Manželství gayů – poslední naděje havloidů na odstranění Babiše?
Když se Andrej Babiš stal premiérem, kromě mnoha jiných siláckých prohlášení se kriticky vyjádřil i o tzv. neziskových organizacích, které od státu pobírají miliardové dotace a přitom mu svými neomarxistickými aktivitami fakticky škodí. Odvaha však Babišovi nevydržela dlouho – stačilo pár výhrůžných vyjádření na jeho adresu z úst českých Sorošovců a šéf ANO zkrotl. Evidentně mu došlo, že mocná nezisková mafie je státem ve státě a vstoupit s ní do otevřeného konfliktu je příliš nebezpečné i pro předsedu vlády a druhého nejbohatšího Čecha. Vše se tedy vrátilo do obvyklých kolejí – ze státního rozpočtu dál plynou miliardy na propagaci feminismu, genderu, homosexualismu, multikulturalismu a dalších liberálně-demokratických vymožeností a válečná sekera je pro tuto chvíli zakopána. To se ale může brzy změnit...
Babišův zbabělý ústup lze do jisté míry chápat. Jakožto bytostný pragmatik a utilitarista par excellence si spočítal, že zisk z razantního tažení proti neziskovkářským bossům by patrně nevyvážil riziko v podobě mediálního lynče, který by byl proti němu z jejich strany bezpochyby rozpoután. Ačkoli je typický probruselský sluníčkář, kterému jsou zájmy České republiky ukradené, podařilo se mu u části občanů navodit dojem, že v něm mají protiimigrantského a vůči EU kritického politika a pouze díky této póze lidového tribuna a bojovníka proti establishmentu drží v rukou všechny trumfy. A za tohoto stavu věcí nemá pochopitelně sebemenší zájem na tom, aby někdo tuto pracně ušitou škrabošku odhaloval a ukazoval jeho pravou tvář. Proto ty dalekosáhlé ústupky, proto ono potupné stažení ocasu mezi nohy a panický úprk od povolebních slibů – premiérovi došlo (popř. mu to někdo řekl), že sáhnout neziskovému syndikátu na peníze je něco jako porušení omerty...
Babišovi ovšem evidentně nedochází, že „klid na práci“ si nezajistí sebeštědřejšími finančními úlitbami. Neziskoví kmotři jej totiž nikdy nebudou považovat za „člena klanu“ a nic se na tom nezmění, ani kdyby jim snesl modré z nebe. Nevyzpytatelný, bezskrupulózní „čobol“, který si (byť jen na chvíli) dovolil ukázat na ně prstem, si zkrátka jejich důvěru nezíská – u kohoutku státního penězovodu chtějí mít povolnou, snadno manipulovatelnou loutku. Pokusy odstranit Babiše (a že jich bylo!) však dosud bez výjimky zkrachovaly. Ať už šlo o parlamentní obstrukce při sestavování vlády, všelijaké výzvy nejrůznějších „osobností“ k národu, aby vyšel do ulic, mediální štvanice na rodinné příslušníky – všechno vyšlo naprázdno. Když se zamyslíme, co po těchto nezdarech Babišovým protivníkům ještě zbývá „zkusit“, pak se logicky nabízí poslední možnost – a ta je ve hře právě nyní...
Asi už nezjistíme, kdo mu to otrávené jablko nabídl, ostatně na tom tolik nezáleží. Jisté je, že Babiš po něm sáhl a když mu několik patolízalů z jeho vlastního sdružení nakukalo, že „není vůbec jedovaté“, s chutí se zakousl. Jeho vláda je od r. 1989 první, která s tímto absurdním, protipřirozeným a pro lidskou společnost destruktivním nápadem přišla. Jinými slovy – Babišovi nepřátelé sotva mohli přijít na lepší způsob, jak nenáviděnému oligarchovi zlomit vaz, než podstrčit mu návrh zákona o manželství pro gaye. O tom, že jde o společnou akci pražské kavárny a neziskovek, svědčí masivní a agresivní kampaň, podle všeho velmi nákladná, která je vedena proti poslancům hnutí ANO. Homosexualističtí agitátoři na ně pořádají doslova hony, atakují je při příchodu na zasedání, pokřikují ze sněmovní galerie a sliby a demagogickými pseudoargumenty se je snaží dokopat ke „správnému“ hlasování. Veřejnosti je současně do omrzení namlouváno, že zatímco stanoviska ostatních stran jsou pevně daná, hnutí ANO je rozděleno na dva tábory a právě hlasy jeho členů budou při schvalování gaysvateb oním pomyslným jazýčkem na vahách. Sečteno a podtrženo – pokud se tento zvrácený zákon přijme, bude to prezentováno jako dílo poslaneckého klubu ANO. Nelze samozřejmě tvrdit, že ony dvě fanatické propagátorky homomanželství v ANO (hádejte, o koho jde!) Babiše zradily a „kopou“ za pražskou kavárnu proti němu – v každém případě však, byť nevědomky, plní roli užitečných idiotek a pilně pracují na jeho politickém pádu.
Těžko předvídat, jak by na případné schválení této zrůdnosti reagovala česká společnost. Nezapomínejme, že přes 100 000 lidí podepsalo petici proti homosňatkům a adopcím dětí homosexuály a může se lehce stát, že se hlasování zákonodárců proti vůli rozumnější části národa stane sociální rozbuškou s nepředvídatelnými důsledky. Je např. otázkou, zda by křesťanská Morava byla nadále ochotna akceptovat úchylné zákony, přicházející z pomatené Prahy – hlasy, žádající odtržení od Čech, by určitě nabraly na síle.
Uvědomuje si Babiš, jaká habaďůra je proti němu rozehrána? Nejspíš ano, protože projednávání návrhu zákona „manželství pro všechny“ je neustále odkládáno se zřejmým záměrem patovou situaci nějak vyřešit. Premiér ví, že si na sebe neprozřetelně upletl bič a dal jej do ruky svým úhlavním nepřátelům. Paralela s katastrofou sociální demokracie, jež začala ztrácet přízeň voličů poté, co se dala na sociální inženýrství a kterou definitivně pohřbilo uzákonění šílené inkluze ve školství, tu bije do očí.
Vypadá to, že osud svého šéfa mají v rukách jeho vlastní poslanci...
