Parodie na odbory v České republice!
Z
úst odborářských bossů můžeme často slyšet nářky nad tím, že lidé v
České republice dostávají za srovnatelnou práci mnohem méně peněz, než
je tomu na západ od nás. Zarytě však mlčí, mají-li objasnit, proč tomu
tak je, přičemž příčinu tohoto jejich postoje není těžké uhádnout. Museli
by totiž ven s pravdou o tom, že odbory v české společnosti už dávno nehájí zájmy pracujících, resp. že jejich
šéfové se spolčili s kapitalisty proti dělníkům.
Nedávno
jsem se zúčastnil jedné mezinárodní facebookové diskuse právě na téma
platových rozdílů v různých zemích Evropy. Na moji poznámku, že mzdy
zaměstnanců Volkswagenu v ČR jsou ve srovnání se závody tohoto koncernu v
Německu poloviční, se mi dostalo následující odpovědi: „Víte, kolik let
těžkých bojů to stálo, než se němečtí odboráři domohli svých dnešních
mezd? A vy si myslíte, že v České republice dostanete všechno hned na
stříbrném podnose?“ Tento diskutující vyslovil velkou pravdu, která
ovšem na naše odborové předáky působí jako červený hadr na býka.
Je jasné, že každý podnikatel chce především dosáhnout co možná největších
zisků při co nejmenších nákladech. Do těchto nákladů patří i mzdy a
kapitalisté tudíž platí zaměstnancům jen tolik, kolik musí, aby se tito nebouřili a nestávkovali. Předpoklad, že majitel podniku je lidumil, ochotně plnící
požadavky svých pracovníků, je naprostá utopie. Cesta ke spravedlivým
mzdám je trnitá a určitě nevede přes nekonečné a neplodné vyjednávání,
kdy odbory jsou v pozici ponížených prosebníků.
Ano,
mzdy českých pracujících jsou ostudně nízké, v tom se s šéfy odborových
centrál určitě shodneme. Co ale udělali pánové Středula a ostatní pro
to, aby se tato situace změnila? Vyhlásili snad někdy nějakou stávku?
Vedli lidi do ulic? Samozřejmě, že ne! Namísto toho si v rámci tzv.
tripartity sedají za jeden stůl s premiérem a velkopodnikateli, aby
společně „udrželi sociální smír“. Za touto vznešeně znějící frází se
pochopitelně neskrývá nic jiného než pacifikace jakýchkoli lidových
bouří a zachování současného stavu, kdy pracující dřou do úmoru za
směšné mzdy a nemají ani čas se nad svým postavením námezdních otroků
zamyslet, natož se pokusit s ním něco udělat.
Za
minulého režimu mělo ROH (Revoluční odborové hnutí) funkci jakési
prodloužené ruky KSČ v továrnách. Náplň jeho činnosti spočívala v
rozdávání bonboniér u příležitosti MDŽ a čokoládových kolekcí na Vánoce.
Dnešní odbory plní roli užitečných idiotů ve službách kapitálu a hrají
před veřejností divadlo o tom, jak tvrdě a nekompromisně bojují za zájmy pracujících. Tato maškaráda končí v okamžiku,
kdy zhasnou světla kamer a není už potřeba nic předstírat – to se pak
odboroví kápové objímají s Babišem a velkoprůmyslníky a blahopřejí si
navzájem k tomu, jak s těmi blbými dělňasi zase vyjebali...
Může
se samozřejmě namítnout, že své představitele si odboráři volí
svobodně, takže si za své neštěstí mohou sami. To je určitě pravda. A
zároveň právě tady leží klíč k tomu, jak vrátit odborům jejich
důvěryhodnost a akceschopnost – totiž tak, že zkompromitovaní lidé budou
nahrazeni skutečnými zástupci pracujících. Je také možné v jednotlivých podnicích
zakládat nezávislé odbory, nemající nic společného s Českomoravskou
konfederací odborových svazů a jinými obskurními organizacemi.
Vzpomínám
si na časy, kdy v čele odborových organizací ještě tu a tam stáli
opravdoví chlapi, kteří se nebáli bouchnout pěstí do stolu a tvrdě jít
za svým. Takový Jaromír Dušek vedl kdysi do stávky
železničáře a celá vláda měla tenkrát pořádně nahnáno a honem si sedala
za vyjednávací stůl, což předtím kategoricky odmítala. Dušek se jako
správný odborářský vůdce neohroženě zasazoval o práva těch, kteří si ho zvolili do svého čela a s vedením Českých drah byl proto na kordy – kdeže ty doby
jsou! Dnes se razí heslo o partnerství a kolegialitě mezi zaměstnavateli
a zaměstnanci...
Pak se ale samozřejmě není možné divit, že mzdy českých pracujících jsou takové, jaké jsou.
No jo, klasika, dycky se kejvá na tu stranu, odkud to sype, že? Co by ROH předáci asi tak vyrazili ze solvin? Poděkování a panáka a za to barák nepostavíš.
OdpovědětVymazat