Malé zamyšlení nad pálivými feferonkami v hořkokyselém nálevu...
V těchto dnech se na Slovensku stala takováto věc: Jistý občan vstoupil do nejmenovaného obchodního centra a když jím tak procházel, všiml si něčeho, co ho na nejvyšší míru rozzlobilo – v jednom regálu uviděl pálivé feferonky v hořkokyselém nálevu! Tento pán – říkejme mu třeba Kuba – nemá feferonky rád od doby, kdy mu jako malému dítěti spálily jazyk poté, co je ochutnal v domnění, že jde o třešně. Nyní, když je opět uviděl, se mu ta nepříjemná vzpomínka z dětství vrátila – a Kubovi úplně přešla chuť na borovičku, pro kterou sem původně přišel! A jako správný Slovák se rozhodl, že celou záležitost nenechá jen tak.
Když přišel domů, sedl si ke stolu a napsal rozhořčený dopis na adresu zákaznického oddělení dotyčného obchodu, v němž nejdříve vylíčil svůj traumatický zážitek a pak vyzval příslušnou instanci ke zjednání nápravy těmito slovy: „Váš obchod jsem dosud považoval za seriózní a vstřícný vůči zákazníkům a jejich přáním a potřebám. Poté, co jsem uviděl ty pálivé feferonky v hořkokyselém nálevu, jsem svůj názor radikálně změnil. Uvědomujete si, co jste způsobili? Jste vůbec schopni pochopit hloubku mého psychického šoku, který jsem u toho regálu utrpěl? Co nejdůrazněji vás vyzývám k přijetí takových opatření, abych při příštím nákupu u vás již žádné feferonky neviděl! V opačném případě budu o tomto incidentu informovat veřejného ochránce práv.“
Heslo „Náš zákazník – náš pán!“ není naštěstí na Slovensku prázdnou frází. Kubovi byla obratem doručena odpověď. Paní (či slečna) Lenka z oddělení zákaznického servisu mu napsala procítěný dopis, v němž vyslovila politování nad hrůzami, které se u nich Kubovi přihodily. Kromě omluvy pak samozřejmě slíbila ráznou nápravu: „Závěrem svého dopisu Vás chci ujistit, že počínaje zítřejším dnem již v nabídkovém katalogu našeho obchodu Vámi kritizovaný produkt nebude inzerován. Rovněž tak Vám sděluji, že z našich prodejen po celém Slovensku neprodleně stáhneme všechny pálivé feferonky v hořkokyselém nálevu.“
Kuba je spokojený. Už nikdy se nebude muset dívat na ty odporné sklenice s ještě odpornějším obsahem. Je sice možné, že na Slovensku jsou i lidé, kteří mají feferonky rádi, ti si ale musí uvědomit, že člověk ani v demokratické společnosti nemůže mít všechno, co by chtěl...
Když přišel domů, sedl si ke stolu a napsal rozhořčený dopis na adresu zákaznického oddělení dotyčného obchodu, v němž nejdříve vylíčil svůj traumatický zážitek a pak vyzval příslušnou instanci ke zjednání nápravy těmito slovy: „Váš obchod jsem dosud považoval za seriózní a vstřícný vůči zákazníkům a jejich přáním a potřebám. Poté, co jsem uviděl ty pálivé feferonky v hořkokyselém nálevu, jsem svůj názor radikálně změnil. Uvědomujete si, co jste způsobili? Jste vůbec schopni pochopit hloubku mého psychického šoku, který jsem u toho regálu utrpěl? Co nejdůrazněji vás vyzývám k přijetí takových opatření, abych při příštím nákupu u vás již žádné feferonky neviděl! V opačném případě budu o tomto incidentu informovat veřejného ochránce práv.“
Heslo „Náš zákazník – náš pán!“ není naštěstí na Slovensku prázdnou frází. Kubovi byla obratem doručena odpověď. Paní (či slečna) Lenka z oddělení zákaznického servisu mu napsala procítěný dopis, v němž vyslovila politování nad hrůzami, které se u nich Kubovi přihodily. Kromě omluvy pak samozřejmě slíbila ráznou nápravu: „Závěrem svého dopisu Vás chci ujistit, že počínaje zítřejším dnem již v nabídkovém katalogu našeho obchodu Vámi kritizovaný produkt nebude inzerován. Rovněž tak Vám sděluji, že z našich prodejen po celém Slovensku neprodleně stáhneme všechny pálivé feferonky v hořkokyselém nálevu.“
Kuba je spokojený. Už nikdy se nebude muset dívat na ty odporné sklenice s ještě odpornějším obsahem. Je sice možné, že na Slovensku jsou i lidé, kteří mají feferonky rádi, ti si ale musí uvědomit, že člověk ani v demokratické společnosti nemůže mít všechno, co by chtěl...
Žádné komentáře:
Okomentovat