Jak se ze spasitele vyklubal zbabělec a šarlatán...
Když vyhodíte či vykopnete do vzduchu míč, tak on nějakou dobu letí nahoru. Protože tu však máme zemskou přitažlivost, po chvíli se jeho let začne zpomalovat a vzápětí dojde k situaci, kdy míč na zlomek vteřiny ve vzduchu „stojí“, načež začne padat k zemi. Tomu okamžiku se říká „mrtvý bod“ a mám za to, že tento termín by mohl být používán i v politice. Na Andreje Babiše se každopádně hodí znamenitě – mrtvý bod jeho kariéry tu máme právě nyní, tj. 11. ledna 2018 kolem poledne. Dobře si toto datum a tento čas zapamatujme, protože vejde do historie.
Ta euforie byla obrovská – „Čau lidi, tak jsme vyhráli!“ Vzpomínáte si na první povolební dny, Andrejovo sebevědomé chvástání a jásot jeho patolízalů, těšících se, že jim na druhý den začnou létat do huby pečení holubi? „Teď začněme makať a všetkým ukážeme, jak sa má rídiť stát!“ Právě toto chce lůza slyšet, Andrej to ví a stejně tak je mu jasné, jak tuto davovou psychózu ještě vystupňovat – adorace vůdce a spasitele, na něhož český národ čekal dlouhých 25 let, je na stránkách Mladé fronty a Lidovek povinnou mantrou. Činí se i Andrej osobně, takřka se neodtrhne od Facebooku a nikoho ze svých věrných nenechává na pochybách, jak to teď bude všechno jiné a lepší a digitálnější. „Sorry jako“, „Čau lidi“, „Pojď do mě!“ – a dav šílí štěstím.
Pak se ale jaksi zadrhla vyjednávání o vládě, Velký kormidelník seznal, že když se s nikým nechce bavit, tak se na oplátku zase nikdo nebude chtít bavit s ním – a přišly Vánoce a Nový rok. Andrejovi lumpenproletáři se nejdříve přežrali pod stromkem, pak ožrali na náměstích a teď, třebaže už bude půlka ledna, nejspíš ještě pořád vyspávají kocovinu, protože o nich není vůbec slyšet. Na Facebooku je mrtvo a přitom by tam měli být Babišáci aktivní právě nyní, když jejich šéfovi teče do bot a potřebuje podporu lidových mas jako nikdy dřív!
Andyho strmá politická trajektorie totiž dosáhla onoho v úvodu zmíněného mrtvého bodu v okamžiku, kdy včera přišel prosit o důvěru v naději, že to nakonec třeba dopadne dobře a on bude mít klid na práci. Věřit v zázraky a oddávat se nereálným iluzím není nikdy dobré a pokud se k něčemu takovému uchýlí člověk, vydávající se za pragmatika a realistu, pak to nemůže svědčit o ničem jiném, než že je dotyčný v pěkné bryndě. Ostatně už samotný výraz Andrejovy tváře byl neklamnou známkou toho, že sebevědomí a dobrý rozmar jej nadobro opustily. Když tam tak v tom premiérském křesílku seděl jako zmoklá slepice a Brabec se mu marně snažil pozvednout náladu neustálým podstrkováním mobilu s vtipnými hláškami před smutné oči, bylo mi ho chvílemi až líto.
A ještě teď ten Olaf. Jako by všichni ti poskoci kolem Babiše nevěděli, že šídlo v pytli neutajíš a že ty nejpřísněji střežené informace se mezi lidi dostanou jako první. Taková blamáž! Zatloukat, mlžit a chodit kolem horké kaše v bláhové naději, že to nějak vyšumí, to chce nejen hroší kůži, ale i povahu poníženého lokaje, který je ochotný udělat ze sebe v zájmu ochrany šéfa totálního blba. Co bylo redaktorům v Babinovinách platné, že několik dní dělali mrtvé brouky, když dnes dopoledne stejně nakonec museli s pravdou ven poté, co zpráva Olafu od rána visí na internetu.
A že to tedy je bomba! Četl jsem ji a musím říct, že tak precizně vypracovaný dokument se vidí málokdy. Už chápu, proč ho Andy nechtěl číst a teď zase chce, proč kličkuje jako zajíc ve snaze vyhnout se přesně mířeným střelám právníků z Bruselu, na které při vší své moci přece jen nedosáhne. Je to dost trapný pohled, když takový machr, co všude byl a všechno zná, musí vše vsadit na jednu kartu a do příštího úterý udělat možné i nemožné, aby dostal na svou stranu imunitní a mandátový výbor – a ani to ho ještě nemusí zachránit, protože o vydání či nevydání stejně rozhodne Sněmovna jako celek. Dovedete si představit, co se tam nyní v kuloárech asi děje, jak úpěnlivé jsou prosby a jak neomalené výhrůžky na adresu těch, kdo mají oligarchův osud ve své moci? A i kdyby se Babiš nakrásně zachránil ze spárů policie, tak se můžeme ptát, zda je mu opravdu zcela lhostejný osud Moniky, dětí a Herodesa, o nichž Olaf také na mnoha místech mluví a kteří mají na krku stejné obvinění?
Vydrží poslanci ten obrovský tlak? Z některých zpráv to vypadá, že jistí členové SPD začínají kolísat a podílejí se na obstrukcích, majících za cíl co nejvíc oddálit konečné hlasování o vydání – doufám, že je Okamura postaví do latě. V každém případě je ale zřejmé, že z mrtvého bodu je jen jedna cesta, a to rychlý sešup zpátky na zem, přičemž to jediné, co Babiš pro sebe může udělat, je už jen zmírnění dopadu. Pokud ale bude kolem sebe kopat jako dosud, pak jeho politická a patrně i společenská kariéra může skončit hodně tvrdým držkopádem!
Ta euforie byla obrovská – „Čau lidi, tak jsme vyhráli!“ Vzpomínáte si na první povolební dny, Andrejovo sebevědomé chvástání a jásot jeho patolízalů, těšících se, že jim na druhý den začnou létat do huby pečení holubi? „Teď začněme makať a všetkým ukážeme, jak sa má rídiť stát!“ Právě toto chce lůza slyšet, Andrej to ví a stejně tak je mu jasné, jak tuto davovou psychózu ještě vystupňovat – adorace vůdce a spasitele, na něhož český národ čekal dlouhých 25 let, je na stránkách Mladé fronty a Lidovek povinnou mantrou. Činí se i Andrej osobně, takřka se neodtrhne od Facebooku a nikoho ze svých věrných nenechává na pochybách, jak to teď bude všechno jiné a lepší a digitálnější. „Sorry jako“, „Čau lidi“, „Pojď do mě!“ – a dav šílí štěstím.
Pak se ale jaksi zadrhla vyjednávání o vládě, Velký kormidelník seznal, že když se s nikým nechce bavit, tak se na oplátku zase nikdo nebude chtít bavit s ním – a přišly Vánoce a Nový rok. Andrejovi lumpenproletáři se nejdříve přežrali pod stromkem, pak ožrali na náměstích a teď, třebaže už bude půlka ledna, nejspíš ještě pořád vyspávají kocovinu, protože o nich není vůbec slyšet. Na Facebooku je mrtvo a přitom by tam měli být Babišáci aktivní právě nyní, když jejich šéfovi teče do bot a potřebuje podporu lidových mas jako nikdy dřív!
Andyho strmá politická trajektorie totiž dosáhla onoho v úvodu zmíněného mrtvého bodu v okamžiku, kdy včera přišel prosit o důvěru v naději, že to nakonec třeba dopadne dobře a on bude mít klid na práci. Věřit v zázraky a oddávat se nereálným iluzím není nikdy dobré a pokud se k něčemu takovému uchýlí člověk, vydávající se za pragmatika a realistu, pak to nemůže svědčit o ničem jiném, než že je dotyčný v pěkné bryndě. Ostatně už samotný výraz Andrejovy tváře byl neklamnou známkou toho, že sebevědomí a dobrý rozmar jej nadobro opustily. Když tam tak v tom premiérském křesílku seděl jako zmoklá slepice a Brabec se mu marně snažil pozvednout náladu neustálým podstrkováním mobilu s vtipnými hláškami před smutné oči, bylo mi ho chvílemi až líto.
A ještě teď ten Olaf. Jako by všichni ti poskoci kolem Babiše nevěděli, že šídlo v pytli neutajíš a že ty nejpřísněji střežené informace se mezi lidi dostanou jako první. Taková blamáž! Zatloukat, mlžit a chodit kolem horké kaše v bláhové naději, že to nějak vyšumí, to chce nejen hroší kůži, ale i povahu poníženého lokaje, který je ochotný udělat ze sebe v zájmu ochrany šéfa totálního blba. Co bylo redaktorům v Babinovinách platné, že několik dní dělali mrtvé brouky, když dnes dopoledne stejně nakonec museli s pravdou ven poté, co zpráva Olafu od rána visí na internetu.
A že to tedy je bomba! Četl jsem ji a musím říct, že tak precizně vypracovaný dokument se vidí málokdy. Už chápu, proč ho Andy nechtěl číst a teď zase chce, proč kličkuje jako zajíc ve snaze vyhnout se přesně mířeným střelám právníků z Bruselu, na které při vší své moci přece jen nedosáhne. Je to dost trapný pohled, když takový machr, co všude byl a všechno zná, musí vše vsadit na jednu kartu a do příštího úterý udělat možné i nemožné, aby dostal na svou stranu imunitní a mandátový výbor – a ani to ho ještě nemusí zachránit, protože o vydání či nevydání stejně rozhodne Sněmovna jako celek. Dovedete si představit, co se tam nyní v kuloárech asi děje, jak úpěnlivé jsou prosby a jak neomalené výhrůžky na adresu těch, kdo mají oligarchův osud ve své moci? A i kdyby se Babiš nakrásně zachránil ze spárů policie, tak se můžeme ptát, zda je mu opravdu zcela lhostejný osud Moniky, dětí a Herodesa, o nichž Olaf také na mnoha místech mluví a kteří mají na krku stejné obvinění?
Vydrží poslanci ten obrovský tlak? Z některých zpráv to vypadá, že jistí členové SPD začínají kolísat a podílejí se na obstrukcích, majících za cíl co nejvíc oddálit konečné hlasování o vydání – doufám, že je Okamura postaví do latě. V každém případě je ale zřejmé, že z mrtvého bodu je jen jedna cesta, a to rychlý sešup zpátky na zem, přičemž to jediné, co Babiš pro sebe může udělat, je už jen zmírnění dopadu. Pokud ale bude kolem sebe kopat jako dosud, pak jeho politická a patrně i společenská kariéra může skončit hodně tvrdým držkopádem!
Žádné komentáře:
Okomentovat