Závěrečný díl trilogie aneb Finis coronat opus
Ufff... Tak to mám za sebou! Ne, rozhodně nechci, aby to znělo pesimisticky, ve stylu „konečně je to za mnou“, protože můj čtenářský zážitek z této velkolepé vesmírné epopeje je jednoznačně pozitivní. Když se na to však podíváme čistě „materialisticky“, pak přečíst ty tři velké „špalky“, součet jejichž stran nás přivede k úctyhodnému číslu 1798 – to je výkon, který můžeme rovněž označit za úctyhodný...
Jak už je jeho zvykem, čínský autor si s námi opět hraje na svéráznou schovávanou, takže zprvu není vůbec jednoduché spojit si závěr předchozího dílu se začátkem toho nynějšího. Jde o to, že tam se končilo Bitvou soudného dne, která dopadla pro Zemi katastrofálně a vše nasvědčovalo tomu, že Trisolarané si lidstvo zcela podrobí. Teď se ale zničehonic ocitáme v úplně jiné době (jestli jsem to dobře pochopil, tak od zmíněného vojenského střetu uplynulo šedesát let), kdy mezi oběma dříve znepřátelenými planetami panuje podivné příměří a zpětně se dozvídáme, jak k tomuto nečekanému vývoji došlo. Pozemšťany zachránila tzv. teorie temného lesa – hrozba, že vyšlou do vesmíru zprávu o existenci trisolaranské civilizace byla pro útočníka natolik děsivá, že její odstrašující účinky vedly ke klidu zbraní. Nedalo se sice v žádném případě mluvit o vzájemné toleranci či dokonce přátelství, lidé a Trisolarané si ale během těchto „mírových“ let mezi sebou vyměnili řadu cenných informací. Pozemšťané se např. seznámili s civilizačními vymoženostmi technologicky mnohem vyspělejšího protivníka, ten si na oplátku osvojil lidské psychologicko-sociologické vzorce chování. Jak se však brzy ukáže, tato doba relativního klidu nemá trvat věčně...
Liou Cch´-Sin i tentokrát staví na osvědčeném základě svých vynikajících znalostí teoretické fyziky a jeho vize technologického vývoje v blízké či vzdálenější budoucnosti jsou vskutku úchvatné. Úhelným kamenem celé trilogie je temný les – na axiom, že
vesmírné civilizace se primárně nebudou snažit o navázání přátelských
styků, ale o zničení potenciálního protivníka, je mistrně naroubována důmyslně promyšlená a mnohovrstevnatá sága na téma boje o přežití lidského druhu v „darwinovsky“ krutých kosmických podmínkách.
Bohužel se mi zdá, že za autorovou bravurní futurologistickou koncepcí trochu pokulhává psychologie, přesněji řečeno tu takřka absentují odkazy na etické standardy lidí budoucnosti. A když už k tomu dojde, pak se např. s překvapením dozvíme, že na vesmírných plavidlech, která opustí sluneční soustavu bez možnosti návratu, si posádky velmi rychle a hlavně naprosto zákonitě vytvoří nové a naprosto nelidské morální kodexy. Problematický je i popis začleňování lidí po hibernaci (dlouhodobém umělém spánku) do mezitím změněné společnosti. Na druhou stranu je třeba říct, že před čínským spisovatelem stál velmi obtížný problém akcelerace příběhu a s ním si celkově poradil na výbornou. I když na rozdíl od jiných čtenářů nepovažuji závěrečný díl série za nejlepší (nejvíc se mi líbil první), přesto nemohu neobdivovat jeho skvělou gradaci – po relativně „nudných“ prvních dvou kapitolách začne vše směřovat k působivému vyvrcholení!
Na otázku, co je hlavním poselstvím této knihy i trilogie jako celku, není jednoduché odpovědět. Můj subjektivní dojem je ten, že autor chtěl originálním způsobem vyslovit známou, ovšem často opomíjemou pravdu o lidstvu v „počítačové“ éře. Navzdory technickému pokroku a převratným vynálezům zůstává člověk křehkou a zranitelnou bytostí, která nemůže v kritických životních situacích přenést tíhu zásadního rozhodnutí na někoho či něco jiného. Kategorický imperativ svědomí, resp. mravní odpovědnosti jedince za dobro společnosti jako celku bude nabývat na čím dál větší důležitosti.
Bohužel se mi zdá, že za autorovou bravurní futurologistickou koncepcí trochu pokulhává psychologie, přesněji řečeno tu takřka absentují odkazy na etické standardy lidí budoucnosti. A když už k tomu dojde, pak se např. s překvapením dozvíme, že na vesmírných plavidlech, která opustí sluneční soustavu bez možnosti návratu, si posádky velmi rychle a hlavně naprosto zákonitě vytvoří nové a naprosto nelidské morální kodexy. Problematický je i popis začleňování lidí po hibernaci (dlouhodobém umělém spánku) do mezitím změněné společnosti. Na druhou stranu je třeba říct, že před čínským spisovatelem stál velmi obtížný problém akcelerace příběhu a s ním si celkově poradil na výbornou. I když na rozdíl od jiných čtenářů nepovažuji závěrečný díl série za nejlepší (nejvíc se mi líbil první), přesto nemohu neobdivovat jeho skvělou gradaci – po relativně „nudných“ prvních dvou kapitolách začne vše směřovat k působivému vyvrcholení!
Na otázku, co je hlavním poselstvím této knihy i trilogie jako celku, není jednoduché odpovědět. Můj subjektivní dojem je ten, že autor chtěl originálním způsobem vyslovit známou, ovšem často opomíjemou pravdu o lidstvu v „počítačové“ éře. Navzdory technickému pokroku a převratným vynálezům zůstává člověk křehkou a zranitelnou bytostí, která nemůže v kritických životních situacích přenést tíhu zásadního rozhodnutí na někoho či něco jiného. Kategorický imperativ svědomí, resp. mravní odpovědnosti jedince za dobro společnosti jako celku bude nabývat na čím dál větší důležitosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat