Finanční trhy se propadají závratnou rychlostí...
„Šokující zpráva z Berlína!“, „Neuvěřitelný krok kancléřky!“, „Nejmocnější žena světa je také jen člověk...“
Citovat by se daly pochopitelně i další titulky, vévodící na stránkách světových médií hlavní události dne. Je možné dokonce zaznamenat i reakce, které nemají daleko k panice: „Co bude nyní s Evropskou unií?“, „Německo na cestě k chalífátu!“ apod. Jiné hlasy se naopak snaží zachovat klid a rozvahu – podle nich se vlastně nestalo nic mimořádného, politici prostě přicházejí a odcházejí, a i když v případě Angely Merkelové se jedná o jednu z největších osobností poválečného Německa, neměly by se v souvislosti s jejím rozhodnutím malovat katastrofické scénáře. Německo je stabilní demokratickou zemí, která úspěšně absorbovala milióny uprchlíků a státní převrat (ano, i k takovým spikleneckým teoriím se některá média uchylují!) v žádném případě nehrozí. Představitelé muslimských organizací vydali před hodinou prohlášení, z něhož se dá usuzovat, že vytvoření německého chalífátu zatím není na pořadu dne!
Přejděme tedy od konspiračních vizí k reálnému stavu věcí a k objektivnímu zhodnocení vzniklé situace. Nikdo zajisté nezastírá, že odstoupení kancléřky se nečekalo a mnozí němečtí politici jsou zmateni a znejistěni. Ti, kdo Angelu Merkelovou znají déle a lépe však upozorňují, že se k tomuto kroku dlouhodobě a systematicky připravovala. Syndrom vyhoření se totiž nevyhýbá ani vrcholným politikům a právě ten byl tou poslední kapkou, po níž už pohár nervové odolnosti německé vůdkyně definitivně přetekl. Abychom se však vyvarovali nepodložených spekulací a fám, ocitujme několik vět z Merkelové abdikační řeči:
„Odcházím bez hořkosti v srdci, odpouštím všem Trumpům i Zemanům, kteří mi házeli klacky pod nohy. Vždy jsem se snažila upřednostňovat zájmy Německa – ať už šlo o NDR, nebo NSR – před svými osobními ambicemi a národu jsem obětovala úplně všecko. Za ta léta jsem toho dokázala vydržet tolik, že sám Putin mne mezi čtyřma očima obdivně nazýval „Plnotučnou krychlí“. V lidském životě jsou ale chvíle, kdy ani ta nejvýkonnější kreatura nevydrží šílený tlak zničujících událostí. Včerejší prohra našeho národního týmu na MS ve fotbale s Mexikem mne zasáhla na tom nejcitlivějším ženském místě a já jsem si v okamžiku závěrečného hvizdu rozhodčího uvědomila, že spolu s Joachimem Löwem musím odejít i já. Mám ještě celý život před sebou, chci založit rodinu a svým dětem vštěpovat lásku k Lisabonské smlouvě a migračním kvótám.“
Jakkoli jsme tedy rozlítostněni a zdrceni jejím náhlým odchodem, uchovejme si ve svých srdcích na naši milovanou Angelu světlou vzpomínku. Byla milou a mateřsky založenou bytostí, soucítila s lidmi a jejich utrpením – pokaždé, když nějaký migrant někoho zavraždil, poslala dotyčné rodině soustrastný telegram. „Dokážeme to!“ – to bylo její životní krédo a celé německé mužstvo se v těchto osudových okamžicích kolem své bývalé kancléřky semklo a je připraveno odčinit nepodařený výkon s Mexikem. Joachim Löw zatím neodstoupil, burcuje národ a slibuje: „Odchod naší multikulturní Xantypy je pro nás obrovskou motivací – oslavíme ho obhájením titulu!“
Citovat by se daly pochopitelně i další titulky, vévodící na stránkách světových médií hlavní události dne. Je možné dokonce zaznamenat i reakce, které nemají daleko k panice: „Co bude nyní s Evropskou unií?“, „Německo na cestě k chalífátu!“ apod. Jiné hlasy se naopak snaží zachovat klid a rozvahu – podle nich se vlastně nestalo nic mimořádného, politici prostě přicházejí a odcházejí, a i když v případě Angely Merkelové se jedná o jednu z největších osobností poválečného Německa, neměly by se v souvislosti s jejím rozhodnutím malovat katastrofické scénáře. Německo je stabilní demokratickou zemí, která úspěšně absorbovala milióny uprchlíků a státní převrat (ano, i k takovým spikleneckým teoriím se některá média uchylují!) v žádném případě nehrozí. Představitelé muslimských organizací vydali před hodinou prohlášení, z něhož se dá usuzovat, že vytvoření německého chalífátu zatím není na pořadu dne!
Přejděme tedy od konspiračních vizí k reálnému stavu věcí a k objektivnímu zhodnocení vzniklé situace. Nikdo zajisté nezastírá, že odstoupení kancléřky se nečekalo a mnozí němečtí politici jsou zmateni a znejistěni. Ti, kdo Angelu Merkelovou znají déle a lépe však upozorňují, že se k tomuto kroku dlouhodobě a systematicky připravovala. Syndrom vyhoření se totiž nevyhýbá ani vrcholným politikům a právě ten byl tou poslední kapkou, po níž už pohár nervové odolnosti německé vůdkyně definitivně přetekl. Abychom se však vyvarovali nepodložených spekulací a fám, ocitujme několik vět z Merkelové abdikační řeči:
„Odcházím bez hořkosti v srdci, odpouštím všem Trumpům i Zemanům, kteří mi házeli klacky pod nohy. Vždy jsem se snažila upřednostňovat zájmy Německa – ať už šlo o NDR, nebo NSR – před svými osobními ambicemi a národu jsem obětovala úplně všecko. Za ta léta jsem toho dokázala vydržet tolik, že sám Putin mne mezi čtyřma očima obdivně nazýval „Plnotučnou krychlí“. V lidském životě jsou ale chvíle, kdy ani ta nejvýkonnější kreatura nevydrží šílený tlak zničujících událostí. Včerejší prohra našeho národního týmu na MS ve fotbale s Mexikem mne zasáhla na tom nejcitlivějším ženském místě a já jsem si v okamžiku závěrečného hvizdu rozhodčího uvědomila, že spolu s Joachimem Löwem musím odejít i já. Mám ještě celý život před sebou, chci založit rodinu a svým dětem vštěpovat lásku k Lisabonské smlouvě a migračním kvótám.“
Jakkoli jsme tedy rozlítostněni a zdrceni jejím náhlým odchodem, uchovejme si ve svých srdcích na naši milovanou Angelu světlou vzpomínku. Byla milou a mateřsky založenou bytostí, soucítila s lidmi a jejich utrpením – pokaždé, když nějaký migrant někoho zavraždil, poslala dotyčné rodině soustrastný telegram. „Dokážeme to!“ – to bylo její životní krédo a celé německé mužstvo se v těchto osudových okamžicích kolem své bývalé kancléřky semklo a je připraveno odčinit nepodařený výkon s Mexikem. Joachim Löw zatím neodstoupil, burcuje národ a slibuje: „Odchod naší multikulturní Xantypy je pro nás obrovskou motivací – oslavíme ho obhájením titulu!“
Žádné komentáře:
Okomentovat