu, že LGBT lidé se statisticky vzato nacházejí mezi dětmi prakticky v každé třídě. Témata týkající se existence LGBT lidí jsou zařazena proto, aby se ve škole podařilo budovat bezpečné a respektující prostředí pro všechny žáky bez rozdílu.
Školy mají za úkol zajišťovat nejen kvalitní vzdělání, ale i zdravé sociální prostředí, což zahrnuje podporu respektu k rozmanitosti. Informování o těchto tématech proto sleduje cíl předejít šikaně či diskriminaci, což je plně v souladu se školským zákonem i mezinárodními závazky, včetně Úmluvy o právech dítěte. Tato úmluva zdůrazňuje právo dítěte na ochranu před jakoukoli formou diskriminace a na vzdělání v bezpečném prostředí.
Chápeme, že tyto otázky mohou vyvolávat diskusi a rozdílné názory, a proto je důležité, aby k jejich výuce docházelo citlivě a s ohledem na věkovou přiměřenost. Učitelé mají možnost přistupovat k těmto tématům způsobem, který bere v potaz specifika žáků, a Ministerstvo je připraveno poskytnout školám metodickou podporu pro práci s citlivými tématy.
Děkujeme Vám za Váš zájem o vzdělávání a za snahu vést otevřený dialog. V případě zájmu rádi poskytneme další informace.
S přátelským pozdravem
Mgr. Vítězslav Slíva
Oddělení strategií
O230
Vážený pane Slívo,
váš dopis byl pro mne velkým zklamáním. Ukazuje se, že se naplňují nejčernější scénáře, které si ohledně zavádění témat LGBT do škol lze představit.
Především je signifikantní, že se zcela vyhýbáte zásadní věci, totiž možnosti rodičů vyjmout z této výuky své děti, resp. že tuto možnost vylučujete. Nepřímo tak říkáte, že tito rodiče musí počítat s represemi ze strany státního aparátu.
Pokud budou inkriminovaná témata zařazena do školních osnov, rozhodně to nepovede ke "zdravému sociálnímu prostředí" na školách, jak se domníváte. Ve skutečnosti dojde k pravému opaku, mimo jiné k destabilizaci osobnostní identity nezanedbatelného počtu dětí a jejich inklinaci např. ke změně pohlaví. Neblahé zkušenosti ze zemí jako Anglie či USA by pro nás měly být varováním a nikoli následováníhodným vzorem.
Dojde též k degradaci učitelského stavu, neboť pedagogové již nebudou autonomními jedinci, nýbrž pouhými politickými agitátory, povinně šířícími mezi mladou generací státem preferovanou ideologii.
Přímo skandální to pak bude vůči ředitelům škol. Ti dostanou z ministerstva příkaz vyučovat LGBT a gender (a zamítat žádosti rodičů o vyjmutí dítěte), nad případnými soudními žalobami si však MŠMT alibisticky umyje ruce s tím, že "o tom, co se konkrétně na škole učí, rozhoduje v poslední instanci ředitel".
Rád bych se vám ještě zmínil o jedné osobní zkušenosti. Před lety jsem měl možnost hovořit na MŠMT s náměstkem pro základní školy. Mimo jiné přišla řeč i na tenkrát hojně diskutované téma "sexuální výchovy". Vzpomínám si, že mi ukazoval dopis, v němž kritizoval ředitele, odmítající žádosti rodičů uvolňovat děti z těchto hodin. Nebudu asi citovat úplně přesně (pokud o tento dokument budete mít zájem, jistě si ho dohledáte v archivu ministerstva), ale psalo se v něm, že "rodiče své děti škole svěřují a mají právo na výuku podle vlastního náboženského a filosofického přesvědčení. Toto právo je třeba ctít. Opačný postup připomíná praktiky komunistického režimu vůči disidentům."
S pozdravem
Jan Hofírek
(povídka z blízké budoucnosti)
ÚVOD
V říjnu 2024 se v českých médiích objevila následující zpráva:
„Pokud rodič nesouhlasí s tím, co je na škole vyučováno, není to dostatečným důvodem pro to, aby bylo jeho dítě vyjmuto z výuky na část vzdělávání. Takový je odborný názor ministerstva školství k žádostem některých rodičů, aby bylo jejich dítě vyňato z vyučování při tématech LGBT.“
ČÁST PRVNÍ:
Píše se rok 2028. Jana Nováková, žákyně deváté třídy jedné pražské základní školy, se právě vrátila domů z vyučování...
Matka: "Ahoj, Jano, jak bylo dnes ve škole?"
Jana: "Mami, mám pro tebe fantastickou zprávu."
Matka: "Jsem ráda, že se vracíš tak veselá. A asi ti nemusím říkat, jak jsem zvědavá na tu tvoji zprávu."
Jana: "Představ si, mami, že jsem dnes zjistila, že nejsem holka, ale kluk! Co na to říkáš?"
Matka: "No, to jsi mě fakt pobavila, máš skvělý smysl pro humor. Pak to nezapomeň říct i tátovi, ten se taky rád zasměje."
Jana: "Ne, mami, počkej, já to myslím úplně vážně!"
Matka: "A jak jsi na takovou hloupost přišla?"
Jana: "Dnes se nás paní učitelka ptala, kdo je náš nejoblíbenější filmový hrdina. No a já jsem odpověděla, že Vinnetou. A paní učitelka mi řekla, že jsem se narodila v nesprávném těle, že nejsem dívka, ale chlapec a jmenuji se Jan Novák. Došlo u mě zkrátka k trasfuzi... nebo tak nějak tomu říkala. Mám to prý oznámit doma a vy musíte tolerovat, že jsem teď Jan. Mami, klidně mi ale můžeš říkat Honzík."
ČÁST DRUHÁ:
Rodiče Jany Novákové (nyní tedy Jana Nováka) se dostavují do školy, aby se na celou věc přeptali. Jsou posláni do kabinetu převýchovné aktivistnice WCDr. Xantuše Šílené...
Šílená: "Kdo jste, co chcete a proč mě vyrušujete?"
Novák: "Jsme rodiče Jany Novákové z IX. B a přišli jsme se zeptat, co..."
Šílená: "Ale v IX. B žádná Jana Nováková není. Ale počkat, vy asi budete rodiče Jana Nováka, že?"
Nováková: "Ano, právě s takovou hloupostí přišla dcera včera ze školy a tak jsme se přišli informovat, kdo..."
Šílená: "Co jste to řekla? Jaká dcera? Vaše dítě přece není dívka, ale chlapec. Včera jsem to zjistila v hodině transmutační iniciace. Měli byste mi být vděční, že jsem toho nešťastníka zachránila před pseudovýchovnými excesy, které jste na něm dosud praktikovali!"
Novák: "Já vám teď ale vůbec nerozumím. To chcete říct, že naše Jana..."
Šílená: "Bodejť byste rozuměl! Vy asi budete pěkní rodiče! Vy snad ještě stále věříte na dvě pohlaví, nemám pravdu?"
Nováková: "A kolik pohlaví by podle vás mělo být?"
Šílená: "To jsem si mohla myslet! Teď už se vůbec nedivím, že jste svého syna po tolik let oblékali jako dívku a nebyli jste schopni rozpoznat jeho pravou identitu. Víte, jaká strašlivá traumata jste mu tím přivodili? Podívejte se, co všechno jsem u něj diagnostikovala: Dyssexuální deformace, absence elementárních libidoidních neurotransmiterů na mozkových synapsích, emocionální diskomformita v pokročilém stadiu atd. Je nutné okamžitě nasadit blokátory puberty. Vždyť ty vaše zrůdné experimenty měly na toho chudáka nakonec tak zhoubný vliv, že z toho všeho začal menstruovat!"
Novák: "Ale to je snad jasný důkaz toho, že to není chlapec, ale..."
Šílená: "Co se mi to tu snažíte namluvit? Prioritní je přece to, jak se cítí samo dítě, s jakou genderovou rolí se identifikuje! Co jste to vůbec za lidi? Vždyť jste myšlenkově ustrnuli někde ve středověku. Nesledujete náhodou nějaké dezinformační weby? Neobdivujete Orbána? Ale počkat, ve vašem domě o patro níž žijí ti pambíčkáři, ti... jo, Dvořákovi. Určitě ty své bigotní předsudky máte od nich, že?"
Nováková: "To určitě ne, já ty lidi vůbec neznám, tedy když se potkáme na chodbě, tak se pozdravíme, ale jinak..."
Šílená: "Oni dokonce odmítají posílat ty své fakany do mých transqeerreziduálních hodin! Už jsem na ně podala trestní oznámení. Na takové ptáčky si už náš stát najde klícku!"
Novák: "A kdo vám dal právo učit takové věci?"
Šílená: "Co si to dovolujete? Jsem tvůrkyní envirodymenzionálního kursu pro žáky šestých tříd s názvem Neměj obavy změnit pohlaví!, na který jsem obdržela akreditaci ministerstva, vystudovala jsem prestižní kanadskou College of Human Dehumanization a mám titul Women Comingoutteacher. Pořádám rovněž qeerdynamické zážitkové přednášky. Přestaňte mne urážet a okamžitě opusťte můj kabinet!"
ČÁST TŘETÍ:
Manželé Novákovi se vracejí domů a vedou spolu následující rozhovor...
Novák: "To se mně snad jenom zdálo! Toto se dnes opravdu učí na základních školách?"
Nováková: "Asi ano, jinak by ta hajzlbába tak nežvanila!"
Novák: "Jaká hajz... Jo tak, WCDr. No ale... zákony jsou snad na naší straně, copak musíme posílat své dítě..."
Nováková: "Já jsem se o to dosud nijak nezajímala, protože jsem si myslela, že ve státní škole se takové hrůzy přece nemohou učit. Ve snu by mě nenapadlo, že je něco takového možné."
Novák: "Teď si vzpomínám, že asi před půl rokem byla na Václaváku nějaká demonstrace, lidi tam měli transparenty s nápisy Nechte dětem dětství!, Chceme se školou spolupracovat, ne bojovat! a tak. Myslel jsem si, že to jsou nějací podivíni a oni měli vlastně pravdu... A moment, znáš tu rodinu, ty Dvořákovy?"
Nováková: "Jen od vidění."
Novák: "Ta hajzlbába říkala, že oni tam svoje děti neposílají..."
Nováková: "A mají prý na krku trestní oznámení!"
Novák: "Co ale budeme dělat s naší Janou? Vždyť ta ženská ji úplně zmagořila!"
Nováková: "To nech na mně, já si s ní promluvím. Na to je nutná mateřská logika. Ale budu potřebovat i tvoji pomoc. Takže dobře poslouchej, až přijdeme domů. uděláme to takhle..."
ČÁST ČTVRTÁ:
Manželé Novákovi přicházejí domů. Matka jde do dceřina (synova) pokoje. Jana (Honzík) dělá domácí úkoly...
Matka: "Ahoj, Honzíku! Jak se máš?"
Jana (Honzík): "Výborně. A ty, mami?"
Matka: "Jo, jde to. Ale musím si s tebou, Honzíku, o něčem promluvit."
Jana (Honzík): "O co jde, mami?"
Matka: "Honzíku, víš, stala se mi taková věc... Jak ti to jen, chlapče, vysvětlit... No, asi takhle... Zkrátka, dnes v noci jsem měla takový zvláštní sen. Zdálo se mi, že se dívám na jeden film, byla to francouzská komedie s Girardotovou a Funesem. Byla to děsná sranda, ten Funes to hrál fakt skvěle. A když jsem se ráno probudila, zjistila jsem, že u mě přes noc došlo k transfuzi,,, tedy vlastně k tranzici. Prostě jsem si uvědomila, že už hodně dlouho, snad už od dětství a možná dokonce od narození, žiju v nesprávném těle. Abych to ale zkrátila... nejsem žena, ale muž."
Jana (Honzík): "Mami, ty máš vážně skvělý smysl pro humor! Už jsi o tom říkala tátovi? Ten se nasměje!"
Matka: "Víš, Honzíku, ono tady ale nic ke smíchu není. Ta tranzice u mě prostě proběhla a teď jsem muž. To samozřejmě znamená, že už nejsem tvoje máma. Od této chvíle jsem tvůj... řekněme strýc. Můžeš mi ale klidně říkat strejdo, to se mi bude líbit."
Jana (Honzík): "Mami, znáš to přísloví o opakovaném vtipu?"
Matka: "Ale já mluvím vážně!"
Jana (Honzík): "Mami, teď už ale vážně dost legrace, já..."
Matka (strejda): "Říkal jsem ti, že si žádnou legraci nedělám. A jsem tvůj strejda, zapamatuj si to."
Jana (Honzík): "Mami, ty ses zbláznila. Ale neboj, já tě v tom nenechám. Jdu hned za tátou a řeknu mu, aby rychle zavolal zách..."
ČÁST PÁTÁ:
Otec právě vstupuje do pokoje. Zřejmě zaslechl poslední slova...
Otec: "Honzíku, žádnou záchranku volat nebudeme. Strejda má pravdu, opravdu se narodil v jiném těle a je chlap. A kromě toho... víš, u mě přes noc také proběhla transdimenzionální predispozice a jsem žena. Budeš mi říkat tetičko!"
Jana (Honzík): "To se mi jen něco zdá! Já mám halucinace! To přece není možné, aby oba rodiče... a tak najednou..."
Matka (strejda): "Honzíku, vím, že je to pro tebe těžké, ale zvykneš si. Vlastně se nic tak hrozného nestalo. Představ si, jak dopadl Řehoř Samsa. Vždyť ten se přes noc změnil v odporný hmyz! A my jsme pořád stejní, jen přetranzistorovaní a..."
Jana (Honzík): "Ne... mami, tati... na to já si nikdy nezvyknu!"
Matka (strejda): "Pro nás to, Honzíku, taky není jednoduché. Jen si představ, že jeden den máme doma dceru a druhý den je z ní syn a..."
Jana: "Mami, přestaň. Já nejsem žádný Honzík, jsem tvoje Jana... a tati, ty jsi přece můj táta a ta záchodová štětka si může říkat co chce, já..."
Matka: "Záchodová štětka?"
Jana: "No, ta baba, ta Šílená... My jí tak ve škole říkáme, ona má titul WCDr."
Matka: "Aha."
Jana: "Mami, já jí zítra řeknu, že už na ty blbiny nevěřím a ať mi s tím dá pokoj. A budeme normální rodina jako dřív, ano?"
Matka: "Tak to mám velkou radost."
Jana: "Ve škole je to teď fakt k nevydržení. Představte si, že jeden kluk z vedlejší třídy začal nedávno po chodbách lézt po čtyřech, štěkat a vykřikovat, že je labrador a..."
Matka: "A co na to říká ředitel?"
Jana: "No, snažil se to té Štětce rozmluvit, ale ona ho seřvala jak nějakého uličníka. V Kanadě je to prý normální a ona je pyšná, že první případ transanimalizace v České republice se udál na naší škole. A ředitel se jí bojí, protože ona se zná s nějakým velkým zvířetem na ministerstvu... Ten kluk už naštěstí zase chodí po dvou, ale musí užívat antidepresiva, jeho rodiče s ním byli u psychiatra."
Matka: "Jano, takže jsme zase normální rodina - táta, máma a dcera?"
Jana: "Jasně! Akorát... víš, ta Štětka je hrozně mstivá a zákeřná. Znáš Dvořákovy, co bydlí o patro níž? Tak oni učí svoje děti doma a ona jim vyhrožuje, že jim je nechá odebrat. Co budeme dělat my, když to bude zkoušet i na nás?"
Matka: "Neboj se, já teď k těm Dvořákům zajdu a zeptám se, jak se proti tomu dá bránit."
ČÁST ŠESTÁ:
Paní Nováková je na návštěvě u Dvořáků...
Nováková: "Dobrý den, paní Dvořáková, já jsem Nováková, bydlíme o patro výš. Chtěla bych se vás zeptat na jednu věc... Víte, naše Jana přišla ze školy s tím, že není dívka, ale kluk, nakukala jí to nějaká potrhlá ženská, ani jí nechci říkat učitelka. Vy prý s ní taky máte problémy a tak jsem se přišla zeptat, jak to s manželem řešíte."
Dvořáková: "Víte, ono to začalo už dávno, někdy na podzim 2024 se objevily nějaké informace, že se na školách chystá zavádění LGBTQ propagandy a genderové ideologie. Většinu rodičů to nezajímalo a tak se to postupně zavedlo do osnov. A co bylo nejhorší, oni dokonce vydali nařízení, že rodiče z těch hodin nesmí uvolňovat své děti."
Nováková: "A co jste tedy dělali?"
Dvořáková: "Tehdy ještě byla možnost mít domácí školu a tak jsem děcka učila doma. Loni ale bylo domácí vzdělávání zrušeno, takže..."
Nováková: "Prý na vás bylo podáno trestní oznámení!"
Dvořáková: "Ano. Prý kvůli ohrožování mravní výchovy dětí. A to chceme naopak naše děti ochránit před hrůzami, co ve škole ohrožují jejich mravní vývoj."
Nováková: "To je strašné!"
Dvořáková: "Naštěstí je to aspoň tak, že tento školní rok nás ještě nechají doučit doma."
Nováková: "Ale... co budete dělat potom?"
Dvořáková: "Odstěhujeme se do Polska. Tam žádná indoktrinace dětí na školách není a katolící tam mohou žít jako plnoprávní občané, ne jako lidi druhé kategorie jako tady. Přece nezůstaneme v zemi, která tak barbarským způsobem porušuje naše rodičovská práva!"
Vážení čtenáři, na tomto místě své vyprávění přeruším, neboť vám musím říct, že když jsem přemýšlel, jak povídku zakončit, napadly mne dva možné scénáře. Uvedu je zde oba, aby si každý z vás mohl vybrat ten, který se mu líbí víc...
ZÁVĚR (první varianta):
Je 3. listopad 2029. Nedávno se uskutečnily parlamentní volby, v nichž dosavadní vládní koalice utrpěla zdrcující porážku. Voliči jí vystavili vysvědčení za osmiletou ekonomickou, sociální a morální devastaci země. Dnes byla jmenována vláda Národní záchrany. Její členové seznámili novináře se svými plány a vizemi. Nový ministr školství mimo jiné uvedl:
"Náš resort se musí takříkajíc vrátit ke zdravému rozumu. Experimentování s dětmi, především v oblasti sexuality, dnešním dnem končí. Ze škol odejdou politické neziskovky, které zde v minulých letech měly faktický monopol na převýchovu dětí v amorfní masu unifikovaných amorálních jedinců. Ředitelé, kteří morálně selhali, když neumožňovali rodičům vyjmutí dítěte z LGBTQ propagandy a genderové ideologie, budou odvoláni. Učitelé, kteří se podíleli na indoktrinaci dětí, musí počítat s trestním stíháním. Bohužel, nebylo jich málo. Všichni např. dobře známe "výukové metody" smutně proslulé WCDr. Xantuše Šílené, která na jedné pražské základní škole zapříčinila nevratné psychické poškození několika desítkám dětí a dnes čelí hromadné žalobě jejich rodičů. Nabízí se pochopitelně otázka, kolik podobných psychopatů v našem školství dodnes působí! Zamýšlím v tomto směru provést hloubkovou analýzu a tyto lidi ze školského systému odstranit. Tímto chci též vyzvat desítky tisíc rodin, které v minulém období emigrovali, aby se vrátili, neboť jejich dětem již na českých školách nebude hrozit žádné nebezpečí."
ZÁVĚR (druhá varianta):
Je 3. listopad 2029. Nedávno se uskutečnily parlamentní volby, v nichž s převahou zvítězila dosavadní vládní koalice. Staronový premiér dnes představil svůj nový kabinet, v němž ovšem nedošlo k výraznějším změnám. Jednou z nových tváří je ministryně školství WCDr. Xantuše Šílená. Ta v nástupní řeči mimo jiné uvedla:
"Děkuji za projevenou důvěru. Beru ji jako ocenění nejen své dosavadní práce, ale i záslužné činnosti pracovníků sexuálně neziskových organizací, bez jejichž neúnavné pomoci by naše školství nebylo tam, kde dnes je. Ukoly, které před mým ministerstvem stojí, nejsou jednoduché. Dobře víme, že stále ještě musíme bojovat s intelektuálně nevyzrálými rodiči, kteří nadále projevují tendence prosazovat tzv. "přednostní právo na výchovu dětí" a narušovat tak jednotný systém vzdělávání dle unijních standardů. Chci říct i několik slov k početně malé skupince několika desítek tisíc "rodičů", kteří utekli za hranice. Vůbec mně tu nebudou chybět, naopak! Je jen dobře, že tyto protispolečenské a antiunijní živly jsou pryč a nebudou nadále rozdělovat naši společnost a my všichni (a pracovníci ve školství obzvlášť) budeme mít tolik potřebný klid na práci."
Vážený pane Beku,
před několika dny jsem ve sdělovacích prostředcích zaznamenal následující informaci: „Pokud rodič nesouhlasí s tím, co je na škole vyučováno, není to dostatečným důvodem pro to, aby bylo jeho dítě vyjmuto z výuky na část vzdělávání. Takový je odborný názor ministerstva školství k žádostem některých rodičů, aby bylo jejich dítě vyňato z vyučování při tématech LGBT.“
Jsem přesvědčen, že tímto rozhodnutím Vaše ministerstvo skandálním způsobem překračuje své kompetence, neboť je v přímém rozporu se zákonným ustanovením, podle nějž mají rodiče „přednostní právo zvolit si druh vzdělání, které má být poskytnuto jejich dětem, tedy zajišťovat vzdělání svých dětí ve shodě s jejich náboženským, filozofickým a pedagogickým přesvědčením“. Jestliže tedy rodiče nesouhlasí s něčím, co je jejich dětem ve škole předkládáno, mají právo (a fakticky i povinnost) jej na takovou výuku neposílat.
Chtěl bych Vás upozornit na možné důsledky, které z prohlášení Vašeho ministerstva mohou vyplynout. Jsem totiž přesvědčen, že žádný soudný rodič nebude souhlasit s indoktrinací svého dítěte genderovou ideologií, LGBT propagandou a dalšími amorálnostmi ve škole. Podle názoru Vašeho ministerstva však na tyto „předměty“ děti chodit MUSÍ. Z logiky věci mi vychází, že vůči rodičům, kteří tam děti přesto posílat nebudou, se použijí donucovací nástroje státu (odebrání dětí, vězení). Dojde tak ke vskutku paradoxní situaci – rodiče, kteří chtějí ochránit své děti před věcmi, ohrožujícími jejich mravnost, budou souzeni podle paragrafu o „ohrožování mravní výchovy dětí“!
Chtěl bych se Vás rovněž (jako katolický křesťan) zeptat, jak to bude s našimi dětmi. My rodiče jsme při jejich křtu slibovali Bohu, že je budeme vychovávat v křesťanské víře. Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy jsme v tomto ohledu neslibovali nic. Jistě víte, že naše názory na homosexuální praktiky, množství pohlaví atd. jsou v diametrálním rozporu s tím, co prosazuje Vaše ministerstvo. Výsledkem tedy bude, že si rodiče zvolí domácí školu, popř. emigrují do zemí, kde od sexualizace dětí na školách po neblahých zkušenostech upustili. Chci Vás též upozormit, že se Vaše ministerstvo nevyhnutelně dostane do konfliktu s Církví – možná Vás bude zajímat stanovisko katolických kněží, kteří se na nás před časem obrátili s výzvou, abychom si nenechali ve školách kazit děti (viz níže).
Vážený pane ministře, domnívám se, že Vaše ministerstvo čím dál víc ustupuje tlaku nejrůznějších obskurních lobbystických skupin, které prakticky ovládly české školství. Přál bych si, abyste sebral odvahu a postavil se jim.
S pozdravem
Jan Hofírek
Křenovská 80
66458 Prace
My, podepsaní kněží Římskokatolické Církve, chceme tímto prohlášením povzbudit rodiče, kteří nesouhlasí se zaváděním sexuální výchovy do škol.
Rodiče, věříme, že máte opravdu rádi své děti a chcete pro ně jen dobro. Proto se na vás obracíme s následující výzvou: nebojte se usilovat o zrušení státem zaváděné školní sexuální výchovy. V zájmu rodiny i vašich synů a dcer a dokonce i lidské důstojnosti nedovolte, aby děti byly státem uváděny do současného nezdravého pojetí sexuality jako neplodné rozkoše bez zodpovědnosti. I když je nám toto velmi rozšířené pojetí sexuality často předkládáno jako něco „normálního“ – normální to není.
Pravdou totiž je, že lidská sexualita je velkým a krásným darem Božím a v tomto duchu je třeba k ní i přistupovat. Tím je ale zároveň i dáno její místo v životě člověka a ve vztazích. Tento dar nachází své pravé a plodné místo v manželství. Zároveň je v této souvislosti třeba zdůraznit i krásu a hodnotu čistoty. Vzhledem k tomu, že takovýto uctivý a zdravý přístup od školní sexuální výchovy jistě čekat nemůžeme, je na místě jasně a účinně říci zavádění sexuální výchovy do škol jednoznačné ne! Nenechte si kazit děti!
Zahrnujeme vás do svých modliteb.
P. Marek Dunda, Vranov nad Dyjí, marek@fatym.com; 731 402 742
Další kněží, kteří se k tomuto prohlášení připojují:
2. Mons. Josef Nuzík, Olomouc
3. P. Jordán Vinklárek OP, Praha 1
4. P. Jan Peňáz, Křtiny
5. P. Bogdan Sikora OFM Conv., provinciál minoritů
6. P. Pavel Zahradníček OMI, Plasy
7. P. Vojtěch Kodet, OCarm, Praha
8. Mons. Jiří Mikulášek, Brno
9. P. Eduard Krumpolc, Hněvotín
10. Mons. Jan Graubner
11. P. Pavel Ajchler, Tanvald
12. P. Zdenko Vavro, Odry
13. P. Václav Haltmar, Velký Týnec u Olomouce
14. P. Miloslav Paclík, Studenec u Staré Paky
15. P. Stanislav Tvarůžek, Kamenice u Jihlavy
16. P. Tomáš Hajda, Pacov
17. P. Pavel Rousek, Vysoké Veselí
18. P. Karel Janečka, Zubří
19. P. Cyril Kubánek, Beroun
20. František Řezníček, jáhen, Lančov
21. P. Jiří Dobeš, Třebíč
22. P. Josef Goryl OFM Conv., Krnov
23. P. Karel Hampl, Boršov nad Vltavou
24. P. David Ambrož, Pavlice
25. P. Vojtěch Janšta, Ostrava – Poruba
26. P. Jaroslav Šašek, Planá
27. fr. Cyprián Suchánek OP, Praha 1
28. P. Tomasz Kowalik OSST, Švihov
29. P. Augustin Otakar Šváček OFM Cap., Praha 1
30. P. Vladimír Mrázek, Nová Hradečná
31. P. Jiří Spiřík, Jindřichův Hradec
32. Jan Hubálek, jáhen, Opatov v Čechách
33. P. Jaroslav Horník SDB, Opatov v Čechách
34. P. René Strouhal, Moutnice
35. P. Petr Hofírek, Brodek u Prostějova
36. P. Jan Bezděk, Brno – sv. Jakub
37. P. Petr Košulič, Velké Meziříčí
38. P. Jan Gerndt, Praha – Uhříněves
39. P. Petr Dokládal, Bernartice nad Odrou
40. P. Milan Plíšek, Vranov nad Dyjí
41. P. Jan Nekuda, Náměšť nad Oslavou
42. P. Antonín Basler, kancléř Olomouc
43. P. Ing. Miloslav Čamek, Hluboké Mašůvky
44. P. Jiří Kalaš, Vlachovo Březí
45. P. Miloslav Šmahlík, Veřovice
46. P. Jindřich Bartoš, sv. Mikuláš Znojmo
47. P. Jan Richter, Vranov nad Dyjí
48. P. František Dostál, Zábřeh
49. P. Josef Michalčík CSSR, Svatá Hora
50. P. Štefan Pilarčík, Hrob u Jeníkova
51. Josef Kubeš, jáhen, sv. Mikuláš Znojmo
52. P. Pavel Dokládal, Koclířov u Svitav
53. P. Robert Spišák, Želiv
54. P. Tomáš Klíč, Borovice
55. P. Vilém Štěpán, OPraem, Liběšice u Žatce
56. P. Jan Szkandera, olomoucký kněžský seminář
57. P. Josef Brtník SDB, Praha 8
58. P. Dan Žůrek SDB, Prostějov
59. P. Evžen Rakovský SDB, Praha 8
60. P. Jiří Veselý SDB, Moravské Budějovice
61. P. Pavel Kopecký, Letovice
62. P. Jaroslav Jirásek, Hronov
63. P. Karek Bobek, Vratěnín
64. P. Bohuslav Němeček, Přibyslavice
65. P. Václav Šika, Horní Cerekev
66. P. Josef Požár, Horní Dubňany
67. P. Václav Kamenický, Mikulovice
68. P. Augustin Grambal Opraem, Nový Rychnov
69. P. Jiří Balabán, Brtnice
70. P. Vít Hába, Luka nad Jihlavou
71. P. Petr Piler SDB, Babice
72. P. Marcel Javora, Vysočany u Blanska
73. P. František Putna, Lanžhot
74. P. Václav Kříž, Šebkovice
75. P. František Koukal, Obyčtov
76. P. Josef David, Chotěboř
77. P. Josef Pospíšil, Číhošť
78. P. Dr. Jiří Bůžek, Brno - sv. Tomáš
79. P. Jiří Ochman, Jevišovice
80. P. Jan Hamberger, Pelhřimov
81. P. Josef Večeřa, Žarošice
82. Vladimír Večeřa, jáhen, Zbraslav
83. P. Serafim Jan Smejkal OCarm, Kostelní Vydří
84. P. Jiří Florian, Brno
85. P. Martin Bětuňák, Velešín
86. P. Vít Severa, Pohořelice
87. P. Bohuslav Richter, České Budějovice
88. P. Gorazd Pavel Cetkovský,OCarm, Praha
89. Bořivoj Sekanina, jáhen, Vysočany u Blanska
90. Karel Dvořák, jáhen, Litomyšl
91. P. Jan Kubát, Rožná
92. P. Jan Poul, Černovice
93. P. Jiří Paleček, Babice nad Svitavou
94. P. Pavel Rostislav Novotný,OPraem, Želetava
95. P. Josef Brychta, Jemnice
96. P. Jiří Cajzl, Slavonice
97. P. Ladislav Hubáček SDB, Moravské Budějovice
98. P. Pavel Hověz, Brno – Lesná
99. P. Jaroslav Pelzar, Dačice
100. P. Marian Rudolf Kosík, Opraem, Nová Říše
101. P. Jan Kovář, Jaroměřice nad Rokytnou
102. P. Václav Ježík Sl, Velký Újezd u Jemnice
103. P. Ivan Hrůša, Olomouc
104. P. František L. Juchelka, konvent minoritů Brno
105. P. Jan Stuchlík SDB, Praha 8
106. P. Petr Rössler, Jinošov
107. P. Josef Červenka, Morkovice
108. P. Alois Hladil, Nová Říše
109. P. Jaroslav Brož, Praha
110. P. Tomáš Strogan, Němčice na Hané
111. P. Alois Heger, Chomutov
112. Stanislav Zatloukal, Bílovice
113. P. Jaroslav Šmejkal, České Velenice
114. P. František Jirásek, Děčín
115. P. Pavel M. Mayer OP, Olomouc
116. P. Václav Haltmar, Velký Týnec
117. Doc. Josef Beneš, Th.D., Hrotovice
118. P. Pavel Glogar SDB, Zlín
119. P. Josef Čermák, Kadaň
120. P. Martin Sedloň OMI, Plasy
121. P. Viktor Frýdl, Strakonice
122. P. Jan Franta, Hustopeče nad Bečvou
123. P. František Uriga OFM, Moravská Třebová
124. P. Timotej Maria Pavel Vácha Oparem, Říčany
125. P. ThDr. Dušan Hladík, Česká katolická misie Chicago, USA
126. P. Bohuslav Jozef Šprlák OPraem, Beckov
127. P. Lubor Dobeš, Brno - Zábrdovice
128. P. Jiří Rous, Brno - Zábrdovice
129. P. Jaroslav Hanuš, Moravec
130. P. Stanislav Richter Sl, Moravec
131. P. Vojtěch Novák, Rakovník
132. P. Robert M. Mayer OFMConv., Brno
133. P. Pavel Jagoš, Rychnov na Moravě
134. Jan Horníček, jáhen, Terezín
135. P. Milan Vavro, Slavkov u Brna
136. P. Vladimír Cyril Hron, Chvalatice
137. Mons. Josef Valerián, Moravec
138. P. Jan Fexa, Moravec
139. P. Petr Šustáček, Kozmice u Hlučína
140. P. Adrina Jaroslav Sedlák, O.Praem., Polička
141. P. Marek Miąkovský, Sedlčany
142. P. Karel Exner, Nová Paka
143. P. Bohumil Kolář
144. P. Josef Doležal, Brno-Židenice
145. P. Vít Uher, Praha
146. P. Miroslav Kadlec, Vidnava
147. P. Miloslav Frank, Praha 8, Kobylisy
148. Mons. Antonín Pospíšil, Dlouhomilov
149. P. Ing. Karel Dachovský, Praha
150. P. Jan Pata, Odolena Voda
151. P. Fr. Segeťa, Srbská Kamenice
152. P. MUDr. Pavel Princ, Brno
153. P. Filip M. Ant, Stajner
154. P. Zdeněk Prokeš, Vyšší Brod
155. P. Petr Papoušek - Velké Pavlovice
156. P. Augustin Otakar Šváček, OFMCap
157. P. prof. dr. Václav Wolf, Praha
158. P. Vavřinec Černý, Vlachovice
159. P. Jiří Urbánek, Na Bukovci, Mikulovice
160. P. MUDr Jiří Šob, Černovice
161. P. Pavel Haluza, Žebětín
162. P. Miloš Szabo, Praha 3
163. P. MUDr. Jiří Šob, Brno - Černovice
Kniha, která by neměla chybět v žádné domácnosti aneb hlídejte si své zdraví i peněženku!
Název této pozoruhodné publikace zní vskutku neuvěřitelně –opravdu je možné, aby pět domácích prostředků nahradilo celou drogerii? Když se však člověk do ní začte, záhy si začně s překvapením uvědomovat, že se stává svědkem malého (tedy spíše docela velkého!) zázraku. A nejen to – počáteční nedůvěřivost se postupně mění na chuť některý z těch více než tří stovek návodů a receptů, které kniha obsahuje, vyzkoušet takříkajíc na vlastní kůži...
Takže jedlá soda, prací soda, ocet, kyselina citronová a jádrové mýdlo. To je oněch pět ingrediencí, které mohou významným způsobem změnit naše zaběhnuté návyky a kromě toho nám i ušetřit spoustu peněz. Chce to jen jedno, totiž odvahu vystoupit z kolotoče zažitých životních stereotypů a zkusit něco nového a netradičního. Což by pro nás jakožto národ domácích kutilů neměl být žádný problém, ne?
Podívejme se nyní konkrétně a prakticky na to, co se z knihy můžeme dozvědět a případně naučit. Začnu třeba zubní pastou. Když si ji kupujeme, příliš nad tím nepřemýšlíme – máme prostě svoji oblíbenou značku, kterou používáme „odjakživa“ a tak ji prostě vložíme do nákupního košíku víceméně automaticky. A jsme si jisti, že pro svůj chrup děláme to nejlepší (zvláště pokud navíc používáme ústní vodu). To je určitě pravda, ovšem věc má jeden podstatný háček – zuby sice budeme mít v pořádku, ovšem z většiny obvyklých zubních past se do těla dostává řada látek, které mu nejen neprospívají, ale vyloženě škodí. Pokud chceme mít jakous takous jistotu, že zubní pasta neohrožuje naše zdraví, budeme si za ni muset hodně připlatit – ty nejkvalitnější totiž stojí stovky, ba i tisíce korun. Druhou možností je vyrobit si zubní pastu (a třeba i ústní vodu) sami!
A nyní se podívejme na jinou problematiku. Když v supermarketech zajdeme do oddělení ovoce a zeleniny, překvapí nás, jak je to tam všechno načančané, jak se třeba velká červená jablka krásně lesknou... Bodejť by ne, když jsou nastříkána speciálním voskem! A např. batáty se zase natírají preparátem proti klíčení. Nejlepším řešením je tudíž vypěstovat si toho co nejvíce na vlastní zahrádce a pokud tuto možnost nemáme a jsme odkázáni na obchody, pak je záhodno zakoupené ovoce doma důkladně opláchnout roztokem, který si můžeme velmi snadno připravit dle návodu v knize.
To jsou dva konkrétní příklady toho, s čím se v publikaci Pět domácích prostředků nahradí celou drogerii můžeme setkat. Její záběr je pochopitelně mnohem širší, o čemž svědčí názvy jednotlivých kapitol (Praní, Péče o tělo, Zdraví, Výživa, Domácnost, Zahrada). A tak při troše šikovnosti budeme mít vlastnoruční tekuté mýdlo, sprchový gel, vodu po holení, přísady do koupele a mnoho dalšího. Recepty jsou pochopitelně doprovázeny spoustou fotografií,
Dnes se čím dál víc lidí snaží žít alternativně. Kniha z nakladatelství Kazda přesvědčivě dokazuje, že to není pouze nějaký chvilkový módní trend, ale de facto existenční nutnost. Zdraví totiž máme jen jedno...
