ČT ZNEUŽILA SRPNOVÉ VÝROČÍ K PROTIRUSKÉMU ŠTVANÍ

Mráz přichází z Kavčích hor...

Od rána dnes běží v České televizi (a má prý trvat po celý den) tzv. vzpomínkový pořad na rok 1968, kterážto událost je prezentována jako přepadení suverénní a svobodné země. Už to je samozřejmě nesmysl, protože tehdejší Československo bylo totalitním státem s uzákoněnou vedoucí úlohou KSČ. Můj blogový článek asi sotva může něco změnit na propagandistickém šílenství neomarxistů z Kavčích hor, snad ale aspoň někomu trochu otevře oči...

Bylo mi tenkrát deset let a protože vesnička, kde bydlím, leží nedaleko Brna blízko letiště v Tuřanech, po celý 21. srpen i další dny nad ní přelétávaly sovětské dopravní letouny s vojenskou technikou. Po silnici před okny rachotily tanky a na jedné křižovatce stál regulovčík, kolem něhož se shlukli lidé a dali se s ním do řeči. Ten voják se ptal, jak se naše město jmenuje a když se dozvěděl, že je to pouze malá vesnička, byl velmi překvapen. Říkal, že u nich jsou vesnické domy dřevěné a tady všude vidí stavby z cihel. Byl velmi smutný, skoro plakal, prý už tři roky neviděl svou rodinu a kdo ví, kdy se s ní zase setká. Někdo mu koupil chleba a sýr, on však řekl, že si to bohužel nemůže vzít, že to mají zakázané. Odpoledne se vraceli lidé z Brna z práce a někteří se chlubili, že házeli po tancích rajčata. Asi to považovali za hrdinství, ovšem ti obyčejní vojáci za nic nemohli, byli k nám nahnáni Brežněvem a jeho generály. Jeden soudruh z Národního výboru měl proslov v místním rozhlase, v němž vyzýval občany, aby neposkytovali okupantům žádnou pomoc. O rok později tentýž (nyní už ortodoxně smýšlející) komunista udával lidi, kteří psali po silnicích protisovětské nápisy...

O co tedy v tom osmašedesátém vlastně šlo? Byl to boj mezi dvěma komunistickými frakcemi – tvrdými stalinisty a tzv. „reformátory“. To, že komunismus reformovat nejde, většina národa dobře věděla a pamatuji se na heslo, kterým to vyjadřovala: „Komunisti se mlátí mezi sebou, co nám je do toho!“ Ostatně ti „hodní“ a „pokrokoví“ komunisté „s lidskou tváří“ ukázali po okupaci svou pravou tvář. Národ, který věřil Dubčekovi a Svobodovi, si měl brzy s hořkostí v srdci uvědomit, s kým spojoval své naděje na svobodu a demokracii – Ludvík Svoboda se stal poslušnou loutkou Brežněva a Dubček podepsal zákon, umožňující Veřejné bezpečnosti a Lidovým milicím brutálně zasahovat proti demonstrantům. Když se o rok později konala protisovětská shromáždění, nevystoupila proti nim okupační armáda, ale české bezpečnostní síly. Mrtví v Brně z 21. srpna 1969 nezemřeli kulkami sovětských vojáků, ale milicionářů ze Zetoru, jejichž teror posvětil národem kdysi tolik milovaný Alexander Dubček...

Včera večer před ruskou ambasádou nějací pitomci vyřvávali hesla proti Putinovi. Dnes to pokračuje, huláká se tentokrát před budovou rozhlasu na Vinohradské a televize je samozřejmě u toho. Nejvíce protirusky se kupodivu vyjadřují normalizační komunističtí kariéristé, kteří se po 21. srpnu 1968 svezli na vlně sovětské okupace a obsadili lukrativní posty po předchozích soudruzích. Svou polívčičku si při této příležitosti ohřívají i mladí svazáci z neziskovek, kteří nemají nejmenší tušení, o co před padesáti lety šlo a pouze papouškují fráze z televize.

Spojit výročí okupace s nenávistí vůči současnému Rusku je mediální hyenismus nejvyššího druhu, zvláště pak v situaci, kdy se jiná podobná výročí (obsazení Československé republiky Německem 15. března 1939) vůbec nezmiňují. Přitom SRN má s Třetí říší mnohem víc společného než dnešní Rusko s bývalým Sovětským svazem. Naším nepřítelem není Moskva, ale Brusel a Berlín, odkud k nám přicházejí direktivy, přeměňující naši zemi na eurounijní protektorát.

Celá ta dnešní televizní show na téma 24 hodin protiruské nenávisti je především tragikomickou fraškou, jejíž účastníci si evidentně neuvědomují, jak jsou směšní. Na jedné straně jim hrozně vadí dávná sovětská okupace, na straně druhé je jim ale zřejmě úplně jedno, že nejvyšší ústavní funkce v dnešní České republice zastávají normalizační komunisté z éry Brežněva a Husáka...