MICHAEL CONNELLY: DVA DRUHY PRAVDY

Harry Bosch je nesmrtelný

– a je to tak dobře! Michael Connelly nechává svého (a snad mohu říct, že i mého) literárního hrdinu řešit stále nové a nové případy a pokaždé jde o detektivku se vším všudy. Nedokážu sice z hlavy vyjmenovat, kolikátá „connellyovka“ to už vlastně je, to hlavní však vím přesně – Dva druhy pravdy se jednoznačně nacházejí v pásmu vysoko nastavené laťky mistrně promyšleného a skvěle vypointovaného příběhu, kterou je americký spisovatel proslulý. Předpokládám, že Raymond Chandler (Connellyho velký vzor) by byl na svého následovníka hrdý.

Úvodem nejdříve stručná rekapitulace minulých let – Harry už není u Los Angeles Police Departement! Dramatické okolnosti jeho odchodu jsou dostatečně popsány v předchozích knihách a Boschovi fanoušci vědí i to, že vysloužilý harcovník vyřešil svou novou (a notně nezvyklou) životní situaci po svém – nechal se zaměstnat na malé policejní stanici, kde po chlápkovi se čtyřicetiletou zkušeností u elitního sboru okamžitě chňapli všemi deseti! Kdepak, holenkové, na Harryho si nepřijdete – můžete ho sice vystrnadit dveřmi, on se vám ale vzápětí vrátí oknem, protože důchodové nicnedělání není nic pro něj.

A co na nás tedy čeká? Harry Bosch se tentokrát ocitá doslova a do písmene ve dvojím ohni. Několik desetiletý starý případ se mu vrací jako bumertang poté, co odsouzený vrah vyrukuje s tvrzením, že mu tenkrát Harry „pomohl“ za katr nezákonným způsobem. Celá věc se má nyní přešetřit, což na duševním klidu rozhodně nepřidá ani „splachovacímu“ detektivnímu matadorovi. A to tím spíše, že právě řeší nový případ, kterému je jako vždy připraven věnovat všechny své síly a od něhož nechce být nikým a ničím vyrušován.

Poté, co jsou nalezeni dva zavraždění muži a zahájeno rutinní vyšetřování, se začne ukazovat, že za jejich smrtí lze tušit chapadla organizovaného zločinu, resp. že nebožtíci byli možná kolečkem v soukolí tajemné farmaceutické mafie. Proč ale museli zemřít? Souvisí snad (a když, tak jak) tragický konec obou lékárníků s jejich povoláním? Případ jako stvořený pro Harryho Bosche!

Ten se jako vždy pustí do pátrání s vervou psa, který zachytil stopu a je rozhodnut ji za žádnou cenu nepustit. Víme však, že bezhlavý úprk není jeho styl a že dává přednost spíše pečlivému shromažďování a následnému systematickému vyhodnocování faktů. Urputnost a trpělivost se však nemusí vylučovat a v tomto směru je na Connellyho detektivovi jasně patrný Chandlerův rukopis. Ne, Harry Bosch je samorost a originál a tedy žádný okopírovaný Phil Marlowe, ovšem něco společného (a vlastně nejdůležitějšího) ti dva přesto mají – totiž „tah na branku“, logicko-dedukční schopnosti a umění abstraktního uvažování.

Čtenář je vtažen do příběhu, kterému jsme si uvykli říkat „mnohovrstevný“. Hlavní linie se rozvětvuje do řady zápletek, které nás nutí k soustředění a vnitřní ukázněnosti – Connelly rozhodně není autor literárních oddechovek. Milovníci detektivek ale jistě ocení hutnost a logickou sevřenost knihy, která se kromě kriminální roviny dotýká i některých společensko-sociologických problémů. Dva druhy pravdy nás v konečném důsledku mohou přivést až k otázkám ohledně fungování postmoderní společnosti. Proč je např. v kapitalistickém systému tak úzce propojen byznys se zločinem? Kdy je někdo ještě počestný podnikatel a kdy už gauner a mafián? A nejsou nakonec samotné zákony koncipovány tak, aby se na tuto a podobné otázky nedalo jednoznačně odpovědět a zločinci tak fakticky měli zajištěnou beztrestnost?

Harry tedy bojuje na dvou frontách, po dlouhé době opět vyšetřuje vraždu (dokonce dvojnásobnou) a zároveň nad ním visí Damoklův meč kolosální ostudy, pokud odsouzený z dávného případu uspěje se svou stížností. Michael Connelly umně spojuje obě tyto sekvence do paralelního vyprávění a nechává svého hrdinu sáhnout si až na dno psychických i fyzických sil. Vážený čtenáři, máš se opravdu na co těšit!