Povídky z obleženého města aneb jiná podoba války...
Blokáda Leningradu... Jedna z nejděsivějších událostí 2. světové války je z hlediska historického bádání stále ještě plná bílých míst. Od září 1941 až do ledna 1944 bylo nádherné město na Něvě obklíčeno německými vojsky a podle Hitlerova šíleného plánu mělo být zničeno systematickým bombardováním a jeho obyvatelé vyhladověni. V Leningradě skutečně propukl hladomor (uvádí se, že v jeho důsledku během dlouhých 900 dnů blokády zahynulo okolo půl miliónu lidí), neboť jediná zásobovací trasa přes zamrzlé Ladožské jezero nemohla zabezpečit dostatek potravin. Heroický boj obránců však nedovolil Němcům druhé největší sovětské město dobýt...
Inna Rottová se narodila v roce 1935 a jako „dítě blokády“ prožila a po nepředstavitelném strádání nakonec i přežila strašnou dobu, kdy v obleženém městě dennodenně řádila smrt v nejrůznějších i nejhrůznějších podobách. Posléze se z ní stala spisovatelka, a to velmi plodná – její bibliografie čítá na tři desítky knih různých žánrů. Povídková kniha Norkový kožich za hrst vloček aneb Šest hodin ve vlaku se mezi nimi nejenže neztrácí, ale patrně zaujímá svým způsobem privilegované postavení – dospělá žena se vrací do časů dětství, které ovšem sotva můžeme nazvat šťastným. Mezi šestým a devátým rokem viděla kolem sebe jako malá dívka tolik utrpení a hrůzy, že by to stačilo na několik životů. Vzpomínkový návrat do obleženého Leningradu není pochopitelně literaturou faktu, zároveň jej však v žádném případě nelze označit za pouhou historickou fikci. I malé dítě si zajisté může v paměti uchovat množství prožitků, bohužel tím spíše, jedná-li se o traumata spojená s každodenním zápasem o holý život a smrtí milovaných lidí. Otázka, nakolik lze jednotlivé příběhy považovat za autentické, tak vlastně ztrácí své opodstatnění – možná, že se vše neudálo přesně tak, jak je to popisováno, ale o pravdivosti fundamentální linie vyprávění nemá čtenář nejmenších pochyb.
Hlad, zima, umírání – tato tři slova se objevují v bezpočtu variací v každé povídce a vlastně tomu ani nemůže být jinak. Kdo by si však myslel, že „jednostranná“ zaměřenost knihy jí ubere na čtivosti, hluboce by se mýlil. Podle jednoho základního scénáře napsané a tudíž do jisté míry „stejné“ povídky jsou totiž zároveň naprosto odlišné, každá je originálem svého druhu, neboť apokalyptické vize zničeného města jsou toliko vnějšími kulisami, za nimiž se odehrávají dramata jednotlivých lidí, kteří v extrémních životních podmínkách nemohou jinak než odhalit a projevit svůj skutečný charakter. A hned dodejme, že hrdinství, nezištnost a obětavost měly jasně navrch nad zbabělostí, hrabivostí a poraženeckými náladami.
Přes všechna zmíněná pozitiva má kniha bohužel i jedno negativum, nemůže však za něj autorka, nýbrž vydavatel. Těch tiskových chyb! Co dělal (či spíše nedělal) odpovědný redaktor, že poslal do tiskárny takovou hrůzu? U tak výjimečné publikace by se snad slušelo, aby byla dokonalá po všech stránkách! Myslí si snad nakladatelství Bondy, že si získá čtenáře a prorazí na knižním trhu, když bude šetřit na korektorech?
Knihu Norkový kožich za hrst vloček aneb Šest hodin ve vlaku si ale určitě pořiďte. Jedná se de facto o psychothriller, možná dokonce horor, ovšem nikoli vymyšlený, ale prožitý a protrpěný. Inna Rottová nám dává nahlédnout do nejtajnějších zákoutí lidských duší v situaci, kdy hranice mezi životem a smrtí splývají a nikdo neví, zda se v příští vteřině neocitne „na druhé straně“...
Blokáda Leningradu... Jedna z nejděsivějších událostí 2. světové války je z hlediska historického bádání stále ještě plná bílých míst. Od září 1941 až do ledna 1944 bylo nádherné město na Něvě obklíčeno německými vojsky a podle Hitlerova šíleného plánu mělo být zničeno systematickým bombardováním a jeho obyvatelé vyhladověni. V Leningradě skutečně propukl hladomor (uvádí se, že v jeho důsledku během dlouhých 900 dnů blokády zahynulo okolo půl miliónu lidí), neboť jediná zásobovací trasa přes zamrzlé Ladožské jezero nemohla zabezpečit dostatek potravin. Heroický boj obránců však nedovolil Němcům druhé největší sovětské město dobýt...
Inna Rottová se narodila v roce 1935 a jako „dítě blokády“ prožila a po nepředstavitelném strádání nakonec i přežila strašnou dobu, kdy v obleženém městě dennodenně řádila smrt v nejrůznějších i nejhrůznějších podobách. Posléze se z ní stala spisovatelka, a to velmi plodná – její bibliografie čítá na tři desítky knih různých žánrů. Povídková kniha Norkový kožich za hrst vloček aneb Šest hodin ve vlaku se mezi nimi nejenže neztrácí, ale patrně zaujímá svým způsobem privilegované postavení – dospělá žena se vrací do časů dětství, které ovšem sotva můžeme nazvat šťastným. Mezi šestým a devátým rokem viděla kolem sebe jako malá dívka tolik utrpení a hrůzy, že by to stačilo na několik životů. Vzpomínkový návrat do obleženého Leningradu není pochopitelně literaturou faktu, zároveň jej však v žádném případě nelze označit za pouhou historickou fikci. I malé dítě si zajisté může v paměti uchovat množství prožitků, bohužel tím spíše, jedná-li se o traumata spojená s každodenním zápasem o holý život a smrtí milovaných lidí. Otázka, nakolik lze jednotlivé příběhy považovat za autentické, tak vlastně ztrácí své opodstatnění – možná, že se vše neudálo přesně tak, jak je to popisováno, ale o pravdivosti fundamentální linie vyprávění nemá čtenář nejmenších pochyb.
Hlad, zima, umírání – tato tři slova se objevují v bezpočtu variací v každé povídce a vlastně tomu ani nemůže být jinak. Kdo by si však myslel, že „jednostranná“ zaměřenost knihy jí ubere na čtivosti, hluboce by se mýlil. Podle jednoho základního scénáře napsané a tudíž do jisté míry „stejné“ povídky jsou totiž zároveň naprosto odlišné, každá je originálem svého druhu, neboť apokalyptické vize zničeného města jsou toliko vnějšími kulisami, za nimiž se odehrávají dramata jednotlivých lidí, kteří v extrémních životních podmínkách nemohou jinak než odhalit a projevit svůj skutečný charakter. A hned dodejme, že hrdinství, nezištnost a obětavost měly jasně navrch nad zbabělostí, hrabivostí a poraženeckými náladami.
Přes všechna zmíněná pozitiva má kniha bohužel i jedno negativum, nemůže však za něj autorka, nýbrž vydavatel. Těch tiskových chyb! Co dělal (či spíše nedělal) odpovědný redaktor, že poslal do tiskárny takovou hrůzu? U tak výjimečné publikace by se snad slušelo, aby byla dokonalá po všech stránkách! Myslí si snad nakladatelství Bondy, že si získá čtenáře a prorazí na knižním trhu, když bude šetřit na korektorech?
Knihu Norkový kožich za hrst vloček aneb Šest hodin ve vlaku si ale určitě pořiďte. Jedná se de facto o psychothriller, možná dokonce horor, ovšem nikoli vymyšlený, ale prožitý a protrpěný. Inna Rottová nám dává nahlédnout do nejtajnějších zákoutí lidských duší v situaci, kdy hranice mezi životem a smrtí splývají a nikdo neví, zda se v příští vteřině neocitne „na druhé straně“...
Žádné komentáře:
Okomentovat