Pane H. Okamuro,
s údivem a lítostí jsem vyslechl váš projev před volbou předsedy sněmovny, v němž jste apeloval na poslance, aby nedávali hlas vašemu bratrovi, o kterém jste se vyjadřoval neuctivě a na můj vkus i urážlivě. Za jiných okolností bych vaše extempore ponechal bez povšimnutí, ve svém vystoupení jste se však zmínil o tom, že jste katolický křesťan. Na to již reagovat musím, protože mezi lidmi, neobeznámenými s katolickou vírou a morálkou by mohl vzniknout dojem, že je snad u katolíků normální navzájem se osočovat a urážet a to dokonce mezi nejbližšími rodinnými příslušníky...
Jsem katolický křesťan, ale o tom, zda jste jím i vy, dost pochybuji. K tomu, co jste předvedl ve svém projevu, by se totiž žádný katolík nikdy nesnížil, protože dobře ví, co je napsáno v evangeliu. Vy to evidentně nevíte a tak vám to ocituji: „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům Nezabiješ, kdo by zabil, propadne soudu. Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu. Kdo svého bratra tupí, propadne veleradě a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni.“ Přesně toto jste učinil ve svém projevu a dokonce před zraky celého národa.
Pokud se považujete za katolíka, měl byste svého skutku, který nelze nazvat jinak než těžkým hříchem, upřímně litovat a vyzpovídat se z něj. A svému bratrovi, kterého jste veřejně urážel, byste se měl rovněž veřejně omluvit.
Jan Hofírek
