Kniha, která nadchne všechny – mladé i staré, muže i ženy...
O nakladatelství Jota je známo, že se ve svých vydavatelských aktivitách zaměřuje mimo jiné i na příběhy nadšenců a dobrodruhů, kteří nějakým významným způsobem posunuli hranice lidských možností v souboji s přírodními živly. Za zmínku určitě stojí kniha Od slackline k tiché radosti, v níž se můžeme seznámit s poměrně novou sportovní disciplínou a žasnout nad úchvatnými fotografiemi, na nichž se Anna Hanuš Kuchařová prochází na uzounké pásce, napnuté v závratné výšce mezi dvěma skalisky. Velkou pozornost v Jotě věnují také fenoménům horolezectví a mořeplavectví. Stále si s oblibou pročítám a prohlížím knihy Navždy první, Ztraceni na Everestu, Kukuczka, Na vlnách a vůbec nejraději Příběhy mořeplavců. Tam je jeden z medailonů věnován životní cestě (spíše tedy plavbě!) Richarda Konkolského, jehož jméno jsem měl od dětských let spojeno s nedozírnými dálkami a exotickými končinami. Říkal jsem si, jak by bylo skvělé, kdyby někdy vyšel Konkolského podrobný životopis, neboť moje povědomí o tomto našem světoznámém krajanovi mělo značné mezery. A ejhle! Mé přání se vyplnilo dřív, než jsem se odvážil doufat –světlo světa před několika dny spatřila kniha (nevím, jestli je to to správné označení, protože ten objemný kolos váží skoro dvě a půl kila!) s názvem Být první. Asi tušíte, o kom je v ní řeč. A také, kdo ji vydal...
Vzpomínky Richarda Konkolského zpracoval do knižní podoby Adam Chroust, autor mnoha cenami ověnčeného bestselleru Miloslav Stingl –Biografie cestovatelské legendy. Mladý historik, pověstný svou pečlivostí a svědomitostí, podal vynikající výkon i tentokrát a výsledkem jeho tříletého úsilí je impozantní publikace, překračující hranice literatury a zasahující v mnoha směrech do oblasti umění. Kromě fascinujícího textu a nádherných fotografií je kniha plná zajímavých dobových dokumentů, ať již jde o novinové výstřižky, informující o mořeplavcových úspěších, pohlednice, které posílal rodině, rozličné úřední listiny (např. ocenění od prezidenta Reagana) atd.
Když se Konkolski ohlíží za svým životem, určitě má být na co hrdý (přiložená obrovská mapa se zakreslenými trasami plaveb ukazuje, že kromě Severního ledového pokořil náš hrdina všechny světové oceány!). Z množství vážných, nebezpečných i humorných příhod, kterých zažil bezpočet, bych tu uvedl alespoň tu, kdy se ocitl v Kapském městě a neměl peníze na nutnou a nákladnou opravu své Niké. Vyřešil to tím, že se nechal zaměstnat na stavbě rodinného domu a díky své inteligenci i manuální zručnosti si potřebnou částku vydělal. V Jihoafrické republice tenkrát vládl apartheid a popis toho, co to konkrétně znamenalo v běžném životě, je stěží uvěřitelný...
Než se vydal na cesty, Richard Konkolski se pokaždé s mimořádnou důkladností připravil na situace, s nimiž se na světových mořích mohl setkat. Jeho heslem bylo neponechat nikdy nic náhodě. Je samozřejmé, že sebepečlivější příprava nemohla zaručit bezpečný návrat, neboť oceán je nevyzpytatelný a dokáže překvapit i nejzkušenějšího plavce. Když jsem četl o tom, co se mu jednou stalo u mysu Dobré naděje, kdy na rozbouřeném moři a v potápějící se lodi 30 hodin bojoval o život, běhal mi mráz po zádech...
V pasáži, věnované emigraci, Richard Konkolski podrobně popisuje důvody, které jej k ní vedly. Opustit svou zemi nikdy nechtěl a k osudovému rozhodnutí byl fakticky donucen komunistickými funkcionáři, znemožňujícími mu účast na prestižních soutěžích. Dramatické okolnosti útěku připomínají psychothriller a i když čtenář pochopitelně ví, že všechno dobře dopadne, napětí si užije dost a dost. Bohužel, i po roce 1989 si s ním úřední šiml nejednou krutě zažertoval...
Obdiv pociťujeme i k paní Miroslavě, která při svém muži neochvějně stála v dobrém i zlém a přes značné obavy, které z toho kroku měla, rozhodla se následovat jej do nejisté budoucnosti vyhnanců. Budování nového domova v USA bylo nesmírně náročné a oba (a brzy všichni tři, tedy i syn Richard) si museli sáhnout takříkajíc na dno svých sil, čímž je myšlena mnoholetá tvrdá fyzická práce, ba dřina od rána do večera. Možná, že právě tato část knihy mne oslovila nejvíce...
Co říci závěrem. Vím, že se u nás každoročně uděluje celá řada literárních cen a že rozhodování nebývá jednoduché. Tentokrát to ale podle mého názoru nijak složité nebude. V končícím roce 2023 totiž sotva najdeme knihu, která by byla krásnější, čtivější a troufám si říct i dojímavější než životopis Richarda Konkolského Být první!
P. S.: Dnes je 12. prosince, právě jsem dopsal recenzi a za okamžik ji uveřejním na Databázi knih. Domnívám se, že je tedy dost času na to, aby se jedinečný příběh našeho obdivuhodného mořeplavce mohl objevit jako hodnotný dárek pod vánočním stromkem...
