JAK SE STÁT COPYWRITEREM aneb ILUZE vs. SKUTEČNOST
Jistá Anna Sálová, takto Content Marketing Strategist v poradenské společnosti H1.cz, se na svém blogu podjala nelehkého, o to však bohulibějšího záměru poradit zájemcům o copywriting, jak se vypracovat a jak – cituji její slova – „více či méně elegantně vplout do komunity copywriterů“. Její článek „Jak se stát copywriterem?“ má bohužel jednu podstatnou vadu, resp. vadu vůbec nejpodstatnější, která její rady degraduje na doporučení po mediální slávě toužícím dívkám, jak se stát zpěvačkou, modelkou, herečkou etc. Copywriterem se totiž nikdo nemůže „stát“ a to z úplně stejného důvodu, jako se nikdo nemůže stát básníkem, spisovatelem nebo třeba komikem. Aniččiny zajisté dobře míněné rady nejsou tedy bohužel ničím jiným než příslovečným mlácením prázdné slámy. Jako z jalové krávy nikdo nedostane tele, tak také nikdo neudělá z telátka copywritera. Možná je to smutné a pro mnohé copywriterské elévy, již již se vidící mezi literární smetánkou i dost kruté, ale je to tak a nic s tím nenadělá ani Anna Sálová.
Není to ale všechno přece jen jinak? Opravdu není možné se s trochou dobré vůle, píle, štěstí a nevím, čeho ještě k vytouženému copywriterskému řemeslu propsat? Neexistují snad stovky nejrůznějších agentur, pořádajících dnes a denně školení, stáže, informativní bloky... právě za účelem pomoci začínajícím a tajemství psaného slova nechápajícím adeptům poprat se s gramatikou a stylistikou naší krásné, leč složité mateřštiny? Copak jsou všechna ta školení o ničem a peníze za ně utracené zbůhdarma vyhozené? Moje odpověď zní - ano!
Uvažme jedno – kdyby vskutku bylo možné „stát se“ copywriterem, cožpak bychom jich tu již neměli tisíce (myslím pochopitelně tisíce dobrých, ne takových, kteří si na ně hrají)? Přitom počet copywriterů v našem českém rybníku je víceméně konstantní – je jich cca 40. Žádná školení a žádné kurzy ještě z nikoho copywritera neudělaly a když se podíváme na oněch čtyřicet pánů a dam, vidíme takřka u všech jeden podstatný detail, který je odlišuje od „kopáčů“ – ke copywritingu se dostali jaksi mimochodem poté, co vyučovali češtinu, dělali redaktory v časopisech, zabývali se poezií a literaturou, zkrátka - copywritery se nepotřebovali „stát“, protože jimi už byli.
Když se chce někdo stát např. elektrikářem, má jedinou možnost – vyučit se jím. Když absolvuje příslušný učební obor, složí závěrečné zkoušky a dostane výuční list, může o sobě právem prohlašovat, že „je“ elektrikář. Samozřejmě – ani výuční list automaticky neznamená, že jeho držitel je dobrým elektrikářem, zámečníkem, kominíkem... V případě copywritingu je to však o to horší, že tady po vás nikdo žádný výuční list nechce a chtít nemůže – copywriting totiž, jak známo, není učební či studijní obor. To samo o sobě je tím nejvýmluvnějším důkazem pro fakt, že copywriterem se nikdo nemůže „stát“ – kdyby se jím totiž stát mohl, určitě by existovaly copywriterské školy. Žádné takové však u nás nemáme. Byly by totiž stejně absurdní jako školy básnické, spisovatelské nebo třeba školy na „výrobu“ hudebních skladatelů. Copywriting (chápaný v jeho skutečné podstatě) je totiž svého druhu umění a žádný člověk se ještě nestal umělcem tak, že by se jím „stal“. Umělcem se totiž lze pouze narodit...
Anna Sálová, Content Marketing Strategist ve společnosti H1.cz tedy evidentně nechápe, co to vlastně copywriting je. Nemějme jí to však za zlé – není totiž v tomto ohledu zdaleka jediná a snahu pomoci ostatním jí rozhodně upřít nemůžeme. A snaha, jak známo, se cení...
Není to ale všechno přece jen jinak? Opravdu není možné se s trochou dobré vůle, píle, štěstí a nevím, čeho ještě k vytouženému copywriterskému řemeslu propsat? Neexistují snad stovky nejrůznějších agentur, pořádajících dnes a denně školení, stáže, informativní bloky... právě za účelem pomoci začínajícím a tajemství psaného slova nechápajícím adeptům poprat se s gramatikou a stylistikou naší krásné, leč složité mateřštiny? Copak jsou všechna ta školení o ničem a peníze za ně utracené zbůhdarma vyhozené? Moje odpověď zní - ano!
Uvažme jedno – kdyby vskutku bylo možné „stát se“ copywriterem, cožpak bychom jich tu již neměli tisíce (myslím pochopitelně tisíce dobrých, ne takových, kteří si na ně hrají)? Přitom počet copywriterů v našem českém rybníku je víceméně konstantní – je jich cca 40. Žádná školení a žádné kurzy ještě z nikoho copywritera neudělaly a když se podíváme na oněch čtyřicet pánů a dam, vidíme takřka u všech jeden podstatný detail, který je odlišuje od „kopáčů“ – ke copywritingu se dostali jaksi mimochodem poté, co vyučovali češtinu, dělali redaktory v časopisech, zabývali se poezií a literaturou, zkrátka - copywritery se nepotřebovali „stát“, protože jimi už byli.
Když se chce někdo stát např. elektrikářem, má jedinou možnost – vyučit se jím. Když absolvuje příslušný učební obor, složí závěrečné zkoušky a dostane výuční list, může o sobě právem prohlašovat, že „je“ elektrikář. Samozřejmě – ani výuční list automaticky neznamená, že jeho držitel je dobrým elektrikářem, zámečníkem, kominíkem... V případě copywritingu je to však o to horší, že tady po vás nikdo žádný výuční list nechce a chtít nemůže – copywriting totiž, jak známo, není učební či studijní obor. To samo o sobě je tím nejvýmluvnějším důkazem pro fakt, že copywriterem se nikdo nemůže „stát“ – kdyby se jím totiž stát mohl, určitě by existovaly copywriterské školy. Žádné takové však u nás nemáme. Byly by totiž stejně absurdní jako školy básnické, spisovatelské nebo třeba školy na „výrobu“ hudebních skladatelů. Copywriting (chápaný v jeho skutečné podstatě) je totiž svého druhu umění a žádný člověk se ještě nestal umělcem tak, že by se jím „stal“. Umělcem se totiž lze pouze narodit...
Anna Sálová, Content Marketing Strategist ve společnosti H1.cz tedy evidentně nechápe, co to vlastně copywriting je. Nemějme jí to však za zlé – není totiž v tomto ohledu zdaleka jediná a snahu pomoci ostatním jí rozhodně upřít nemůžeme. A snaha, jak známo, se cení...
(pokračování)
Souhlasím s tím, že copywriterem se člověk nemůže stát. Ale musí mít prostě na psaní talent. Sto lidí sto chutí a každý prostě nemá talent na psaní poutavých článků a už vůbec ne třeba celých knih. Moc dobře je o tomhle záludném povolání napsáno tady.
OdpovědětVymazat