TOM HINDLE: OSUDNÁ PLAVBA

 

Vyšla nová hvězda na nebi detektivního žánru?

Detektivky současných autorů čtu jen výjimečně, což má patrně příčinu v mém věku. Byl jsem totiž „odkojen“ klasiky jako Georges Simenon (jenž stvořil nesmrtelnou postavu komisaře Maigreta), Raymond Chandler (Phil Marlowe) a Agatha Christie (Hercule Poirot, slečna Marplová), jimž jejich dnešní následovníci většinou nesahají ani po kolena. Snad jen Michael Connelly a jeho Harry Bosch mají zásluhu na tom, že jsem na tento literární žánr nezanevřel úplně. Před pár dny jsem ovšem objevil pro mne dosud neznámé jméno...

Tom Hindle. A kniha s názvem Osudná plavba. Když jsem si ji prohlížel v knihkupectví, zaujala mne věta na zadní straně obálky: „Velmi chytrý děj a závěrečný zvrat, který potěší fanoušky Agathy Christie.“ Víceméně instinktivně jsem se rozhodl...

Detektivky by podle mého názoru měly být psány inteligentně, aby čtenář měl požitek ze sledování cizelérsky pečlivé práce kriminalistů při vyšetřování zločinu, který není takříkajíc „vycucán z prstu“, nýbrž lze si ho představit i v reálném světě. Brodit se litry prolité krve a kroutit hlavou nad slabomyslnými scénami, to mne opravdu neláká. Toto naštěstí není případ Toma Hindlea, který mne velmi příjemně překvapil tím, jak přesně se trefil do mého „detektivkářského vkusu“. Pojďme se již ale podívat, co nás na stránkách knihy čeká...

Je to jeho poslední plavba (po ní odchází do penze) a kapitán McCrory si tolik přál, aby proběhla v klidu a bez komplikací! Proč se to jenom muselo stát?! Co ten zpropadený stařík za včerejší bouřlivé noci dělal na palubě, když mu muselo být jasné, že si koleduje o úraz či něco daleko horšího? Ano, třeba o smrtelný pád přes zábradlí! Šlo samozřejmě o nešťastnou náhodu, cizí zavinění je vyloučeno, ale i tak to není nic příjemného, mít na lodi mrtvolu. McCrory se utěšuje aspoň tím, že v New Yorku předá tělo americké policii a ta už se sama postará o vyřízení příslušných právních formalit...

Jiného názoru je ovšem James Temple, inspektor ze Scotland Yardu. Ten za starcovým neblahým skonem tuší ruku zákeřného vraha a nedá jinak, než že se pustí do vyšetřování. McCrory mu nakonec s těžkým srdcem dává svolení, vymiňuje si však, že detektivovi přidělí jednoho ze svých důstojníků, aby na něj dohlížel a zabránil případné panice mezi cestujícími. Endeavour je obrovská loď, ze Southamptonu do New Yorku veze dva tisíce pasažérů a právě se nachází uprostřed Atlantiku...

Timothy Birch je zamlklý samotář, omezující kontakt se svými kolegy na ranní porady u kapitána a nezbytné služební povinnosti. Ostatní důstojníci jeho chování tolerují, vědí totiž, že jej před časem postihla rodinná tragédie. Temple a Birch tedy začínají s pátráním a záhy narazí na závažnou skutečnost – na lodi je skupina lidí s uměleckými sklony, kteří se v americké metropoli hodlají zúčastnit aukce obrazů. A někdo z nich má zřejmě u sebe dílo nevyčíslitelné hodnoty...

Tím, že prostorově svoji detektivku omezil na lodní palubu (a časově na pouhé čtyři dny), byl Tom Hindle postaven před nelehký úkol. Muselo mu být od počátku jasné, že napsat za těchto podmínek téměř čtyřsetstránkovou knihu bude vyžadovat nesmírnou tvůrčí invenci jak co se týká psychologického profilu protagonistů a jejich vzájemných interakcí, tak i věrohodného popisu lodních prostor. 

Mohu říct, že mladý anglický spisovatel se se všemi záludnostmi nesnadné dějové linky vypořádal na výbornou a nepochybuji, že stejného názoru budou všichni, kdo po jeho knize sáhnou. Osudná plavba je skvěle propracovaná detektivka, u níž si přijdou na své i ti nejnáročnější čtenáři!

(A ještě něco, nač bych nerad zapomněl. Při překladu jistě náročného textu předvedla skvělý výkon Petra Johana Poncarová a rovněž oceňuji precizní redaktorskou práci – v knize jsem objevil jen tři malé tiskové chybičky...)