Obdivovatelé Velké Sovy si přijdou na své!
Čtenáři detektivek mají novou
literární hrdinku – Velkou Sovu! Zasvěcení samozřejmě vědí, že za
přezdívkou se neskrývá nikdo jiný než Marie Výrová, takto kriminalistka,
která to dotáhla poměrně daleko – velí partě vyšetřovatelů a je docela
možné, že v budoucnu postoupí v kariérním žebříčku ještě o nějaký ten
stupínek výš. Má pro to všechny předpoklady – co se týká
kriminalistického řemesla, tak je bez debat na slovo vzatou odbornicí,
jako šéfová pak není žádnou semetrikou, před níž se všichni třesou, ale
vcelku pohodovou ženskou, u níž se přísnost a zásadovost snoubí s
lidským přístupem a neformálním vztahem k podřízeným. Tyto profesní i
lidské vlastnosti jsou základem, na němž je vybudována skvělá pověst jejího týmu a Velká Sova si uvědomuje, že vysoký standard
vyšetřovatelské práce bude zapotřebí i v podivném případu, který jí
právě přistál na stole.
Ta
záležitost vypadá na první pohled dost paradoxně. Uznejte sami – když se
někdo vloupá do zoologické zahrady a ukradne tři medvědy, jako první
vás napadne, zda se nejedná o recesi, inspirovanou třeba známou
veselohrou Šest medvědů s Cibulkou. Jestliže je však při tom zabit
hlídač, pak je zřejmé, že o žádnou legraci nejspíš nepůjde... A pak tu
máme ještě pět mrtvých psů, takže si řekneme, zda to autor s tolika zvířaty už nepřehání. Vzápětí si ale vzpomeneme na nedávný případ
podivných chovatelů tygrů, jehož byly plné noviny i televizní zprávy a
už nám to tak absurdní nepřijde – ukazuje se totiž, že Češi jsou v
tomto asi opravdu trochu zvláštní národ, v té zalibě ve vlastnění
všelijakých exotických zvířat včetně velkých šelem. Ať už je tomu
jakkoli, evidentní je, že Michal Sýkora si téma pro svou detektivku
nevycucal z prstu, nýbrž vcelku uvěřitelně vyšel ze současných českých
reálií.
Je veřejným tajemstvím, že u nás
žije komunita lidí (jde převážně o bohaté podnikatele, kteří už roupama
nevědí, co s penězi a volným časem), která se věnuje dosti obskurnímu
koníčku, totiž psím zápasům. Jde pochopitelně o aktivity na hraně zákona
(tedy spíše za ní), což si dytyční uvědomují a drží je v přísné
tajnosti. Jen „členové klanu“ vědí. kde se bude konat ta která „akce“,
kdo se jí zúčastní atd. A jednu takovou partu ostrých hochů se nyní chystá klepnout přes prsty Marie Výrová alias Velká Sova...
Na
knize Pět mrtvých psů se dá výborně demonstrovat, proč si Michal Sýkora získal mezi čtenáři kvalitních detektivek už tolik příznivců. Především dokáže
vytvořit napínavý příběh takřka „z ničeho“, nelibuje si ve vyumělkovaných vnějších kulisách a barvitých scénách, ani (co
se „vnitřna“ týká) rádoby geniálních myšlenkových pochodech neomylných
detektivů. Za zdánlivou jednoduchostí jeho psaní se skrývá výborné
pochopení podstaty kriminalistické práce, která spočívá především v
rutinním provádění jednotlivých vyšetřovacích kroků. Svou roli při ní hraje i štěstí, tomu se ale musí jít aktivně
naproti – přesvědčení, že neexistuje dokonalý zločin a jednou se
tedy vyšetří i sebezapeklitější případy, tady rozhodně nemá místo.
Sýkorovou silnou stránkou je i psychologie – to, jak před námi vykreslil prazvláštní svět novodobých zbohatlíků s jeho vlastními zákony a „adrenalinovými“ morbidnostmi, je vskutku obdivuhodné. Jestliže se u nás v posledních letech etablovala svérázná odnož detektivního žánru, pro niž by se nejspíš hodilo označení „moderní česká krimi“, pak jméno Michala Sýkory patří k těm, která si v této souvislosti zaslouží být zmíněna na prvním místě.
Troufám
si tvrdit, že Pět mrtvých psů je zatím nejlepší detektivka s Marií
Výrovou v hlavní roli. To „zatím“ myslím samozřejmě tak, že Michal
Sýkora bude v této sérii pokračovat a my se tudíž dočkáme dalších
vzrušujících případů, v nichž Velká Sova zkříží kordy se světem zločinu.
Už teď se na ně těším!
Žádné komentáře:
Okomentovat