Snad to nebude znít nějak expresívně či nadneseně, ale šachy
mne provázely celým mým životem. Když jsem se s nimi prostřednictvím
jednoho kamaráda ve svých 8 nebo 9 letech seznámil, byl to pro mne
(samozřejmě v pozitivním smyslu slova) šok. Tato (řečeno slovy básníka
Svatopluka Čecha) „her to perla skvoucí“ mne zcela uchvátila a dá se říct, že ono prvotní šachové okouzlení u mne trvá dodnes.
Nikdy jsem
nebyl silným praktickým hráčem. V mládí jsem sice vyhrál několik
soutěží a i později, když se naskytla příležitost, jsem rád zasedal k
turnajové partii, mnohem více mne však zajímala historie a sama podstata
šachu. Rád jsem si přehrával partie velkých mistrů minulosti a pročítal
jejich životopisy, studoval dějiny zápasů o titul mistra světa a vývoj
šachové hry od jejích počátků do současnosti.
V
nedalekém Brně se tenkrát v prostorách Státní vědecké knihovny nacházelo
i oddělení šachové literatury, které bylo se svými 5 500 svazky druhou
největší šachovou knihovnou v Evropě, hned po Euweho institutu v
holandském Haagu. Býval jsem tu častým hostem a z těchto bohatých zásob
jsem neméně bohatě čerpal. Navíc v Praze na Václavském náměstí 52 byla
na tehdejší dobu velmi dobře fungující i zásobovaná šachová prodejna, z
níž jsem si objednával šachové knihy a časopisy. Další literaturu jsem
sháněl po antikvariátech a postupem doby jsem si takto pořídil docela
slušnou šachovou knihovnu…
Tenkrát jsme se ve
škole povinně učili ruštinu (od 4. do 9. třídy), což se mi později
velice hodilo, neboť v tomto jazyce byla vydávána nejlepší šachová
literatura (např. sbírky partií sovětských přeborů, učebnice zahájení a
končících her, časopisy Šachmatnyj bjuleten a Šachmaty v SSSR…).
Ostatně i slavný Bobby Fischer se naučil rusky, aby mohl studovat
sovětské šachové knihy a časopisy…
Nemohu
zapomenout ani na rok 1975, kdy se v Brně konalo Mezinárodní mistrovství
ČSSR v šachu, jeden z nejsilněji obsazených turnajů, jaké kdy u nás
byly hrány. V aule Vysoké školy zemědělské jsem tenkrát mohl vidět
Vlastimila Horta, Alexeje Suetina, Marka Tajmanova, Gedeona Barczu a
řadu jiných vynikajících šachistů.
Šachová hra od
nepaměti přitahovala své vyznavače jistou tajuplností, řekl bych přímo „metafyzickou dimenzí“. Šachy, v nichž se s podivuhodnou harmonií
spojují v jeden celek hra, matematika, věda, sport a umění, vždycky
uchvacovaly lidského ducha svou nevyzpytatelnou transcendentní podstatou
a krystalicky průzračným světem „platónských“ čistých idejí a s
dráždivou vyzývavostí vybízely své ctitele ke vstupu do svých tajemných
komnat. A tuto tajemnost, tento odér transcendence si šachy uchovaly až do dnešních dnů. Je to neuvěřitelné – v době, kdy se ve studiu podstaty
šachové hry dospělo k vrcholům, které se ještě před nedávnem zdály
nedosažitelné, kdy přední světoví velmistři překonávají bájnou hranici
2800 ELO bodů, kdy byly sestrojeny počítače, které tyto velmistry běžně
porážejí a jejichž ELO se nachází daleko za hranicí 3000 bodů, tj. v
dimenzích, které jsou lidskému myšlení nepřístupné, tedy v této době
supervýkonných enginů nebyl dosud rozluštěn algoritmus šachové hry a i
ty nejdokonalejší stroje bídně selhávají, mají-li rozluštit tajemství 32
figurek, pohybujících se po 64 čtverečcích…
Žádné komentáře:
Okomentovat